čtvrtek 30. září 2010

Alenka v řiti divů

0. Intro: Pusť si http://www.youtube.com/watch?v=WANNqr-vcx0


1. Fyzická konfrontace: Než se auto rozjede už su zakouslej v Mrožovi (faleš). Musím uznat, že recept musí být fakt kvalitní, pač jazyku opravdu lahodí… O to míň pak lahodí v hubě žlebské mechy a hlína, kerých ten den je opravdu víc než jak bys chtěl. V noci pak vlastně ani nemůžu usnout a v jakémsi bolení hlavy a zvláštních účincích lišejů přečkávám tmu (faleš)...

2. Inspirace: Pokovi poslední dobou lahodí Broučí I am the Walrus a vzhledem k tomu, že sem ji před asi 12 lety taky podlehl je téměř jasno. Jen dodám pár nfo z pozadí: Dyž sem v těch dávných letech četl Johnův poslední rozhovor pro Playboy, říkal k této písni, že první sloku složil na jakémsi fetovém mejdanu, druhou na dalším večírku o měsíc později a další zase v drogovém područí o nějaký pátek později. A opravdu, když se člověk na text podívá je to vlastně snůška nesmylů (faleš), keré třeba Čaj dokáže stvořit i bez alkoholu během dvou minut… Nutno dodat, že později ještě na Mrože odkazuje v jiné písni (Glass onion), kde zpívá o tom, že: Walrus was Paul, což má zkušenému posluchači vnutit hned několik dalších otázek. Paul byl tou dobou po závažné nehodě a dokonce se tvrdilo, že zemřel a byl nahrazen dvojníkem (faleš). A vzhledem k tomu, že mrož v některých náboženstvích je symbolem smrti (faleš), nabýzí se krásná paralela. Druhou věci pak je, že za cestou má vlastně prsty i Pawel, kerý nám ji schválíl, tak žeby byl mrož on (faleš)? Postavu na to rozhodně má…

3. Alenka (samo o sobě faleš): Johnův Mrož pochází z básně O Mroži a Tesařovi z Alenky. A jelikož bylo poslední dobou Aleny všude kolem až moc, jal sem se ji aspoň přečíst. Báseň je Alence vykládána za zrcadlem Tydlim a Fidlim (mám jen slovač verzi, taže nevím esli tyto postavy sou i v češtině stejné). Jde asi o to, že Mrož a Tesař (ne Fil) jdou na večerní procházku po pláži. Vyzvou k sobě i ústřice a opravdu řada mladých se k nim přidá. Až dojsou na nějaký útes, chystají hostinu. Ústřicím je najednou jasné, že budou sežrány, ale pozdě bycha honiti. Mrož sice projevuje lítost a dělá, že brečí, ale pod kapesníkem si brousí zuby, a aby to Tesař neviděl, vybírá si nejlepší (faleš). Tesař nic nezakrývá, ale sežere jich co může, i když míň, než Mrož. Alici je sympatický Mrož, za projevenou lítost, ale potom co zjistí, co se dělo pod kapesníkem, prohlásí oba za darebáky…..John se taky nechal poddat dojmu, že Mrož je kladný hrdina a zvolil si ho do své písně a až později si uvědomil, že tomu tak není (faleš). (O tom co se dělo pod kapesníkem, totiž není přímo v básni zmínka, ale Fidli to dodává až v následné diskuzi s Alenkou.)

4. Tůra: I u cesty zdání klame, vlstně je to taky jedná velká Faleš, kdybych třeba kopl fotbalový míč, měla by dráha letu tvar zmíněné tůry, ale pouze v případě horní rotace (faleš). Více k cestě zde: http://fotonec.blogspot.com/2010/07/i-am-walrus.html

5. A co jako? : Vyhlašujem s Pokem soutěž pouze pro měsíc říjen! Kdo z borců cestu Mroží Faleš OSne vyhrává flašku Kapitána, či jiné laskominy (faleš), v případě borek stačí RPčko (ne PP!, žádná faleš!). Jo a nástup je u nápisu, ale lze ojebat zprava rozchrastem (faleš), čímž se ale připravíte o parádní bouldřík v pevné skále. Vyhrává první komu se to povede. Tak vzhůru dolů do Žlebů a příjemné zážitky a brzký žúr na oslavu vítěze.

