čtvrtek 26. dubna 2012

Wachau - Nasenwand

Člověk za těch pár let lezecky prošmějdil v okolí kde co, ale čas od času se nestačí divit a musí povinně doplnit vzdělání oblastí, kterou dlouho opomíjel. Podobně to bylo s údolím Wachau v Rakousku, asi 150km od Brna. Bral jsem tuto oblast jako nouzovku s lehkými cestami, ale sektor Nasenwand mě vyvedl z omylu. Sice ze všech zdejších sektorů je nejvíce na raně civilizaci a na kráse mu nepřidá ani blízký lom, ale rozhodně se sem vyplatí zajet, pakliže tě zajímají cesty kolem 7,8 stupně UIAA.

Od parkování podél silnice si sice člověk vyšlápne řádný kopec na skalní plato, ale nahoře jej čeká ptačí výhled na Dunaj a okolní vinice. Právě ptačí cesta "narovnaný kormorán" za 8/8+ je povinná písemka. Je sice nezáludná, ale zeptá se jak často chodíš brousit lano na Klajdu. Paradoxně mnoho cest v sedmém stupni bylo obzvláště vypečených, takové poctivé sedmičky až běda. ( Zlato z Lilehameru, Panta Rhei...)

Po pár cestách jsme zjistili, že Jevišovická struktura skály ( méně čitelná, členitá) přechází v pravé části stěny do oblejších tvarů a náramně připomíná Roviště. Cesty zde jsou těžší, ale právě díky čitelností se stávají velice lezitelnými. nejhezčí je cesta "Q.E.D 9-", je to skvělý cíl jak zdolat první 9-. V nástupu čitelné oblinky do těla, poté technická střední pasáž a nahoře boulder po lištách. Hned jsem do ní nahnal Haryho, Peťu i mladého Stračesa a nebyli věru daleko od úspěchu.




Hned nalevo je snad nejlezitelnější osma" Rýnský ryzlink" a dále napravo pár fantasických sedmiček. Celou stěnu protíná šestkový sokolík, kde si člověk může spravit chuť dvoudélkovým průstupem za 6. Snad nejvýraznějším kusem skály je nad převisem čnící hladká plotna, zrcadlo bez stupů a chytů. Jen línie borháků značí, že někomu ruplo v bedně a tuto mazačinku skusil po žiletkách a drobných výlomech ztrestat.

 Musí se vlézt do všeho, tak jsme se jali pod drobnohledem luštit tuto hádanku. Byla to sice lehce morfologická záležitost, ale fantasické lezení kolem 9- stupně. ( V jednom průvodci je to za 9, v druhém za 8+) Další výraznou plotnou je hlaďou s pár blílými fleky a to celé 25° převis. "Speedy" za 9+. Jsou zde dvě varianty přelezu, zleva je to výrazně lehčí, spíš 9 za dva kroky, zprava peklo tak za 9+/10-, kdy se mi podařilo klíčový skok bez nohou z oblého 5mm bočáku do lepšího bočáku pouze 1 ze 3 pokusů, prsty byly naruby a mohlo se jít na výlet.

Celkově na mě sektor zapůsobil, stěna je přes den nasvícená sluncem, po dešti skála rychle oschne. Jsou zde dlouhé 35m cesty v rozmanitém terénu. Výborná škola techniky a vytrvalosti. Okolo se i pár lehčích šestkových cest, ale na cesty v lehčích stupních je asi lepší zajít do jiných sektorů Wachau. Ale o tom zase jindy. Čau Čaj.

středa 18. dubna 2012

České hrany - Křidélko VIIIb, Pantheon

Pantheon pro mě byl v minulých letech pouze taková znouzectnost, když nevyšlo počasí v jiných oblastech okolo Turnova. Lezl jsem tehdy jen v centrální stěně a ostatní sektory mi zůstaly utajeny.

