neděle 30. května 2010

Spáry - tutorial

"Teprve ve spáře se ukáže co jsi za chlapa."

Spárové lezení není pro každého, nic zde totiž neuhádáš jak na chatu krasových srdcařů -zakázaný chyty, sednutí do jištění, nacvičování TR.
...spáry jsou jinej svět. Divokej a dobrodružnej.

Ukážou ti kamaráde, že se máš ještě co učit. Nalézt kilometry a vylízat se z jejich ran a odřenin nedokáže každý obejda s rejoice kalhotama. Kdo ale vytrvá, toho po zásluze příroda odmění krásnými zážitky ze syrového lezení těch nejhezčích lezeckých línií.

K samotnému lezení spár. Zde je rozhodující technika, která zůstává již desetiletí stejná. Osvojit si ji musí postupně každý, kdo se spárami začíná - žádný Cikán z nebe nespadl. Zejména při lezení širokých spár je dobré znát technické finesy, není to jen o tom zaseknout ruku a posrat se do vejšky.

Vypůjčil jsem si proto manuál "divného pi....se" Brutschera a předkládám vám jej na hliníkovém podnose. Nelekejte se, tak Brutcherovi říká můj guru Petr Mocek.


foto: www.piskari.cz
Základní pravidlo zní : Pokládejte ruce a nohy na skálu tak, aby kontaktní plocha kůže a tlak na ni byl co největší a minimalizovala se přitom bolest a riziko zranění. Je důležité se naučit také správné blokovací pozice za účelem odpočívání ve spáře - správné odpočivání je základ podobně jako vyklepávání u stěnového lezení.

Jinak pro začínající vřele doporučuji spárové rukavice, hádinky (kožené návleky na kotník) nebo kotníkové lezečky a lezečky kde budete mít naplé prsty (se skrčenými to hodně bolí). Kalhoty dlouhé (menšestráky, řeznické kalhoty z Karsu), dlouhou mikinu nebo flanelovou košili ( nevytahané, přiléhající na tělo), šťáradlo (ze zárožáku,ze dřeva - do Ádru spíše delší) a samozřejmě smyce, bambule, ufa, trikovky, kevlary a jiné chujoviny na přijištění.

Prstová spára
Jsou velice obtížné z pozice umístění špiček bot do spáry - je úzká. Prsty rukou se obvykle vkládájí do spáry bokem a při krutu do směru zatížení (nejčastěji dolů) se jejich pozice blokuje. V případě, že spárka tvoří hnizda (rozšířená místa) celkem příjemně se zde člověk zasekne klouby prstů. Často se prstové trhlinky lezou na sokola (na odtlak). Pro začínající lezce je vhodné najít si prstovku, kde je možnost odšlapávat si nohama na stupy okolo spáry.
**
*
**
TIP- prstovka vedoucí od Myší díry na Velkého Konšela v Adršpachu. (vhodné si někým zkušeným vytáhnout lano k prvnímu kruhu a prubnout to TR) pro hodně zkušené pardály pak třeba "Čardáš" VIIIb na Chrubín, "Prckova porucha" IXa na Annapurnu, nebo "Gorbův pád" VIIIb na Pimpršlukovu stěnu.

Spára na kohoutka, prsten, ring...

Tato šířka je široká na zaseknutí se klouby prstů a přitom úzká na žabičku. Prekérní co?
Řešení je přiložit palec ruky na stěnu spáry a ukázováčkem a ostatními prsty jej utemovat a zaseknout se. Tento způsob je trochu energeticky náročnější ale zvyknete si, že kohoutci celkem dobře drží.
*
TIP - nástupy cest "Past na Volhejny" VIIa na Mezáče a "Praspára" VIIa na Adršpašskou Čarodějnici (u Tří Obrů), + pár míst v úzké spáře na Klajdě.

Ruční spára, žába, lambáda, koloběžka, promenáda, jeden velký chyt...