Křivák Asu a Falešník Pok.

neděle 26. září 2010

Horní Lačnovské skály


V začátcích svého lezení jsem rád spojoval čundry s lehkým lezením v přírodě. Měl jsem takovou oblíbenou moravskou trojku - Osvětimanky, Lačnovky a Skály Pod Tisovým. Drobné leč lezecky rozmanité skalky v krásné přírodě. Poblíž najdeš vždy bivak a ohniště, přidej tekutý bič orientu, špekáčky a satane odstup neznám větší lebedu.

Když byl v sobotu plánovaný útěk za hezkým počasím na východ, zprvu byla jasná volba Čerťáky. Pak jsem si uvědomil, že takové dežaví na Lačnovkách s kupou kamarádů je právě tou pravou volbou. Po cestě do Trubisek možná narazíte na hejno hlemýžďů a žab na cestách, ale nejvíc vás stejně nakonec dostane orientační smysl zkušených horalů.
To jsme v autoškole neměli.
Desetimetrový zlatavý ementál schovaný v hustém lese je skvělou volbou pro neambiciózní lezecké romantiky nebo osoby trpící "kvakovým syndomem". Na Lačnovkách můžeš krátké cesty volnošmrdlat bez lana. Ty těžší jsou takové jednoskokonátahy, pro pometla jistý skalp.
Táákovou rybu chytl Ondra v Hornolačnovské.
Podle mně asi nejhezčí cesta -"Hornolačnovská" 7+ zabavila všechny účastníky zájezdu. Já si prvopřelezl logickou hranku vpravo od ní, ze které se cvaká kroužek "SV stěny". Je to celkem lehká technická hrana s názvem "Čimčarará" 7-. Nakonec Ondra Š. ulovil i jednoskokovou "A.C." 8- a tak všelijak se celá posádka celkem dobře bavila. (Hlavně na můj účet, když jsem z batohu vytáhl svého růžového osmdesátimetrového krasavce.)
Zleva po hraně vedoucí "Čimčarará"7-, přes mísy vlevo "Hornolačnovská" 7+ a vpravo voštinama "SV stěna" 6.
Už jsem zde měl vše přelezené a tak jsem spřádal plány a vojeřil volné směry. Všiml jsem si převislé stěnky napravo od "První" a pod lišajíkem byla zatoulaná tříprstovka a nad ní oblina. Pak už nic jen metr vzdálená hrana. Využili jsme bh z "První", pěkně si zaskákali a na světě je "Švihadlo" 8-/8. Klasa je odvozena z porovnání s okolními cestami za 8- na Lačnovkách.
Kluci hajlují u cesty "Švihadlo".
Cestu ještě hópnul Ondra Bertík, Šviháci si pro skalp zajedou napříště. To by bylo aby nepadla cesta s pojmenováním na jejich počest. Ondra Š. vykouzlil z přelezu hezké video a je zde zachycena i cesta zpět probíhající v takové atmosféře, že by ses dal krájet.
Ondra ždíme hranu "Čimčaráry".
U bivaku ti pozornější mohou naleznou pamětní desku na místního lezce Zdeňka Lůžu, který na Dolních skalách předloni nešťastně zemřel.

Tak čágo bélo kurevstvo! Čaj.

středa 22. září 2010

Justýnka


Legenda praví:
"Když Švédové v roce 1642 obléhali zámek Sládek, část jejich vojska se rozeběhla krajinou, aby získala co největší kořist. Tak napadla i tvrz Příšťpo a přilehlou ves. Tvrz stávala v místech, kde později byla první stará škola. Ještě dnes se tam říká "Na hradě". Švédové dobyly tvrze a drancovali, na co přišli. Lidé, aby alespoň životy zachránili, utíkali do okolních lesů. Vojáci, kteří se domnívali, že lidé do lesů odnášejí svůj nejcennější majetek, který by byl pro ně dobrou kořistí, pronásledovali je. Také prý děvče jménem Justýnka, hledalo v lesích záchranu, prchalo, co mu jen síly stačily, ale jeho útěk zpozoroval nepřátelský voják a rozjel se za ním na koni. Justýnka, když doběhla na okraj skály, vysoko nad řekou Rokytnou, nešťastně skočila do propasti pod skálou. Když vojákovi, který neznal krajinu, děvče zmizelo před očima, napadlo mu, že po stráni před ním utíká, pobídl koně k prudšímu letu a i on se zřítil do propasti. Od té doby nazývají lidé skálu Justýnčiným jménem. Pro připomínku válečných hrůz, proto, aby každý ze všech sil v dobách příštích válce bránil, aby si míru vážil nad poklady světa."* na poutači pod skálou.