Vše se změnilo po vydaní nového průvodce ve kterém je zmapováno dalších 16 sektorů mimo hlavní stěnu. Některé cesty se díky vlkosti a různorodému odjištění zrovna moc nelezly. Znalí pískaři už bystří smysly, když je pod cestou podepsán Slanina, Šilhan, Hejtmánek nebo Čihula. Tyto jména často skrývají výlety do jiných světů uvnitř vaší hlavy.
Naštěstí se podrost v některých sektorech pěkně vykácel a tak jsou tu k nalezení všelijaké roztodivné mazačinky. Jednou z nich je úžasná hrana "Křidýlko" VIIIb v sektoru "U lomu".

Do cesty mi padla hned při nelezeckém výletě: Parádně vzdušná ostrá hrana nože se vypíná v druhém patře nad šikmou policí, kde je také udělán štand. Přístupový "Sluneční komín" je v první půlce šmejdění po špinavých policích, ale poté si parádně spravíte chuť v lehkém položeném sokolíku jak na "Yosemitském vápně".


Do cesty odjištěné dvěma kruhy se moc nechce - už na pohled slibuje delikátní lezení a vzdušnou hru s rovnováhou. Všechno je tak nějak důmyslně prefikané, že odlézt k 1.Q může potrápit i takové borce jako je Harry Zloprásk . Od kruhu se ukáže, jestli máte v krvi něco Johny Dawesových kvalit a přelstíte hrozící otvírání dveří. Nakonec stačí podlachnit výlezový hřebínek - takzvané krocaní hudrovalo a může se jít slavit a slanit za strom.




K cestě můžete nalézt i cestou "Hop nebo trop". Ehm, název je všeříkající +  IXc! s vykřičníkem je dost možná poukázka do sanatoria. Rozhodně nedoporučuji. Kdo z Brňáku cestu vyleze, si zaslouží v Podnebí připnutí grilovaného kuřecího křidélka na klopu saka.
Užívejte si! Čaj.

úterý 10. dubna 2012

Skalní muž 2011

Velikonoce v srdci Českého ráje byly báječné. Objevili jsme plno polo zapomenutých lezeckých zákoutí, jeskyně, zříceniny a po náročných večerech v nejlepší lezecké hospůdce ČR i na to lezení po skalách došlo. Ona kouzelná místa si zaslouží více prostoru na tomto blogu a tak zmíním pouze dvě perličky.

* Díky této návštěvě Sedmihorek, snad čistou náhodou nebo řízením osudu, Asu v Boulder Clubu  objevil dávno nalezené ale nevyřčené životní a lezecké motto šizuňků, které plně sdílíme...
 "Hrdě - Tvrdě - Mazaně"
... a tak už není třeba dalšího komentáře.

Skalní muž / The Rocky Man from kletterkiddies on Vimeo.

* Měl jsem štěstí poklábosit s pořadatelem kultovního závodu "Skalní muž", který byl po letité odmlce vzkříšen. Ukázka ze závodu je syrová, báječná a láká mě velice se účastnit v ročníku 2012. Doufám, že výprava z Brna bude nakonec čítat mnoho odvážlivců, kteří si troufnou na tento adrenalino - alkoholový špás.
Č.

Hrdě - Tvrdě - Mazaně

Jarem se kry dají vždy do pohybu. Z rozjetého vlaku se nedá vystoupit a poddat se Kolotočovu je vlastně zábavnější. Mazaně splétáme sítě, pač co neojebem, to nemáme. Proplouváme životem a hrdě si stojíme za svým, i když se to mnohým nelíbí. Často sice dopadá nekompromisnost osudu na naše hlavy, ale o to víc sme pak povznesenější a vnitřně tvrdší... Život, stejně jak lezení, je boj, ale my se tím bavíme!

tentokrát KB team versus Slovač 3:0

jarem se i na Severu začínají dít věci

čtvrtek 5. dubna 2012

Velikonoce?

Blázinec plný domluv, vymlouvání se, motliteb k Zákopčaníkovi a jiných nezbytných procedůr, které rok co rok řeším před Velikonocema je tu. Základní otázka zda na píseček nebo od obchoďáků v Arcu díky plošně špatnému počasí nahravá spíše pískům. Ale být zavřený v údolí vedoucím do Německa při špatném počasí mi moc nevoní.

