Čtvrteční chvilky poezie čas

Jen spolehlivej směl se přidat k nám, a zrovna já veš do kožichu vsadil. Dejte mu stakan vodky, povídám, to je můj dobrej kámoš, kamarádi!

Počasí sice nejisté, ale přeci se ve čtvrtek děli věci. S Jaroušem sme sice jen tak zevlili na Hřebenáču a vlastně se nikam nehnali, ale člověku to nedá furt lízt jen lehké cesty. Taže po pár rozlezech, sme se pustili do Podivného dědictví (dyž už se kromě hnusu, lezou i ty žandoviny, že...). Bouldr dole Jarkovi nešel a já zas nemoh vymyslet ten nahoře. Od toho sme ale dva, že to pak dáme do kupy, že. Nakonec aspoň Jarouš zkouší i ostrý pokus (já už po těch dnech su rád, že lezu) a nakonec skoro dává, ale v klíčovém bouldru uhne hodně vpravo a s ojebem dolízá hore. Příště to však bez problému padne, ladná vytrvalostní linka....

To už ale přijel i Slunce Pokáč přizdisráč s Janisem a že prej dou vytrestat Řetěz. Janisovi to problémy nedělá, ale Poka stále baví dokolečka, dokola omílat celý bouldr do posledního chytu, aby vždy (samozřejmě schválně) vypadl z před madla. No hošan chce nabušit asi na Závlačku, bo co a přístup k tomu nemá špatný....

Ten den by mě sice do Žlebu nevyhnali, ale Berny to je klasik a počasí je až na posledním místě. Po tom co omylem vylezl místo Kocoviny Alpskou, se musel vrátit a zorientovat své orientační smysly správně. Se borec vlka nebojí nic a tak mu ani dlouho netrvalo a byl na štandu seč bys řekl: bílý wajzbír ve weisserovi skončil. Zdatně mu asistovala Peťa (a tím pádem myslím i první ženská co se do této cesty podívala). Druhá délka den po dešti asi byla výtečná, ale potom co musel předvést ve WC zvonu, to byl asi laláč. Taže gratulace Bernýmu a dalším přelezcům hodně štěstí! Ještě přidám pár jeho postřehů: digitálky (dle mě) jsou prej tutové štandovací (no proti gustu žádná, ale rači bych na to nespolíhal), pod kruhem se dá hodit ňákej abalak (opravdu se hodí, i když sem ho taky jak Berny neměl, pomůže při psychicky nepříjemném kroku přes ztrouchnivělí odštěp) a nakonec obtíže prej něco víc než Nová Policejní (a to kdysi říkal Pok, že je na svou obtíž těžká, no nevím, ale víte jak to s těmi stupni je)....No a tak....

A večer sme zakončili hlavní událostí dne a sic rozhovorem s Vildibádem. Ten ačkoliv byl lehce nervózní (bylo tam opravdu mnoho dívek a žen), tak nakonec nám vyšel vstříc a téměř na vše odpověděl. Těšit se můžete klasicky na Lezbě! No a pak nás vyhodili z jedné putyky a pak i z druhé a nikdo si tak nestih tu správnou ranní kocku pořídit...Čač asu