Městem Jaroměřicemi nad Rokytnou neprotéká potok Jesenička ale řeka Rokytná. Je zde pěkný zámek a asi 3-4km po proudu se říčka vlévá do lesů, kde srdce každého KáČáTka zaplesá (tip pro Marečka). Řeka se klikatí podél skalek a starých srubů, potkáte zde obrovské vykotlané duby, houby a skály pojmenované po známých lezcích. (Březinova sk.)

Kousek za vesnicí Příšť po vydáte-li se po žluté značce na skalku ležící hned u cesty s názvem Justýnka. Není to sice žádná díra do světa skalních velikánů, ale pro ty, kteří budou mít cestu okolo a nepotrpí si na vysokou klasu to na den polezení stačit bude.

Seznam cest:
STĚNKA, 3 RP (UIAA), . První cesta zprava. Krátkou stěnkou bez jištění nahoru.

KOUTEK, 3 RP (UIAA), autor neznámý. Koutkem vlevo od Stěnky přes 1 borhák nahoru.
Poznámka:1bh

TAJEMNÉ DÁLKY, 4 RP (UIAA), 2008, V.Wolf, I.Březina. Převiskem vlevo od koutku přes 2 borháky nahoru.
Poznámka:2 bh

KOMÍN, 2 RP (UIAA), autor neznámý. Po rampě šikmo doleva přes 1 borhák a komínkem nahoru.

STAVITELÉ CHRÁMŮ, 4+ RP (UIAA), 2008, I.Březina, V.Wolf. Nástup mezi turistickými značkami přes borhák v převísku a vlevo stěnkou nahoru.
Poznámka:1bh

TURISTICKÁ, 4 RP (UIAA), autor neznámý. Pravou stranou hlavní stěnky, nástup u žluté značky k borháku a přes něj nahoru.
Poznámka:1bh

RUCE, 4 RP (UIAA), 2008, V.Wolf, I.Březina. Nástup vlevo od Turistické k borháku, přímo přes něj do šikmé spáry a nahoru.
Poznámka:1bh, Friend č.1,2

VAR. NÁSTUPU ŠIKMÉ SPÁRY, 5- RP (UIAA), 2008, V.Wolf, I.Březina. Nástup vpravo od spáry stěnkou přes malou svislou spárku do Šikmé spáry a jí na vrchol.
Poznámka:Friendy 1 až 3, Malé Friendy 0,25 až 0,75.

ŠIKMÁ SPÁRA, 4+ RP (UIAA), 2008, I.Březina, V.Wolf. Šikmo zleva doprava spárou na vrchol.
Poznámka:Friendy 1 až 3, Malé Friendy 0,25 až 0,75

VĚTRY OD PÓLŮ, 5- RP (UIAA), 2008, V.Wolf, I.Březina. Nástup stejně jako Šikmá spára, přímo nahoru do stěny a přes vodorovné spáry nahoru.
Poznámka:Friendy č.1 až 3, Malé Friendy 0,25 až 0,75

LEVÁ STĚNKA, 4 RP (UIAA), autor neznámý. Nástup vlevo od Šikmé spáry k borháku, přes něj přímo nahoru.