Na Prachov je brzo a tak se mi vyklubala v hlavě myšlenka zajet do malebné Malé Skály v srdci Českého ráje.

Proč jet?
*I v méně vlídném pačasí se dá zalézt na Panťáku a Suškách.

*Na Panťák je nový průvodce - viz. http://casnacaj.blogspot.com/2011/08/lezecky-pruvodce-panteon-frydstejn.html



*V případě kiliánu plno možností na výlet: Klokočí, Drábovna, Kalich, Zbirohy... nebo jen baštit laskominy v cukrárně a kafíčko nebo prohlídka hradu a podzemí.

* Ubytování: za 190Kč /noc na Žluté plovárně http://www.zlutaplovarna.cz/cz/ubytovani-mala-skala
Nebyl by problém domluvit  cca 10-12 míst. Mail s objednávkou budu posílat zítra ráno.

* Nějaká ta kultura okolo.

Tak si to pěkně promyslete a dejte mi echo (v případě, že nejste již v trapu) na mobil nebo v Podnebí. Kdo dřív příjde, ten dřív lebedí.

Čaj.

pondělí 2. dubna 2012

Veverka - Zrzavá Ostašská věžka

Nedávno jsem se díval na velice zajímavý film " Zrzavá veverka" od španělského rejži J. Medema. Nemám v plánu vám prozradit jestli se veverce vrátila paměť a jestli vše dobře skončilo a lupají spolu dodnes, ale u sledování filmu jsem si vzpomněl taky na jednoho drevokocúra na Ostaši. Provedu vás vítězným obloukem přes "Zrzavé slimáky" do zašitého kouta dolního labyrintu na Ostaši k nevelké věži Veverka.

Na Ostaši po celodenním bloudění ve stinných koutech skalních labyrintů můžete občas zatoužit vykoupat se ve slunečních paprscích na vyhřátém písku, bez lidí a v absolutním klidu daleko od turistů. Eldorádo je totiž profláklá oblast plná hajdaláku válejících se pod kamínky jak střevlíci a jinde jako třeba na Kočičím hradě rodinky okupují se svačinkami slunné plácky a tak je potřeba se šmrncnout za klidem na severozápadní cíp dolního labyrintu pěšinkou okolo vyhledávaných lezeckých mazačinek . Namátkou jmenuji vyhledávaný "Hranomatu Xa" a také strach nahánějící cesta "Horem pádem Xb".

Veverka - tato nevelká věž hned upoutá hladkou stěnou s výraznými poličkami v levé části u nevýrazné hrany ozdobené dvěma kruhy. Cesta "Veveří" VIIa hned v nástupu prověří jak moc chcete na věž vylézt, nástupový crux dokáže potrápit, ale následující echt pískařské kroky po oblých poličkách musí potěšit úplně každého lezeckého sommeliéra. Pěkně konec koloběžka za odměnu a tak se mi to líbí.


                                               Veveří u 1.kruhu.      foto vpravo :www.piskari.cz

Pod slaněním vede trochem přísnější habaďůra. "Strukturální destrukce" Xa je cesta u které se ukáže jak se leze po namalovaných stupech, jemných lištičkách v lehce položené stěně s neznatelným nádechem zelené barvy na pískovcovém podkladu. Mně se cesta líbila, člověk v cruxu tlačí jak při stolici o velikosti Lincolnova polínka a modlí se aby mu kopejtka zůstala přilepená a to vše zalomený jako flinta.















V úzké stěně vede mnou nelezený "Louskáček"IXc a hned za hranou "Veverčiny oříšky" IXa s variantou nástupu traverzem od Destrukce. Pěkná slunná a vzdušná "Chlupatá hrana" IXb vede vlevo od "Veveří" z předskalí po dírách k hraně a po ní hore háj.

Svačinku si musíte přibalit s sebou a můžete se zde vyřádit jak jak Bertíci na koncertu Asonance :)
To zase bude pod skalama pohodička co?