Je více variací jak lézt tento optimální spárový rozměr. Když je rozměr spáry vyrovnaný a přímo spára ubíhá vzhůru, žabujeme palcem nahoru, což je nejrychlejší způsob lezení spár. Avšak když spára ubíhá trochu do boku nebo je trochu užší, horní ruku dáváme palce dolů. Když máme obě ruce palcem dolů, špatně se drží rovnováha. Nohy máme klasicky pravá noha - levá ruka u sebe. viz. obrázek.
*
Když je spára širší, na řadu nastoupí Ropuchy - pěkně macatá žába, kde ovšem je kontaktní plochy méně ( spíše jen klouby hřbetu ruky), chce to trochu cviku abyste získali i v ropuše jistotu. Jinak žabuje se tak, že strčíš otevřenou dlaň do spáry, palec tlačíš do dlaně a je to.
**
*
TIP: Projekt na Sněhurku, "Přirozený třes" VIIa na Permoníčka, "Papouščí spára" VIIc na Papouška v Ádru. "JZ spára" VI na Sokolíka, "Žabková" VIIa na Stříbnou a "Bič"VVIa v Teplicích.

Pěsťové spáry

Správně založená pěsť bolí a drží! O něco větší než žaba je rozměr pěsťové spáry. Je časově náročnější najít si optimální rozměr spáry kde pěst bude držet, ale jde to. U širších pěsťovek někteří masochisti opřou palec o ukazováček aby zvětšili šířku pěsti. Špek prý ještě vystrkuje ohnutý malíček do boku. Nechápu to, ale věřím že Špek dovede ledacos.
*
Chrastící pěst

Spára je trochu širší, takže pěst nedrží, ale přitom ještě nedokážeme dát koleno do spáry. Tak to vám řeknu, že je pěkně kokotský rozměr. Ale jde to, jak to vám bohužel nepovím, asi použitím některé z dalších technik.

Dvojžáby...

Zde se šprajcneme dvěma žábama hřbety proti sobě. Když je širší rozměr můžeme volit i kombinaci žaba - pěst nebo pěst - pěst. Základní pravidlo je pohrát si s vysokým kolenem aby tě zamklo a pomohlo ti odlehčit si obě ruce. Je to kumšt, ale dobré koleno je základ pro dvojité ruční techniky ve spáře. Dvojžáby jsou vhodné pro překonání širočinových převisů nebo v položené širočině, ale obecně se používá spíše zřídka.
*
*
*
Čelní útok, technika nůžek...

Se na skalách už nevidí tak často, ale mnozí pískovcoví mistři tímto způsobem dokázali divy. Například Láďa Šolc a jeho sólo v holinkách na Hlásku za 10minut a jiné povedené historky.
Ruce vložíme do spáry zkříženě jako nůžky, postavení ramen tě pěkně zasekne. Není zde ani nutné mít dobré vysoké koleno, ale nohy si musíme porovnat dobře např.technikou pata špička atd. Tato technika je trochu choulostivá a proto v ní začátečníci celkem zbytečně vytváří enormní a zbytečný tlak na skálu.
*
**
TIP: Hláska v Teplicích :-)))
Úzká širočinová technika, šukačka...

Jednou rukou uvnitř spáry tlačíme do stěny (nebo hluboko žabujem, pesťujem) a druhou se odtlačujem od vnější hrany. Je zde velice důležité mít vnitřní vysoké koleno a levou nataženou na kraji nejlépe stylem pata - špička.
*
Typickou chybou je opačné postavení nohou, vnitřní noha je nízko a levá se obepíná kolem hrany, šmajdáš jak tele a pomalu jedeš dolů.
**
*
*
TIP: "Stará cesta" IV Na Věž tří meltů, "Kozí dech" V na Kozlíky z Roháčku a na další kupu širočin se zeptejte Tatuše nebo Slépy.

Klíčovká, širší širočina

Vnitřní rukou vytvoříš klíč - ruka se zasekne tlakem ramene proti loktu(viz. obrázek) Když je spára širší, může být vnitřní noha mírně pokrčená a pohybujeme se vnější nohou po malých krůčcích technikou pata-špička.
**
*

No už jsem toho napsal dost, stačilo. Příště třeba komínové techniky, taktiky ve sparách, zajišťování atd. Jedu na dva až tři týdny makat, takže si to tu bude režírovat Asu - Jesenický chobot. Mějte se pěkně.

Méně atletiky a více vzrušujících zážitků přeje Čaj.

