Ze starýho železa

To žeš Stránská do sběrných surovostí patří Mrnduštíci moc dobře vědí, i proto se k již z prvního pohledu slibné taškařici nepřidali, by i nadále snažení druhých sabotovali.

foto z netu

Voni, že prej se nejdřív rozlezou s železem u pasu v túře pana Svobody. Bylaž to nakonec ale sakramentská práce, jelikož ringo vysoko a cvakají ho až v bouldru s nohou na úrovni ruk. Pročež, ale túra výrazně zlehkla a my tak nemuseli bohu děkovati, za držící kamarády ve spárkach pod nohami….Dále jen tak skotačili a vyčkávali příchodu pantáty Bezouška. Otestovali Brtův problém u Zubů z nehtů a Hýskovic Vozdobu, ale na mou věru příliš snadné a trápení zanedbatelné…Pro zpestření a bystření mysli pokusili hranku nad temným převisem od pánu Strakovic, či dále snadnou uzurpanost mistra Čumpelíkových, čili Šustrových, v patře nad Vránou.

To je již pantáta na obzoru a vše nasvědčuje tomuž, žeš pokračování hnátům dá zabrati tak, by číši oreseného ječmene v sebe nezmohli vylíti. Pantáta a jeho pracky lopaty již něčeho na světě poznali a tudíž i práce v záklonu černého převisu jim jdou jak se patří vod rukou. O chvíli docházi i panimáma s dítky a je i tupounovi jasné, že ve sběrně klidu dnes nebude.

Stračatel si ustelou pod Hudym a že prej dom nepudou, dokud správným psrtokladem jej nezmůžou! Slovo chlapa jest to do pranice a panimáma na to, že zas bez Vrány se domu nevracej. Těm severskejm nezbývá, než ukázat lokty a že prej též plán splní a předeženou a to zkolením Šimonovic Přehmatu velkého. Všichni tudíž s vervou lvům podobnou se do práce pouštějí, by zemi blahobyt přinesli (a opravdu ji často nejen podpatky zulíbávají!) a sobě v duši naplnění z bohabojných skutků, za kteréž budou na oné pravdě boží odměněni, či po právu nejvyššího souzeni. Tak tedy šel čas a všichni s větší, či menší námahou svůj úděl ve vybraných túrách sdíleli.

pantáta

Panimáma Šarkanovic konečně i svůj boj dokonaly a krom Vrány svůj Náhrobek sobě postaviti daly, Vozdobu připevnily, Hudyho poškádlily a pod Modrou čárkou svůj den zadnicí na Matce Zemi zakončily. Z toho především dítka radost měla, bo konečně i vyhlídku nad sběrnou mohli navštíviti, staroBrnem se kochati a, dejž mu pán bů lehké bytí, Zetor shlédnuly. Jako poděkování matičce své z lentilek dráčky tvořily, ale šarkany je nazývati nesměly.

Severským v těch temných dírách černéhož převisu hnáty toliko vlhly, že svou túru ni tou bílou sílou, ni černou magií neobalamutili a se svěšeným ocasem pod Hudyho aspoň pantátu potěšiti šli. Stračenovic se během hodin dvou i progres projevil, dyž o krok dál své tělo posunul, nu gravitace zemská ta má fištrón a jen tak se oklamat nedá. Nakonec mnohé fligny otestovali a kupodivu těm severskejm to hned jak úchyt pod stropem prvně opotili s hekem rejdu čarodějského i další nechyty udolali a konečně řvem vlků hladových stěny sběrny rozezvučili! To bylo radosti na starém bělidle, to bylo radosti…

Pantáta sice měli sílu, nu toliko ne řev, by svého druha napodobili a nakonec tedy pouze pole rozorali, by mohli přístě pšenku skliditi.

Dodáváj, že již ob den dřív s Rudou tváří stěny sběrny byli prostoupeny a tudíž technika kopýtek zdokonalena a vše výš popsané, tak mohlo vyznít jako gerojský boj pluku Achymatova proti přesile vojska Guerillova.

Jojo daj si pak za nich večerem fajfku s čestvým tabáčkem, by vzpomnili těch statečných a by nikdy nezapoměli i těch kdož prvničky uzmuli. Dejž lezbě čest a hnátum klid!

ten severskej