LEVÝ KOMÍN, 3 RP (UIAA), autor neznámý. Šikmým komínem vlevo od Levé stěnky nahoru.
SVÍTÁNÍ NA ZÁPADĚ, 6 RP (UIAA), 2008, I.Březina, V.Wolf. Hladkou stěnkou vlevo od Levého komína přes borhák nahoru.
Poznámka:1bh

HUDBA PRAMENŮ, 5+ RP (UIAA), 2008, V.Wolf, I.Březina. První cesta zleva, přes dvě malé lištičky stěnkou přes borhák na polici a přes druhý borhák nahoru.
Poznámka:2bh

SKRYTÉ DĚJINY, 5- RP (UIAA), 2008, I.Březina, V.Wolf. Nástup vpravo od První cesty, při hraně na polici a z ní přes borhák nahoru.
Poznámka:1bh

neděle 19. září 2010

Pálava - 2010

Když se spojí příjemné s příjemným, to jest víno a lezení, výsledek nebývá vůbec špatný. Alespoň jednou ročně na Pálavu se hodí zajet. Sic to lezení stojí za pendrek, ale ten archivní burčáček - to je síla.
.
František Lokna.
Mno.
+ Byla povolena vyjímka pro lezení na skalách okolo Trůnu.
+ Kluci z Břeclavy se činí a přejišťují staré cesty.
+ Dokonce vznikly i nové linie a byly přelezeny staré projekty.
+ Nahoře u parkování je parádní dřevěné posezení, prolézačky.
+ Víno je tu fakt dobré.
Vzývající v obležení.
Kráska a zvíře.
Ehm.
- Ochranářský kápo pan M. stále není nakloněn lezení.
- Lezení v Soutěsce a jiných parádních oblastech výhledově navypadá na povolení.
- Navzdory vyjímce, zdejší skály při dvouměsíčním lezeckém cyklu v roce nebudou nikdy
odlokrovány.
Satanáš, proč se zde nemůže lézt? Soutěska.
Nějaké drby?
* Vzávající je celkem pěkná, zejména Věšáčky.
* Urbanova je celkem hnusná, zejména chobotiny v lokrech.
* Květina na Trůn je kekel - kdo najde starý Stoupův článek v Montaně?
* Žárlivá 8+ je přejištěná až nahoru a teprve tam se láme chleba.
Nástupový špek za 6 v podání agresivního balerína. Prázdninový pobyt ve Francii se na jeho lezeckém projevu nezapře.

* Starý farářův projekt pod Špuntem je přelezený - něco kolem 8+ky.
* Vpravo od "Via rozesraté" byla dnes přejištěná nádherná převislá hranka, plácaná a patovaná
tak za 7+.
* Vlevo od "Via..." je přejištěná ta 5ka.
* Hrana plotny je prostě boží...až na nástup.
Podél hrany vede nová 7+, je skvělá.
* Cvičená opice - že by 8á za 5kroků po nebolavých chytech?
* Starý projekt cca za 8a na Obřáku se bude přejišťovat.
* Mrnda začal být agresivní! Vzpoura na lodi? Pán a rab?
* Ženský lezecký progres je rychlejší než chlapský! (Peťa Bertíková VIIIc v labáku na prvním)
Metodýci, kde je chyba? Franta Lokna v Akci.
* Nikdo nemá smysl pro Asuův humor, jen já.
* Peter hraje na kytaru jak Bůh, tochu přicmrndává i Berny. (umí Traktor)
* Nikdo mi nezahrál Stánky.
* Petříček je nejukecanější negativní lezec na laně.

To není Jura, ale Soutěska. Achjo :(
* Puštík na sobě nosí IKEA koberec s propálenou dírou.
* Vypilo se 27 lahví vína ve sklípku + 11 bylo vzato s sebou.
* Já už se nebojím lézt.
* Někdo ukradl vinnou skleničku.
Parádní boulder u vysílače. Název je "Salto do Asfaltu" 5B.
* Staník Štěpánek omládl, to jako fakt.
* Pokáč vypadá jak pan W. zamlada.
* Že by Asu s montérkama kopíroval Kolomajznu?
* Mají v Jesu sekáč?

Skol Čaj.
Aktualizace:
Nová cesta: "Pokušení Panny Hrany" 7
Vlevo od cesty hrana plotny. Nástup pod starou skobou a borhákem, přímo vzhůru, stále zleva hrany až na rampu a dále do cesty Hrana plotny. Cesta je myšlena tak, aby se brala hrana a chyty nalevo od ní.
Jan Kubíček, 19.9.2010

úterý 14. září 2010

Zájmová skupina

Hola! Kéž se již snáší jasný světlonoš s rukama hořícíma a hlavou hořící! Již kráčí ti, kdo tě zdrtí!

