pondělí 2. května 2011

Zalezte do děr!

Tak dem, tak dem, reprezentujem. Se Synkem Sloupem provalíme a pak se zas zdekujem. Tak my dem, tak dem, reprezentujem…

Po Saských extempóre s Džávou (člověk by málem zabil, jak to ti Seveřani dokážou roztočit), sem prožíval až nezdravě nabytý týden v Bruněnském okolí v područí všech squader, s kerýma sem ještě jakš-takš v kontaktu…. Je-li podmíka ne zcela ideální, a padne-li člověk v posledním těžkém kroku projektu je jistě rozumné změnit program a podívat se třeba na nové cesty. Takto sem s Jenem a Tomem byl poctěn objevováním Starých skal, kde krom vylezené UNRRY a plácání v Kdyby praseti to pro mě byla doslova tabula rasa… Jen mi radí Moonlight, ale v jeho podání je to tak 8+ a su ráth, že hec je minimálně stejně velký jak síla a prsty nepustí ani za boha jediný chyt. Jeden bod do mě a pochavala do hecíře. Jenuštík se akorát podivá Jinam a už myslí na Budoucnost. Ačkoliv je druhý snažší, pro Jena není budoucnost hned tak růžová. Tom se projde čímkoliv na co šáhne. S převahou flešovka Rekonstrukce (druhej den Dud málem fleš též a navíc pobrukování cosi o lezitelné 9 míně), Náladovka z druhého pokusu toho dne a ještě cosi ve Starých. Jojo, to už není jen tupá síla Chrlic.To sou ti překližkáři, dyby aspoň nežrali ty bobule, žeš?... Já ještě konečně vymyslím Zadávačku a šlehnu Jedno malý vínko a pokračuji vstříc v seanci večera…

pohled do budoucna

Vráti-li se však člověk v sedm ráno dom, je jasné, žeš brzká ranní lezba nepude jan tak od ruky. Zcela jistě za to může i nedostatek alka, které by naopak přispělo k jistě lepčím pokusům v projektech. Jedem se Synkem a je jasné, že bude o zábavu postaráno. Jak dím, tak bylo. Hned z rána se bavím jakous taškařicí, o které mi borec vypráví, že probíhá na netu v ohledu s obměnu naší repre. Už jen z vyprávění mi je jasné, že je to zábava jistě velkolepá. Společně pak vymýšlíme, že pro vstupenku mezi vyvolené je nutné přelézt 40x Čínu v jednom dnu a max. s jedním bivakem a taky 40x obkroužit Hřebenáč, zde už je povoleno bivakování na polici v Ditě v hamace a sraní v Duralovém koutu, ale to pouze v případě, že budou zcela jisté jarní povodně. Povoleno je občerstvování lahváči z bufetu a podpůrné družstvo hostesech libovolně sebraných po bárech. Jako kvalitní zimní výstup se pak počítá onsajtovka La Sraly, Helenčiny zahrádky, Neznámé a Pastvin kozy Terezy, braných samozřejmě jako řetězovku v jednom dnu….No nevím jak vy, ale já rači zůstanu u questu osobních, které mě naplní bez jakéhokoliv tlaku k jedinečnosti výkonů a tíhy cti k naší republice, obzvlášť v době zglobalizovaného světa. Dnes se přece již nehraje čestně a málokdo je hrdý, že patří k té simulantenbande, jak o nás mluví naší milý skopčáci….

Večer nakonec padá sázka o bečku lahodného moku a sic, že prej útočné družstvo HovnOlezci Česká-Lelekovice, zcela jistě udolá onu Čínu i za cenu osamostatnění Tibetu. Jooo, jejich boj, to já si Petříčkem onu antimaoistickou taškařici rádi vychutnáme s lahvinkou v ruce a Vlčím nářkem za zády… Léňa přidává ještě flachu tequili a to že prej za den zvládne na kole doject z Brna do Labské stráně. Snadné body se počítaj a tak se těším na bodyshoty! Večer dál pokračuje smrtelným tempem a já hledám poslední zbytky sil na rozhovory s Bárou a Táňou, které musím neustále držet v šachu, aby mi nezamluvili původní idee. Nakonec užiju i kousek atmosféry Viery, kdy mi Janis asi hoďku cosi vypráví a se svítáním již zcela zničen ulehám po osmačtyřiceti hodinách konečně v postel!

