Téměř celá squadra lezbců odjela na dvoutýdenní poznávácí zájezd do Parisu a tak sme si s Jenem a Stračesem zůstali pro sebe sami. Oproti závěru minulého týdne počás setsakra obrátil. V naivní představě blafujícího brněnského sonca opomíjím krom bikiny ostatní svršky oděvu a tak mi pak Sloup dává mega sadu… Volíme slunnou stranu Hřebenáče a Z piči krok (se divím, že při návratu k původním názvům v novém průvodovi tento nebyl navrácen), to je však tak z piči chujovina, že jen rozhicujem prsty a dem rači mrznout k jeskyni. 
Volím Strach a nejlíp seslat z první, úvodní bouldr ňák klapl, ale nad druhým bórem nedávám poslední blbý krok, hold někdy i dva cáky hrají roli, mno, séře psisko a mne jen může hřát příjemný pocit, že sem do toho dal fše… Jenuštík vymýšlí No name, kerý zkouším aspoň na retroflash, nož čachry s nohama, mě v druhé půlce nechávají na holičkách. Že je borec mega silný v prstech a ještě furt to nechce někde prodat, mě opět a znovu zaráží! Každopádně jeho boj!!! Poslední krok Mrduštíkovím stylem nemůžu ani kroknout, a nezbývá než zvolit jiný program…. Borec pak prvním ostrým sesílá a zároveň utíká pryč, a to den teprv začal!
Strach
Tu se však objevuje Tomas a s laškovním pozdravem HeiHi naznačuje, že bude veselo a já nemusím mít strach, že nebudu mít s kým lézt….Navíc se zjevuje nemocný Stračes s Martinoj a jen tak mimojiné mě přes smyčky odjistí v mém pokusu. Hodný to chlapík, jak se však zjevili, tak i zmizeli, můj přelez však dává šanci svačině a tedy i ladné změně kompanie. Svišť s Leou mají obavy o mé zdraví a tak jsem poctěn Leinou pěéřovou vestou, nož na druhou stranu, aby mě podpořili v přelezu vyžaduje už značnějšího úsilí….
Mezitím nacházím v baťohu jakous pozapomenutou bundu a novou squadrou řešíme proč by měl člověk pravidelně pít alkoholické nápoje, jak správná teplota ovlivní sportovní výkon, potažmo který měřící přístroj nám dodává oné jistoty, že je vše správné a nakonec jaké nosné jméno by měly mít vaše lezky. Jde především o to, aby onen název v každém hned evokoval pokud možno jednoznačně danou záležitost, ať už jménem, či významem. Navíc myslím, je-li jméno opravdu vážné a nosné, podrží vám noha na vožgrindu už jen tíhou závažnosti pojmu. Sám jsem se nechal inspirovat a podle již klasického sloganu: Nevím co je Viera, vím jen co je Nevěra, jsem ty svoje počmáral také. Věřím, že obě témata sou na tolik nosné, že třeba začnu lézt i nohama….
nevěra mužů, zlepšuje sexuální aktivitu žen (motto z obrázku)
To už aspoň pro mě přichází vrchol dne a sice klasická linka zombího Janzena. Ke třetímu je to pěšinka, jak by řek Vilda, ale pak se leze víc nohama a to sme my shybaři v pjerdulej, žeš… Tomas radí vskutku famózně, některé kroky by mě snad ani nenapadlo někdy vymyslet, nohy furt střílí, tělo se točí jak had a málokdy je možnost vůbec vydechnout. Další cvakání je zbytečně vyhnané a tudíž sakra nepříjemné. Fascinuje mě prupovídka o tom, že se pak mám o nic zvednout a postavit nohy na prej stupy, to už fakt vzdávám a dyby typ nehecl, ať aspoň někam skočím, tak tam visím jak pytel ještě teď. Skok do lišty sice prošel, ale pak málem přišel pád z madel, kdy mi ujeli obě nohy a dokonce i ruce, nechápu jaktože sem nespad…Hec mega, radost ještě víc a nakonec mnoho křiku pro nic….Typ si jen tak zkusí Muže s dítětem a Janzenovu pověst a já už musím zcela jistě valit dál….