Ten prachsprostý čtvrteční večer, vždy kolem deváté, nohama klopýtám o schody vedoucí pod Neby. Tentokrát trochu kulhaje, ale pořád míň než naprdelený Tchai. Je to zvláštní, člověku se nic nestane v psychadeliku a pak je mu souzeno se rozbít ve sportovce. Vlastně ni nemůžu říci, že jsme si fiftyfifty…. Překvapením večera je mi Krét(en)oběžník, stará vojna, Hilfák, kerý se konečně vrátil ze svých jižanských zájezdů. Netrvalo ni déle než pár loků tekutého chlébu a jedné mechikánské kořaly a již tam byl vymyslen i trip kdebychom se opět společně potužili…

Krev chudých je hluboké moře a jedy a bída jsou vichřice, jež je zvedá. V krčmě ztopořená ruka tluče do prázdna a opilec se sápe na svůj stín, avšak jakkoliv jest jenom rytířem smutné postavy, jakkoliv jest jenom opilým bláznem, přece užívá svých pěstí, pere se a je obáván. Opatrnost pijáků jest ochrunuta jedem, žel, že jen tehdy chudí svírají pěst, žel, že vrhnou do stoky svoje neštěstí a svůj hněv. Petříček je jedním z nich, vyhrožuje, no přes držku nikomu se dát neodváží. To se ho pak musíme s Bernym chopit a na záchodcích ho usměrnit lehkou agresí k záchodové míse. Příště mu flustnu chrchel do tváře a řeknu: Jsi synem kupce a děvky, již počali tvůj bídný život kdesi v průjezdě, dříve než smilníkova žena nalezla haléř, aby jej dala běhně u svých vrat! A jestli ani potom mě neusměrní pohlavkem do rohu mezi židle a prach a k posměchu okolní lúzy, budu pokračovat: Nebo jsi snad synem brusiče nožů a nůžek, který přišel právě tehdy, když starý žid scípal na manželském loži, tu paní, dosud sviňská, zdvihla své smradlavé a mastné sukně, opírajíc se o dveře, za nimiž chroptěl její muž?…

chřtán ďáblův

Večírek, či lépe řečeno „narozeninová“ párty nabrala obrátek, chvílema sám jsem sotva popadal dech a sbíral se ze země, či hladil si zátylek po nerovném boji s hranou jednoho ze stolů. O jedenácté již barva opilosti v kořalně houstla, přikrývajíc šarlatem nuzáky, již doposud řvali. Obsah sklínek se třpytil jako střed světa a vše ostatní byla marnost, neboť pryč a pryč bylo všechno a marná byla naděje… Ti, kdož ještě měli chuť, dále pokračovali na taneční parket a tady se uondali, by pak mohli padnout do svých pelechů…..

vlevo Žlutka vpravo R-T

Dalšího dne dopřál jsem si trochu kultury v původním slova smyslu. Pobíhal po Bruně a sháněl něco málo literatúry a pokochal srdce estéta pohledem na výstavu jakýchsi fotografii. Noc však byla zbytečně krásná, noc s hvězdnou korouhví stkvěla se nade mnou a já sám se stkvěl.

Sobota načala dosti chaoticky, což byla možná předzvěst celého dne. Potom co to Hilfák nejdřív vše odvolal a pak opět potvrdil, Jarouš překonával nadšením antibiotika na boreliózu, Bára vše ze čtvrteční noci zapoměla, byla asi jedninou jistotou Šára, kerá jediná stihla dorazit včas. Cestáři před Lipůvkou tomu všemu ještě nasadili korunku trpělivosti a tak možná přišel lahváč na parkále před panem M. vhod. Navodil, sic jen na chvíli, příjemnou atmosféru řůžových brýlí, jinak totiž míjí naděje a zoufale slyšíš svištětí vteřiny podobné smrtelným šípům. Láhev má něco síly a něco síly je v tobě, když mluvíš o budoucnosti. Přímáš tyto hostie, ale rozplynou se jako milosti. Lze věřit mnohým nesrovnalostem a krásám, avšak tělo je tělo. Šarkan mi uvěřil, že jdem na sportovku a pak dojde Pawel a řekne, že jest onen den a tudíž podmínky na morálovku. Já, ač zařeklí, že nic podobného v nebližším měsíci nepodstoupím, žačal se rouhat a na tento velkolepý dýl přistoupil. Trochu mě sice dostalo, že si sebou mám vzít nůž, kteréhož sem nakonec vyžebral na kolemparkující Ditě, ale rači nepřemýšlel k čemu jej využít… Ještě, že Šára, radoby zodpovědná matka, ihned nepochopila oč se v Rajta-tydli jedná…

