Kniha džunglí aneb slunce v piči

Lepší pivo píti, než s Buřilem se vaditi.

Ufff! sem si řek, dyž sem se dnes s ránem domotal dom. Víkend byl opravdu náročný po všech stránkách, řekněme takový menší survival:

Ze začátku pohoda jarního Holštejna, kdy občas promrzly pracky a jinak nic. Stračes chtěl osedlat Phára, tak sme se tam v okolí chvíli plácali, ale možná chyběl pořádný drive a mě navíc asi centimetr do jakési přídrže….Chtělo to teda trochu zadivočit a tak Přes ten les sme skončili v Knize džunglí. Na topinku, to docela šlo a tedy chtělo i pokoušet pjekně z vostra. Já byl ale marný v přešahu do madla a Stračes v úvodním spoďákovníku. Pole sme tak naoko vyklidili silnějším – hlavně Filovi, kerý cestu až na poslední dvě tempa flešl a pak nám ukázal jak se lítá hlavou napřed. Trochu rozhozen pak ještě zbytečně párkrát pad, ale prvním opravdovým protestpokusem to vyběhl jak Pokáč z putyky a bylo posekáno….

Mezitím Sindibád s Klingošem a spol hypnotizovali South párka. SnímVilibád to nakonec na třesavku vylez, ale nebylo to tolik přesvědčivé jak potom jeho slova o vykutálené lehoučké devítce. Tom bohužel padal, aby měl aspoň důvod proč druhý den lézt (a dyby to neposralo počasí, tak jistě i vylez). Pro Wilhelmína to byl ale jen rozlez před hlavním questem dne, kdy pak v Zákazu parkování před Epitem s Burilem bojovali doslova o každý centimetr. Prvně jmenovaný měl i našláplo k přelezu, ale závěřečné osmičkové kroky ho natolik rozhodili, že dal přednost putyce a pokračování příště….

Nihilman, Klingoš, Buril a přes příliš zlý

Tedy přesun na fazole a menší pitku do obžerstvovny Pod hradem. Sešla se nás pěkná squadra, ale bohužel slabší povahy se sklony k tréningu, pitkoviště velice brzo opustili, což budu mít minimálně Stračesovi za zlé a Čajovi, jež se nezůčastnil za přespříliš zlé!... Někteří jako Fil, kerý chtěl vyčistit hlavu, nasadil zběsilé tempo a k půlnoci mohl čistit i střeva a břich (může děkovat za podporu mamince Klingošové). Ale zbuřili se i jiní, keří měli na starosti panákový kolotoč výčepních lihovin občas míchnutých zelenou a rumem. Padli i nekonečné diskuze o ničem jako sou čísla a hlody blobů a nakonec sme tak spokojeně téměř všichni až na Vymydlibábu, kerý odmítal doplňovat tekutin s vyššími obsahy etylénu a ropy, a Plantážnikovic přítelkyni (pro níž to musel být jistě skvostný zážitek) upadli do alkoholového deliria svědků Jehonohých…

To že nikdo nespal pod skalami je snad každému jasné (vyhláška se četla povinně před půlnocí a pak co 38 minut až do vyhoštění z Pod hradní kavárny). A proto mě překvapilo, že jsem se ráno probudil pod nápisem Volání divočiny, čemuž sem přisoudil znamení vyšší moci a po menších peripetiích i v brzkých ranních hodinách (přes značný odpor mysli a těla) vylezl….Noc ale nebyla tak jednoduchá. Po té co mi mysl upadla do komatu nás všechny zbudil Buril a prošacoval spacáky a stany s tím, že sme mu čorli jeho spacák (kerý ráno ležel asi 5 metrů od jeho noční štace.)…

prej budou i takové topinky

Navíc to že se tropili hlouposti sem si uvědomil hned z rána, kdy naprostý puch piva čpěl z mých kalhot, keré byly nejednou a v nemalém množství potřísněny lahodným mokem zlatavé barvy (díky File! díky Burile!). Taky mě překvapilo, že i přesto, že hlavní část alkoholové podpory pocházela z výčepní lihoviny za 7 ká, tak útrata činila téměř tři tisíce. Nadruhou stranu, možná je lepší na některé otázky neznat odpověď.

Pak začalo chcáti a mi se opět musili uchýlit do místní putyky. Tou dobou se opět objevili Honzík s Péťou a kumpány a vesele se mohlo dál popíjet. Jelikož a bohužel skála nakonec nasála veškerou zbylou okolní vlhkost, tak padlo definitivní rozhodnutí, že polezem aspoň na Fritu. Pokorných Petr toto slyšel velice nerad a tak stáhl sebou nejen Janise, ale i Radka, čímž sme s Honzou Stračenových zůstali sami pro sebe a Frit a mezitím co druhá část pokračovala v Průmce, my trápili prsty na chytech…. Nic ale člověk nevydrží věčně a tak v područí démona alkohola sme z Fritu sebou stáhli i my střetnuvšího Petříčka a mohli pomoci národu alkoholiků konzumovat zpěněné nápoje a vylepšovat statistiky….Večírek se opravdu rozjel a tak pokračujíc přes A jedničku sme skončili v Alterně nómer zwei a ničili se a ničili….Zajímavé bylo energetické cvičení, kdy každý přítomný si musel nechat podle pořadí ve směru hodinových ručiček popálit levou, či pravou bradavku, čímž uvolňoval energii Arunčáli a po dokončení kruhu ji všichni mohli ve zvýšené koncentraci nasát zpět. Bohužel vše se seklo na Ivě, kerá svou energii uvolnit nechtěla a tak sme byli projednou ušetřeni ezoterického zážitku….Co dál předváděl bůh Pokáč s Davidem Bowiem a Prodigy je v konečném důsledku nepublikovatelné a tedy jenom dodám, že jsem rád, že všechno dobře dopadlo a nikdo si nic dalšího (rači) nepamatuje…blééé

PS: můžete se těšit na parádní Pokův článek o postelích a dubech...