Nejvíc největší zloprásk!- 1.den výpravy

EXTRA: Hospodář ulovil na své louce dvoumetrovou "Kobylku zelenou"!!

Bylo nebylo, že se proti jednomu milému chlapci spolčila matka příroda (jenž deštěm ztrestala celou Střední Evropu) spolu s línými a nemocnými kamarády, kteří toho nebohého chlapce nechali napospas dvoum šizuňgům a starému autobusu značky Karosa uhánějícímu do kraje, kde se chlapcům říká "ogaři" a děvčatům "cérečky".

Po vínem zpestřené jízdě směr Gotwaldov se jali chasníci nakupovat tekuté antigravitační cloumáky a nějaký ten drobný žvanec, který se pod skálou vždycky hodí. Cesta kočárem k Lukovskému domovu důchodců byla o poznání kratší a i ten samotný krpál ogaři vyběhli jak mladé laňky. Nevím jestli k tomu přispěl i fakt, že dozvěděli od místních štěňátek, že se večer bude konat něco velikého, opravdu velikého.

"Pojďte za mnou , já to tady znám!" Pověděl svým druhům nejzkušenější člen výpravy momentálně zvaný "Slabý Šálek Čaje". A už už za ním pohopsával krajánek " Princ Krasoň" a s ním i šibal "Gejza Fikejza" k 10metrové hradbě skal, kterou měli v daný den potrestat.

Čaj jim u této skalní hradby, kde v dávných časech na vytesaných sedátkách zasedalo takzvané."valašské lovčí právo" pravil: " Strčte si své sedáky a expresky do samotné prdele" a k tomu dodal: " V tento den budou vaše krásná vypracovaná těla hyzdit pouze lezecké polotopánky a pytel "střčprst", bez kterého se žádný opravdový lezec neobejde.

Snad ani "Rosťa Malášťára" nedokáže na vertikální skále ležet jako na fotce Gejza Fikejza a ještě k tomu bez jištění a považte - 8metrů nad zemí.

"Ogar bez strčprstpytle je jako Fikejza bez sexu - smutný a lezecky ochablý."

Avšak Fikejza s pytlíčkem a podporován princem Krasoňem drtil takové divočárny v čistém stylu, že se z toho Čaj začal potit jako by jej hnal kaučukový dědek přes samotné peklo. Takový to byl pohled: čtverky, pětky, nejisté rajbasové šestky - to bylo lezení, že to svět neviděl.

Krasoň vybuzen takovými výkony Gejzy-gorilího samce, za ním všechny cesty vybíhal, jako by se nejednalo o extrémní hazard, který mnohdy smrděl hřbitovem.

Jó kdyby jim horský svůdce Čaj neporučil ať toho lehkomyslného konání nechají, možná by tam skálu trestali dodnes. Fikejza však s narůstajícím večerem zavětřil po větru a zvolal: "Dneska bude rutika!", "Dneska bude takové mecheche, že možná i Čaj ukáže předvede svůj tajný tanec - "Běží liška k táboru" a to se budou místní balíci divit, zač je toho v Brně pogo."

7 čili 7 panáků

Místo kožených lezeckých polotopánek si obuli lesklé lakýrky a vydali se vstříc novým dobrodružstvím. Při dlouhé cestě potemnělými hvozdy a lučinami jim v nouzi pomohl "lektvar neviditelnosti" jenž si každý desatý kilometr umíchali, v nouzi jim také pomohli Švestky - ale POZOR! né žádný trapně slabý nápoj ale číhající ochránci zákona je nasměrovali k cíli se slovy o nějakém hvantu mladých žabiček. Jelikož mne ještě Čoko nenaučil klingonsky, netušil jsem o čem, že to ti příslušníci mluví. Ale i přesto jsme šli dál vstříc svému osudu.

S mimikry jako chameleón jsme dobyli vše.

Po cestě začal Gejza větřit, ano cítil syrový pach rutiky promíchané se špetkou žůru a to vše epesně protřepáno, nemícháno. Těsně před cílem "rytíři krásy a pravdy" zaváhali neboť netušili zdalipak je nešálí vlčí hmla. Zjevili se totiž před monstrem, které se mělo toulat v jiné části Českého království a které se jmenovalo "Rok fór Pípl". Vlčí mlha je ale opravdu poblouznila, neboť jmenované monstrum by tomuto svému kamarádovi nesahalo ani po lezečku.

Vstupné 70,- dukátů slibovalo něco nesmírně nesmírného. I bez polibku se žabičky proměnily ve stovky pohledných céreček, které svým množstvím mnohonásobně převyšovaly místní ogary. Jejich věkový průměr se dal hádat na nějakých přísných 18let, což rytíře uklidnilo, jelikož to snižovalo pravděpodobnost intelektuální havárie a fyzické katastofy při střetu s nějakým urostlým šuhajem. ( zatímco 18letých průhledných řízků, střízlíků a jednoranek jsme se nabáli)

Karambol žádný nebyl. Podepsal se na tom zejména fakt, že cudní rytíři svoji pozornost směřovali k tanečnímu poli aby světu ukázali svou léty strávené odříkáním vybroušenou techniku tance elektrikbugíepogo, které dokonce rytíř "Čaj Dobromysl Šálek" zkombinoval s hříšným tancem, který kdysi před léty naučil i svého kamaráda Páťu Švejzíka. Z tohodle "tanga života", které rytíři předvedli všichni ostatní ogaři (ať nezveličuji) doslova padli na zadek.

Nemluvě o cérkách, které jsme sic od nás odháněli pendreky a halouzkami, ale i přesto jsem musel některé neodbytné ctitelky doslova hráběmi stahovat z Prince Krasoňa, který i když mající sílu vola, neuměl je ze sebe sám setřást.

Po dlouhém vysvětlování konečně cérky pochopili, že jsme "rytíři pravdy, světla a víry" odmítající všechny nízké pudy a jiné bludy, které nám v naší náročné pouti životem sám strážce levé stezky Bafomet, padlý anděl Azazel a mocný vládce Lucifer hází pod a mezi nohy. Inu - "Život je totiž řehole a odříkání" jak říká Svatý Jan Zlatoústý. A to je svatá pravda.

"Královská" 8 na Králkách leze Princi Krasoň.

Když už se na nohách v bojišti neudržel žádný ze soků obrátili jsme se zpět. Po cestě mechové v slzavém údolí jsme spolu s Fikejzou zprznili 30metrovou strážní věž, nám stojící v cestě. I když před námi mnozí druzí podlehli- Don Kyklop i Sančo Panda. My se však nevzdali - i přes boží oko hlídající prvních 10metrů této věže jsme s ladností sobě vlastní pokořili tento cíl. Cestu domů se nám pokusila ještě zkřížit jedna 15letá žabička, která opravdu skákala dosti nakřivo a přitom nás lákala do pelíšku u svých rodičů.

Po předchozích střetech s fanatickou valašskou mládeží se nám tato překážka zdála dosti směšně malicherná, a tak jsme jali po opuštění žabky násosky vplížit do područí tmy v hustém lese, kde loupežníci dávají dobrou noc.

Zde jsme usnuli spánkem světců.