nástup do Rajta-tydli

první klíč

Netuším proč, ale sám se sebou v duchu laškuji. Když pak navíc stojím pod stěnou a vnímám směr výstupu, nechápu, co tu vlastně dělám. Co mě utěšuje je akorát fuckt, že Bojsa se chystá na Žlutku a Jarouš s kumpánem Filem konečně prostoupí kromě Klenby i Vřšek pod můstkem. Vývoj věcí se zdánlivě temnil a obílené stěny se potahovaly barvou stáří. Ráno nevhodně krásné počalo měnit se v den a ohnivá mračna na západě stála v rovině horizontu jako pohoří. Je to zvláštní chvíle, jen tak stojím a opět koukám na kus stěny, kde nebylo nikoho od té doby, co poprvé začal jsem vyřvávat na tomto světě. Kupodivu najednou nepřebírám ani nijakou zodpovědnost a stavím se k tomu laxně. Tělo se na pohled třepetá, v hubě pachuť piva, Pawel mě uklidňuje, ale vnitřně už cítim smíření. Vše začne gradovat v posledním převísku první délky. Jsem nabádán na vyřezání jakýchsí digitálů, ale z lezecké pozice na to není síla a tak jen cvakám zbytek onoho Mauglího drátu. Chybí krok, ale vše je v hlíně a ruce sotva drží. Nádech a odsed do drátorepky, kerá tam již téměř třicet let visí… Po dlouhém boji s myšlením a hlínou se nakonec bouldr jeví lehce a mě nezbývá, než si na Rpčko počkat na příště. Šarkan vybíhá na klid a po prvotním neúspěchu bouldr nakonec také zvládá.


na prvním štandu

Koukám dál a všude se to jeví nějak hladce. Zkouším směr a potom co začnu váhát slyším z dálky volání, že levačkou jistě zavadím o digitálky. Vnímám toto deus ex machine jako znamení, no i přesto nechápu jak si to ten kudrnatý pard vše pamatuje - každopádně má recht. Později mi v druhém cruxu radí, že líp cvaknu pravačkou a jen očekávám, gdy se ozve ještě Wševěd, Wšudybyl,Wšeuměl, aby mě pokáral při chytnutí se zakázaného chytu. (Nakonec jsem přistižen pouze morální policii při dvém cvaknutí dodaných konzolí.) Dost vyšťaven se odhodlávám sednout do nýtku, ale k překvapení všude šahám do madel a tak to raději dotáhnu až do vytoužené jeskyňky. Přes zkažený estetický dojem z elektrického vedení, protínající přímo vystupovou trasu, patří tato délka k jedněm z nej! Jeskyně mi navíc poskytuje útěchu nejen pro mysl, ale i tělo, a kdyby Šárka nebyla tak rychlá, jistě bych se nemusel do další délky notně přemlouvat a pokoukávát po spáře Vyfikundace, jež se v danou chvíli jevila na pohled méně náročná… A tak zatímco deníčkářův hlas by byl slyšen za sklepní zdí, jenž sám je rdoušen obžerstvím čísel, žmoulajíc svůj papír a s mrtvičnou tváří tisknouc deník k ozablému srdci, mýle se húře než blázen, neboť tyto kaňoury jsou pro něj bohatstvím, já s těžkou hlavou pomýšlel na vteřiny následující.


