úterý 22. ledna 2013

Johny Dawes a John Redhead - video

Při sledování lezeckého filmu "On sight" jsem si užil jeden zajímavý moment a to když lezecká legenda John Redhead jistil mladého a nedějného lezce ve své přelomové cestě " Margins of the mind" E8-7c ( US 5.14) ve Walesu. V této nesmírně nebezpečné a neodjištěné cestě zajišťoval Neila Dicksona z členitého předskalí. V půlce cesty mladík utrhnul lokr a se nechal po skoro čtyřech hodinách boje spustit ze smyčky na zem kde vydýchával psychický a fyzický záběr. Poté ve snímku John popisuje své chápání rozdílu mezi sportovním a tradičním lezením, respektive i mezi TR a OS přístupem.









Ve zkratce OS styl přirovnává k pohybu zvěře v přírodě, k využívání jejich pudů a instinktů, které ještě více pobytem v divočině (rozuměj OS lezení a  tradičních cest) dokáží  prohlubovat. Oproti tomu TR nacvičování a respektive lezení přejištěných cest zase srovnává k pobytu zvířat v zoo, kde krotknou a své přirozené instinkty ztrácí...(lose you spirit)  Nerad bych zde něco parafrázoval, ale samotný Readhedův monolog je velice přesvědčivý a sugestivní. Rád si jej pouštím :)
 
Rozhovor s lezeckým aktérem po výstupu je: http://www.ukclimbing.com/articles/page.php?id=1098
Jak druhý pokus dopadl, můžete shlédnout ve zmiňovaném filmu a zde je link ke stažení: http://www.ulozto.cz/xg7YXAq/on-sight-avi

Dvě zajímavá videa se před nedávnem objevila na serveru ukclimbing a já je s radostí sdílím. Ne nadarmo k Readhedovi byl přirovnáván i český pískařský fenomén Petr "Špek" Slanina. O Johny Dawesovi nemusím pravděpodobně více dodávat, užijte si podívanou.

Čaj Čaj.

neděle 13. ledna 2013

Sochorská skála a údolí řeky Haldy

Sportovní hodnota tohoto článku je takřka nulová. Ale co naplat. I přesto si člověk může užít kouzelný den v přírodě aniž by potkal živáčka.

Spontánně, jak jinak se  starými kamarády sednout na vlak, bloumal rozeklaným údolím řeky Haldy a nakonec si vylézt vděčnou cestu na Sochorskou skálu v expedičním stylu a jako třešničku na dortu nadělit Hore zdar ve vrcholové knížce. Báječné nědělní odpoledne, ni?


Sochorka
 
Od Řikonína se dá vyšlápnout pěšinou podél trati přímo k viaduktu, na který by bylo potěšení vzlínat, pokud by byly kamenné pilíře odjištěné kroužky. Přišlo mi, že by se sem hodilo jištění víc než do mnohých přejištěných kvaků v údolí řeky Haldy, které asi nikdy nikdo nepoleze. Ale to jen tak mimochodem.

Nedaleko odtud, na slunečné straně mělkého údolí  se vypíná Sochorka. Dá se zde celkem pěkně strávit lezecký den, zejména pokud rádi zakládáte a stačí vám ke štěstí pár cest a samota. I šestkové cesty jsou občas vypečené, což je dáno zvláštní rulovou strukturou, kde se hodí umět i žabku kvedlačku. My jsme si foukli expediční "Traverzovou" 3+ v trekáčích a bylo to příjemné povyražení. Ze slanění jsem zkontroloval logické napřímení námi přelezené hákovačky "Mokrý sen" za 9 a jeden můj zatím nepřelezený projekt na kraně střechy (10-?) na který ještě  poladím prsty na futrech, bo zde člověk neodrbe fintama nic.