hormon buranin

Rest a výdech a hurá roztáčet nová hvězdná kola! Zase Starý a tentokrát s cílem kosit. Na pohled neestetické procítění seismických otřesů zdánlivě nedává šanci, ale realita jde vstříc plánu. Dud i já přelézáme tři těžší cesty a jediný kdo i přes největší počet pokusů nedává nic je optimista Petříček, nutno seznat, že najtěžší zvlád, ale madla nejsou jeho silná stránka a tak pasé prasé a nač se zbytečně Psychovat, žeš?. Nájezduje se i Hormon Buranin, ale závěrečný poskok se zatím jeví jako hlavní problém bránicí přelezu…. Nesčetné svatby vybízejí jednoho ze straších účastníků k idei zvěčnit jedno ženské přirození do Okna v Hřebenáči. No stejně jako to reflexní z Pochybky nedochází naplnění. Zato ve Vzpomínce na Mauglího již aspoň jedno méně nápadné, dvoumetrové, zkrašluje skálu. Kdoví, třeba budou mít budoucí generace radost, že nejen pravěcí lidé, ale i rádoby moderní a uvědomělé generace se věnovaly kresbě. Navíc pro případné adepty obmněnivší repre čeká při dlouhých večer na portalledgi aspoň milá vzpomínka, třeba na Mauglici….

pocasanova

Sotva večer váhám, kam se Stračesem na pivo, zjeví se opět squadra Džavány, čímž mi nejen vyráží dech, ale jednoznačně překopávaj další plány. Hold takový žúr se přeci neodmítá. Občerstvování u Kovaříků je pouze záminkou jak dodat odvahy na noční výstup Hřebenáčem, no samotné provední pak pokulhává na motorice… Volím metodu - uzel kočičák a na bosko a pokuď možno co nejsnažší túru. Přesvědčit ruce pokládat na sklo v místa, kde nesjede, je opravdu náročné, ale jak už to bývá, kde je vůle je i volba a tudíž krom té možnosti volby, pak i cesta a dokonce za míň než 8á... Lokry nahoře člověk neřeší, přeci jen strach je hluboce utlumen kdesi dole pod lanem, či ještě kulhá od Kovaříků, dyž sme mu zdrhli…. Dál večer pokračuje v kompanii s tuzemským umem, pač jen ten dovede řešit problémy včerejškem nastolené a ladně se z nich vymotat a uvést na pravou míru. Nutno seznat, že na slovo došel opět i legendární fix a čmáralo se nejen po pleších, nož i po kdejakém břichu, záhadou mi jen zůstavaj dva kosočtverce na stehně a lýtku, ke kerým je nemožné se dostat jinak, než že by ze mne někdo strhnul oděv, což bych si i přes tu křivohubo-sladkou pachuť kořaly pamatoval. Zázraky se však dějí a aspoň bude moci být pak někdo blahořečen, jak ten starej papež… Nakonec si nás vzalo do spárů pohodlí školy a po pár hodinách spánku zas batalion táhl dál do Prudice a já do stínu pínií před Indii. Tentokrát toho na mě bylo už opravdu moc a tak sem zůstal pouze u jedno ze starších řemesel a dělal běhnu na vše, než si i ostatní uvědomili, že topinka či fazol na Holštýně budou přeci jen lepší… Samotný večer už nebyl tak náročný a s půlnocí sem ukončil ten šílený koloběh ještě pekelnějšího týdne s téměř neposkvrněnou ctí, což je vlastně jedno, pač o tu už taky nik nestojí, že? Tak jo děti běžte reprezentovat a svý názory hájit, já se pudu rači za obžerstvením podívat, ven vyběhnout a se svým já se nadále výdatně bavit! (na váš účet samozřejmě)…. Papalalulu!!!!

7 komentářů:

  1. Pěkné a srozumitelné :)
    mára

    OdpovědětVymazat
  2. Čína bude, Tibet taky. A ovšem, srozumitelné to je, až (hrůza) se divím:-) Willhem

    OdpovědětVymazat
  3. Comingout - jsem jako Petříček
    Pok

    OdpovědětVymazat
  4. k přezdívce Mauglice se nehlásím
    veronika

    OdpovědětVymazat
  5. https://picasaweb.google.com/strakajan2/KralRybar02?authkey=Gv1sRgCJqpn7GX36r08gE#5602436235468110130

    OdpovědětVymazat
  6. Kdeže, na čest se pořád hraje. A téměř neposkvrněná = Žanda Slap mise accomplished?:)Анна

    OdpovědětVymazat
  7. ad V: sorry, ale název vzpomínka na mauglího ve mně neevokovalo jiné ženské jméno, než tvé, navícs tam kolem lezla též, než?

    ad S: si chobot sto dvacet a dva centy k tomu!

    ad A: myslím, že to je mise na trochu delší trať, nebo větší hec, a já su moc přízemní a stydlivý a čest ztratí max. druhá půlka a ne vykonavatel. ten naopak získá jedinečný titul boss roku, či dekády... jinak téměř neposkvrněná čest zůstala v zcela jiných ohledech, si o tom někdy povíme! ava! a.

    OdpovědětVymazat