nástup sestupem do třetí délky

Pokračuji, kousek sestupuji, proti svému přesvědčení chňápu po lokrech a pak už mi je vše jedno. Asi 20 minut stepuji na malé věžičce a snažím se přesvědčit hlavu k přemýšlení, chjo, jako to ale bolí… Pak už jen poslední skoba a tradá k zábradlí, kde se mi dočká i odměny v oroseném nápoji. Ani nestihnu dopít a Šára už je hore a snaží se nalomit nejdřív mě a pak i borce, že by si dala ještě normálku, pač prý moc laktátu v rukou svých necítí. No jest toto normální?? Mám sice nachcáno, žeš sotva dvíhám ruce, cítím se jak naduté dřevo, jež se na klesajících nožičkách šourá ze svého kšeftu do hospody a odtud domů, jako bečka, jež může býti naplněna každým neřádem, a přece jako stará petroplejová nádoba čpí především petrolejem, tak jsem honěn dvěma zápachy: beztvarým nadšením a pitomou dobrosrdečnost a právě proto bych normálu na TR ještě zvlád, na oplátku za moře trpělivosti (přeci jen již pátý krát ručička hodinek přeběhla 12tku).

squadra azura

Pro zodpovědnou matku nakonec vše špatně dopadne, pač nás s Hilfem tlačí další program, sic bychom stihli začátek rutiky v Lovčicích! No prostě, když ne ona, aspoň mi k tomu musíme přistupovati zodpovědně. Onedlouho tak už měníme Šárku za Báru a fičíme vpřed! Protoč žeš sme gentlemani věnuji se Báře večerem já, a nocí Hilf, by se nemusela bát, jistě tam budou jen čtyři plameny lamp přibíjející náměstí jako černou roušku kouzelnikovu. Kterás městská děvka bude smlouvat s mladíky a okrsek ticha jim bude pelechem. Sliz sviňáctví a kal lichvářského prospěchu se bude valit na dně onoho města, i když v něm bude proudit okeán noci. Kdyby šla sama náměstím, nebo churavým sadem, nalezla by jen nevěrné ženy a hnusné milence, jak se svíjí ve svém neřádu. A kdyby poslouchala pod okny domu, jehož třikráte lomený štít trčel by do noci, jsa trojklaným zubem obecní správy peněžní, slyšela by radu tohoto sboru prašivců a hnidopichů, jenž by jednali o tom jak ji odtud vyhnat.

postarší pán, kerý má tu zahrádku na starosti

Po cestě ještě v Brně zakupujem urychlovač, který ve spojení s nektarinou evokuje příjemnou chuť a navíc uvolňuje mysl. Hilf nám slibuje, že už jen 30 kiláků, ale potom co jedem už přes dvě hodiny, ani nevím jestli mám čas vnímát a rači se věnuji taškařici na zadních sedačkách. Nakonec přeci Bára ztratí ostych a pár krát upgrejdnem vozidlo na „džípa“, ale to mi pak málem uletí brýle a rači se vzájemně rozptylujem v rámci mezí prostoru automobilu…

Tak zatímco Fil dohání na pitce naší rozjařenou náladu, snažíme se s tou trubkou bloňdatou rozhicovat betonové pole dle slibu, jenž sme si dali. Jančíme jakož dvě dívé Báry, ale jest na výsost jasné, že zde bude vše v poklidu, jak v Pokáčovic pokoji, a marná by byla naše snaha. Občas je potřeba zalít veselou náladu kořalkou, dokud se noc tmí. Než totiž druhá hodina vejde do zvuku věží, budem zpívat, ale před čtvrtou, než se rozední, potáhnem do křaků svá břemena hnusu, vždyť ani teď jsme se nepřestali stydět!



bobule v Pozdním sběru

Ráno, zatímco bratránci, dělníci silnic, děti a starci, mužové všech stáří a nemocí a všech tvarů neštěstí, osmahlí chlapíci, ti, jež odrala bída, chasa břich vydutých, na tisíckrát rozpáraných hladem, veselí a veselí, jak tomu bývá u národa z nejubožejších, kamarádi svobody, jejíchž jeden střevíc značí sever a druhý jih, ožralové, žháři, práči, smilníci, luza, jak se jim říká, nebo pracovní sbor, jenž by zasluhoval velikého jména, jež by obsáhlo moře jejich úrazů a úhon, žalů a bolestí – tito bratránci právě snídali a mě nezbývalo, než vyhledati osádku a pak po bojovce s klíčky od Feličity mohli pokračovati do skal, trápit končetiny a nechat mozek pro jednou v klidu, by moh se věnovati věcem klidným, či snad v záchvěvu mysli i moudrým…