Nejen toulky kolem řeky Libochovky, ale klikaté údolí Haldy skrývá skalní překvapení. Skoro v každé zátočině číhají členité skály a menší skalky.Některé kvalitnější pak výše ve svahu: Malá a velká vyhlídka, kde je pár pěkných odjištěných směrů. Po pár set metrech se údolí rozevře a pod mohutnou Pochopovou skálou je vyschlá betonová nádrž Kopyto, kterpou postavili nacisti pro továrnu na letadla Diana umístěnou v tunelech výše ve svahu, účel použití nádrže nebyl dodnes objasněn.

Samotná přejištěná Pochopova skála taky nevypadá zrovan vábně. Krachličky, hlína a mech jsou zde veselí kamarádi. Oproti tomu skalní převis na druhé straně řeky mě okouzlil už při první návštěvě tohoto údolí a ejhle,  kluci Stránici nelenili a přelezli zde vskutku parádní stropové bouldery.
http://stepanstranik.blogspot.cz/2012/09/udoli-ricky-halda.html





Doping
 
Nejpřímější foot-off linka "Doping" 7A, vlevo "Pyrrhovo vítěžství" 7B+ a nakonec ztížený nástup do Dopingu - "De Puta Madre" 7C. Je zde ještě jedna ukrutná línie, pár lehčích a vytrvalostní traverz hranou celé jeskyně. No uvidíme jak se to rozroste. Klid, ateltické bouldery a pěkná příroda k návštěvě přímo vybízí.  Třeba se zde potkáme :) Čau Čaj.

čtvrtek 3. ledna 2013

Supí skály - Biskupský hřeben a Koňský důl.

Supí skály jsou krásná lezecká oblast. Vyrazili jsme tam na zimní výlet a nebýt toho, že jsme nějakým nedopatřením zabloudili až do Záboře, tak bychom tuto nemalou oblast možná i popsali celou. Takto se musíte spokojit s Biskupským hřebenem a Koňským dolem.

Opičí hora



Začali jsme výlet od Východu v sektoru Koňský důl - tento sektor se rozkládá ve svahu nad mělkým údolíčkem přímo naproti Biskupskému hřebenu. Je zde kolem 15 *cest a 15 věží. Údolní stěny nejníže položených věží skýtají na místní poměry celkem dlouhé dobrodružství. Například cesta "Když hvězdy umírají" VIIIc asi bude s 6 kruhy patřit k nejdelším v oblasti.


Sranda * rajbáky na Lopuch vlevo VIIa, vpravo VI.
O patro výš se mají skrývat hvězdičkové věže Lopuch a Stěna hříchů. Ve Stěně vypadají celkem obstojně dvě cesty, jedna za VIIIb a druhá za VIIIa. Lopuch má v náhorní straně dvě pěkné rajbásky, jak z chřibské čítanky, z údolí pak jednokruhové - ale poměrně dlouhé, devítkové cesty.
Trafika - vlevo po hraně IXc, vpravo VIIIc.

Severněji kolem zarostlé paseky vypadá moc pěkně Opičí hora a hned naproti na Biskupském hřebeni je celý obří masív úplně panenský, ale vlastně všude je to zde pole neorané pro prvodivočáky. Za daným masivem je asi sportovně nejzajímavější věž Trafika s pěknými kyzovými VIIIc a  "Bez tabáku ani krok" IXc od Míry Macha a P. Balcara a nad nimi pětice roztodivných věžiček a lehčími, ale od oka zajímavými cestami jako je "Indiánská rezervace" VIIb...

Údolní stěna Biskupa.

Západní hrana na Biskupa.

Čau Čaj.
Samotný biskupský hřeben je tvořen spíše menšími, ale moc pěknými věžemi chřibského charakteru. je zde dost hvězdičkových cest a jak se hřeben snižuje, tak věže trochu nabírají na výšce. Zde stojí největší dominanta Biskup s výraznou údolní stěnou, která je prořízlá jemou trhlinou "Natržená mitra" Xb od malého velkého mistra Šrůtka. Nejlezenější je asi Západní hrana VIIb s variantou VIIIa. Stará širočinková cesta přes dva kroužky taky nevypadá nebezpečně. Tuto věž rozhodně doporučuji.

Medaile z vánočního stromu ve ztracené rokli kdesi v srdci Supích skal.