PS: Return 2 sender je pěkný film na demonstraci spárových technik. např:http://www.youtube.com/watch?v=gWXMPYlBQ3o

* foto:http://www.joergbrutscher.homepage.t-online.de/index.htm
** foto:www.horolezeckametodika.cz

8 komentářů:

  1. Pěkný návod! Díky OndraŠ

    OdpovědětSmazat
  2. jojo spáry to bude chtít dál trénovat...asu

    OdpovědětSmazat
  3. zapoměl jsi na plzeňskou spárařskou školu:-)
    Pok

    OdpovědětSmazat
  4. Fajně přeloženo, kdysi dávno jsem to louskal z němčiny, když jsem nebyl schopen utrápit jediný spárový metr. Co se týče spár širších než pěst - kokotské to je právě nejistotou - když je však dobré jištění, není to až takový problém. Možnosti jsou dvě - páka celým předloktím ohnutým do pravého úhlu, pro lezce s předloktím širším než jeho pěst se dá zachytit právě zatnutím předloktí co nejhlouběji ve spáře :-). Dále dvojžába se dost hodí,hlavně v položených, ale v převisech určitě ne. Držíš se sice luxusně ale nemůžeš se hnout. Právě po takovém pokusu jsem mrdnul do bahna na Anna van Deak :D. Dvě pěsti jsem zatím nepoužil, to už je skoro široké na klíč. A můj spárařský tip - SZ spára na Čertíka, pouhých VIIa :-). Učebnicový přechod z žáby do klíče, naštěstí nad kruhem, bojujte, je to v hnusákovi...
    Šoust, Tatuš

    OdpovědětSmazat
  5. No pamatuju jak Kódl nemohl žabovat, protože měl namakané předloktí tak, že žaba čochtala a on byl šprajclej předloktím. Přechod do klíče je ukázkový na "Orlí spáře" Cigoš+Bělina, ale to bych moc nedoporučoval. Jinak co jsem zapomněl dodat je, že v užších spárách (prstovky, kohoutci) je lepší špičku lezečky dávat více zespodu aby tření tvořilo více gumy než jen na špičce lezky. čaj

    OdpovědětSmazat
  6. Bezva clanek, a pro me hodne poucny, ty siroke spary mi vubec nejdou a nevim, jak na ne. Tak ted uz to snad pujde lepe :-). Petra

    OdpovědětSmazat
  7. Chrastící Pěst, alias Levitation (v USA), alias "Turnovská noha". Postup je následující:
    Základní postoj: něco jako dvojžába, ale Pravá ruka žába a levou dlaň přiložíme k hřbetu pravé ruky. Pastelky cpeme dovnitř cca po lokty. Pravá noha nahoře, nacpaná do spáry co nevíce vodorovné (většinou se tam vejde kousek pod koleno). Lezkou uvnitř najdeme optimální úhel v kotníku a točíme proti směru hodinových ručiček. Tady je dobré si uvědomit, že ta horní noha není "stojná" ale je "tažná" směrem ven. Levá noha bodnutá ve spáře. Většinou točíme po směru hodin.
    Krok: Rukama držíme "Stack" (Tu půldvojžábu),Pravou nohu nacpeme před sebe do úrovně pasu(nemusí vždy platit, že nejvýš je nejlíp, jde spíš o najití dobré páky k tělu) a zatočíme. Levou nohu adekvátně posunume a zatočíme. nyní máme páku v nohách: Levá stojná, pravá tažná, zaťatej pupenec. Protože máme Stack po loket ve spáře můžeme pravou rukou udělat jakýsi klíč předloktím, "Stack" povolit a levou rukou chytit odhmat. Za odhmat posuneme pravou ruku, zaklíčujeme, přidáme levou z odhmatu do "Stacku" a Jsme opět v základním postoji... V obráceném gardu je to to samé.
    Turnovská noha tomu řikáme proto, že v Turnově na stěne je tohodle rozměru kousek v převislé dřevěné klouzačce. Za zimní sezónu se to tam dá naučit (napoprvé naprostá beznaděj), jak ověřil Brácha s Láďou :). Jo Když je Petr Mocek tvuj guru moh by prozdadit nějaký finty do "HunderBanhof". Zatim jediný co jsem vždycky slyšel "joo tam je to blbý. Buď nemáš nohy nebo ruce"... :)
    Čus
    Bobr

    OdpovědětSmazat
  8. Čau, nevíte někdo kde sehnat hadinky? Adam (vankadam@seznam.cz)

    OdpovědětSmazat