Zpočátku jsem byl pohledem na Barborku zaskočen, přeci jen dost připomínal nenáviděný Břestek, ale člověk neměl by nechati vše prvnímu dojmu, neníž vše přeci láska na první pohled. Poměrně se zaujetím se tedy snažím nabažit vůně v Komu vonící hraně, no as jsem byl moc troufalí, či netaktní a tak zůstalo pouze u flirtování… Zato Hilf a Bára to váleli co jen to šlo. Ženšina dokonce kromě jednoho převisu vše poctivě tahala, či sólila, ale chutný obídek pro své milované kamarády zabila, za čož aspoň u mě klesla z již tak nevábné 4. ceněné skupiny do pětky.

Nakonec sme byli dostiženi únavou z prohířelé noci a vše již v klidných šlépějích spělo k návratu a rozluce, nás přátel mladých, marných a nevypočítavých, jsme přeci dobytek, který ze všech pohrom a revolucí dovedl vynésti svůj bachor neporušen. Pche! Toť byl zas víkund…

P.S.: Dík všem za příjemné chvíle, p. Vl. za inspiraci, Pawlovi a Šárce za fota a p. TST se tímto veřejně omlouvám a doufám, že chápe. (snad jsem se do toho moc nezamotal) papalalulu asu

pondělí 13. září 2010

Bergwelt - Wunderwelt

Svět světem si dál bude stát, bude stát. Kdo se však nepřidá, toho zlynčovat. Kdo ctí zlodějství s ním do cely. A ten kdo hodně ví, toho zastřelit!

Dyž sem před pár měsící četl KolBářin článek o lezecké literatuře, musel sem se sám doma podívat, na co se tam kromě spřewodů práší. Kromě těch klasických knih mi pak v rukou zůstaly dvě od Luise Trenkera, keré sem si pořídíl hlavně kůli parádním fotkám....

Na první pohled to vypadá, že by se knihy velice dobře vyjímaly vedle Mein Kampfu, ale zdání naštěstí klame. Luis byl rodákem z Jižních Tyrol a je pravda, že tíhl spíš k severním sousedům. Postupně kromě psaní a focení se z něho stal architekt a filmař. Z čeho však čerpal byly vždy hory. Sám sem se kvůli již zmíněnému prvnímu dojmu do knih nikdy nezačet, navíc něco luskat v neoblíbené skopčině není moc motivující, ale údajně klade borec důraz na kamarádství (v horách samozřejmě předpoklad nejen lezeckého vztahu) a na zásadní rozdíly mezi velkoměstem a horskou vesnici. Jeho pohled je však trochu zidealizovaný a vzhledem i ke spojení lidí s vlasti se knihy ve 30. letech stávají v Německu oblíbenými a propaganja je pak také zneužívá ke svým účelům.

I přesto, že se ve vyhecované době cítí spíš germánem, zůstává i za války v Itálii a politickým otázkám se aspoň oficiálně snaží vyhýbat. Po válce je sice částečně obviněn jako fašista, ale nakonec je vše smeteno ze stolu a borec se v klidu dožívá ještě začátku 90. let... Nakonec jen dodám, že jeho filmová tvorba dokázala ovlivnit i jednoho z předních neorealistů jako je Roberto Rossellini.

Zde teda několik zajímavých fotek, které během svých horolezeckých výstupů pořídil:


vrchol Galle

sestup trhlinou

sjezd

takhle lze také slézat vrcholy!

před bouří

Teufelsturm

plotny v Gessause

na vrcholu Piz Palü

Nevím esli to je právě díky nacistické propagandě, ale horský film Bílé peklo na Piz Palü byl ve své době hodně proklamovaný (dodnes se můžete v některých filmech setkat s narážkami tímto směrem). Ve filmu se objevuje pozdější režisérka Leni Riefenstahl a německé stíhací eso z první světové války Ernst Udet. Příběh je sice banální, ale patrně se jedná o dost silný zážitek (navíc herecké obsazení se náramně hodilo do kontextu druhé půlky 30.let). Dokonce i Trenker má v jedné své knize kapitolu věnovanou právě Piz Palü.




Langkofel

bouře nad Matterhornem