Janzen
Zdánlivě den končí, nož nakonec ještě cesta domů dodává dalšího questu a sic stihnout hodinu osmou na smluveném místě v Brunnu. Všici sou plní, nebo jedou pozdě a vzhledem k tomu, že mi ujel bus volím hajk a smíření s tím, že nestihnu nic…. Zdání naštěstí klame, nějácí feťáci mě berou k Macoše, kde si chtěj užít podvečera, ve Vilémovicích stíhám zmatený bus a vlak z Blanska s pětiminutovým předstihem dává navíc naději na to, že nejenže sraz stihnu, ale dokonce včas. Šalina jako by čekala na mě a tak dobíhám opravdu těsně a doslova u konce s dechem, ostatně stejně jako borec v stejnojmenném Godárdově filmu, kerý se dostává na program večer…. 
večerní seanc
Už dřív sem slyšel, že to byla ve své době přelomová záležitost, no netušil sem, že až tak. Vztahová zápletka předhipís doby závěru 50. let mě hodně dostala otevřeností vyprávění a přísnými diálogy, na keré by si troufl maximálně Čajaldo v podroučení démona. Blafování, nezávazný sex, krádeže, bohémství, provokace, rádoby intelektuálství a život ze dne na den, hm, jaká to paralela s dnešní dobou. Děj se odehrává během tří dnů, ale ta rychlost života! Až se mi točí hlava, dybych neměl v určitém ohledu podobný den, téměř bych nevěřil, inu carpe diem ve své úplné dokonalosti! Jak zalehám, už jen bilancuji - téměř vše sem sice ten den zabil a nestíhal, nakonec však vše přebil a vysál pohár dne do poslední kapky, kurňa dyby to tak bývalo pořád, to by byla setsakra lavparáda jak chceš!!!
…
V pátek po dlouhé době na Holštýn a prubnout Holštejnskou a Lidomornu. Dávám rozlez v starém pytlu Nejdelšího dne. Opět mě zachrání skok a jinak jsem spokojen s rozhicováním i přes zmrzlé prsty. Jen vymýšlí a nakonec předrtí Vlkův nářek a sem rád, že mluví o férové cestě, kdysi to byla moje první devět mína a zažil sem na ní lukcusní hec s Jarkem. Oba sme prvním pokusem cos vymysleli, ale ani jen nepomysleli na přelez. Jarek se však prošel a já se zatnutýma zubama kupodivu také. Vůbec sme nechápali, ale o to víc večer v putyce užívali…To je přesně ono, co mě na lezbě baví, ten hec se správnýma lidma a žúr, kde projdou emoce mezi všema a zážitek se hluboce vryje do paměti…..
Misák
Já mám zálusk na Misáka a na první pohled i pouští, v OSu dolezu do bouldru a vlastně stačí domyslet jen dva, tři kroky. To se stane, ale další pokus poukazuje na to, že opět zdání klame. Nakonec se z toho vyklube poctivý bouldr, jak jinak, než zakončen skokem a navíc mi pomáhaj i zmrzlé prsty, pač bolest z díry je pak dostatečně tlumena…. Pak přesun na Lidomornu. Jen prožumaruje Dolly a secvičí Extázi, já se nechám na dolez zlákat Dírou v hradbách, ale nakonec chytám paranoiu, že vše co chytám mi ujede pod rukama, nebo nohama. OS zachraňuje už obligátní skok do madla a větvička mi pak pomáhá přiblížit řetěz slaňáku, kerý lze jinak cvakat pouze při lezení hrany Toho fofru a asi i Sněhurky….Výdech a opět stíhačka busu, tentokrát v Jedovnici….Kurňa, ten Jen už ani do Brna nejezdí, že by se přestěhoval do Kotvrdovic, bo kam????
V sobotu vyhecován Tomasem, kerý vyhrožuje, že přeleze na Žulovém Vrchu SD projekt do Grizzliho, se třepatám do onoho kopce. Podmínka, tak napůl, dokonce jeden dobrý pokus, ale myslím, že je to pořád nad mé síly. Strašně těžké je zkoordinovat tělo a pořadí rukou nohou, navíc pravé levé. Najít systém je složité a nakonec i nejvíc vyčerpávající. Hold budu muset máknout, nebo jen neumím lézt??? Kdo ví… nebo přece jen vím??? Každopádně lezbě čest a co nejvíc dnů plných zážitků a piva… Ergo bibamus!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat