Against gravity

Užívej dne! řekl klasik. Nuže píjme! řekl druhý...

Po parádně stráveném dnu na Stránské, pokračoval večer v Podnebí. Člověk se mohl dozvědět mnoho zajímavého o stanování v Sjůráně, o tom jak Stránskou nahradit Vaňousy a taky Buril nadhodil ne nezajímavé otázky k jejimž odpovědím se dostanu v asi napříští stati....A tak v pátek po lukscusním dnu to chtělo restday, šak i Ten nahoře jednou za týden odpočíval.

Víkend na krku a v sobotu to ve vzduchu jiskří nejen mrazem, ale i hrotitbou. Tělo je tak trochu proti a potom co Pjótr nadhodí proudžekt Chvály gravitace (pův. VA1), tak se hlava k tělu přidává též. Přeci jen bych nerad, aby to vše přerostlo přes hlavu! Počas je ale jak v Šamu a teplota se pomalu taky přibližuje nule. Směr je jasný, teda hurá na to!

Pjótr hned z první se pokouší o RPéčko, ale převis mu zamotá hlavu, tedy aspoň dolézt hore a můžu pokoušet Štěstěnu já. Na začátku povinný bouldr hladkou stěnkou už ne s tak měkkou možnosti přistání ve firnu. Dále jasná spára, přerušující pás převisů. Skoby sou a tak se není čeho bát. Jakmile se ale dostanete nad první převísek, tak se můžete v zájmu volného přelezu rozloučit s cvakáním. Tedy vynechávám, ale po pár chybách sedám a marně si lámu hlavu jak dál. Stejně jako posledně se tak s nepořízenou nechávám spouštět....

Na TR zkouší i po nepříjemném pádu opět přítomný Honza. A na to, že je to jeho první drytool, tak docela dává. Pak zas Pjótr, kerý už nezaváhá a já potom co sem okoukal od Honzy drobnou fintu, se tím take „projdu“. Nahoře člověk nesmí zaváhat, mnoho trhlin je předzvěstí technického lezení s chladnou hlavou a bohužel s nejistými stoppery. Vše se ale podařilo a tak sem mohl už letos podruhé posunout osobní laťku v drytoolu tentokrát na čistých M6. Spokojenost je na místě.

Na dolez ještě Šibenice, kerou si pamatuji jako lalá koloběžku. Chyba lávky. Petr po drobné chybě málem padá pod jedinou skobou a na závěr ještě nejistě bojuje v závěrečném převisu s jištěním proklatě nízko...Říkám si, že to nemůže být tak strašné a po přelezu zkouším sám. Dojišťuji víc a ve snaze na pohodu dolézám ke skobě. Poté co však na ni šáhnu a ona mi zůstane ulomená v ruce začínám váhat.

co nám ten den zůstalo v rukou

Tedy slez kousek níž, rozmrazit pracky, uklidnit hlavu a do boje! Nejdřív v klidu známé kroky, ale pak už na křeč nacházím spoďák v převisu, abych mohl seknout do vrcholového drnu. Ještě si málem vypíchnu oko o větev a pak jen děkuji oné Fortuně za náklonost v náš prospěch. Rozhodně další den rest a pak určitě aspoň chvílí nepokoušet Zubatou! Brou!!!