úterý 10. května 2011

Sächsische Anschluss

Na dně lidských duší žije strašný Dybbuk černá zmije, kroutí nám zmučená těla, třikrát běda přeběda. Trap se až ti uschne srdce, s Jávou vzpínej, chlašči více. Dybbuk jásá, slintá blahem, sráží tě na tvrdou zem…

Předstartovka v podobě Stránské sešny, byla povedenou taškařicí. Všichni se v tom vedru snažili vylézt pokud možno vše, ale jen rozumní sečkali až do setmění a v posledních paprscích si tak posvítili na své questy. Na Supercracu sme si to užili nejen s Ondrou, ale nakonec i s heclým Maximem. Na Patičku sem však už nikoho nepřesvědčil a tak děkuji hlavně chytačům, keří morálně podpořili víc, než by snad i člověk potřeboval ….Jediný problém sešny byla bečka, kerá došla už v jednu ráno a pak otázka dopravy, kdy sem vytěsněn Papežem byl donucen zasednout Stračatelu, kerý to vehemntně odmítal, a rozpláclí o přední sklo vrávoral celou Líšní mezi volantem a Chrlickýma tlapama…Toto drobné bruněnské povyražení však nakonec bylo jen předzvěstí dalších událostí….

Jo, že se prej jede anektovat Sasko a vona ta Džáva, že prej chce taky svůj kus žvance. Nakonec dvě cáry a lidí víc, než samotných členů, luksus! Peripetie s nalezením chrápaní za hranicema nás sice vrací na Labskou (aspoň se taky člověk potká s Opaváky), ale druhý den již neváháme…. Pjetříčkovo auto je naším majákem a na pas blind dokonce dočtveráme pod Falkec, což je prej místní oblíbená hrouda písku. Je to takový přerostlejší Konšel, taže člověk se cítí skoro jako doma. Na první pohled s Pjótrem o závod, ale ten je přeci jen s Kristou sehranější a já krom Markét beru sebou i rozvážného Dalimila, kerý akorát zapomíná stáhnout sebou škopky…

s Pjótrem o závod

Až na poslední třetí délku de vše na cajk. Na rtech mi hořkost žhne, jak po kořalce odporné, jak bych se byl pustě zpíjel, hospodama s Dybbukem čest propíjel. Slyšte co Dybbučí píseň zpívá, jak je těžká, uhrančivá, můj pláč je vám pro potěchu, v rajbuňku chvěji se jako voda v mechu. To sem se jen málem zbláznil v dvojkovém rajbáku na konci, ale božská maradonnova ruka mě vyvádí z tunelu poblouznění a tak jen užívám zrychlenej tep, zrychlenej dech….

Koněf a Dalimil se snaží zbavit obtížného hmyzu

Na závěr dne jakási Arnoldova hrana s Jupičem a hurá na Březňáka s panem Kozlem….Ač sem čekal, že po onom čtyřicetidenním alko-drogovém půstu budu po dvou kozlících jak beránek po porážce, hrubě sem se zmýlil. Koněv, prostý, mluví z vroucna, o nečekání do budoucna. Dybbuk jej jak vítr honí, co skrytá hvězda pravdu cloní. Asi v pozapomnění, že KoHeB a Dála sou zdatní pijáci a že s Jávou se pije krom Janise nejlíp, překlenujem dlouhou pauzu mezi posledními a prvními paprsky sonca, výdatným sebemrskáním pěněnou vodou. Skočil po mně, tma je rázem, v zoufalství se vrhám na zem, důtkama mě Dybbuk žene, marně křičím ne ne ne!!! …..

Pjotr s Kristýnou v Jížní spáře

A opravdu bylo nám dopřáno. Po žúru Pjótr bez umdlení, potí údy do omrzení. Však náhle bere za smyčku, křičí táhni Dybbuku. Ráno valím jakýms sokolem a sotva dolezu pod druhý kruh, začne mnou procházet takový třes, že se divím, že se ta bábovička nesesypala. Po různých dalších pokusech a anabázích se pouštím s Jupou do na pohled krásné stěny. Jupa, duše trpělivá, mocnou silou hore vzlíná. Lezecká zná umění, pročež Dybbuk vypění. K prvnímu prej milion smyc, ale věřit těm papírákům a vůbec sobě, je otázka dlouhých minut. Borec má však v hlavě jasno a dál běží jak laň, občas se sice vrátí, či chlamstne kruh, no já pak i výdatně někěré fleky přetáhnu linajkou. Jediné co nechápu, jak jedno místo moh ten chobot přelézt bez spadnuvší lezečky…Jo, asi fakt skillař!

S Jupou probojováváme ňákou Arnoldovinu

Krista lupne sokolíka, Dybbuk se ji prej netýká. To já už žeru lezečky, s Pjótrem dardy běhaj jak lasičky. Já se cítím rozbitý, ale jen a pouze do večera, kdy nás nabohatí příjezdem Pire s Annou.

krása Kohefova břicha a Pjótr v sokolíku

Dybbuk tu byl i dnes večer, dupal, vřískal, strašně ječel. Rumu jsme se napili, a tak jsem se ho zbavili. Večer sem sice odsuzován za buržouský přístup (sem si jen našel pohodlné místo v kufru auta a měl přehled nad vším co se děje) a tudíž mi je upírán rum, ale nakonec tajné okénko a spolupráce s Dálou vše vyřeší. Březňák s Umem slabě míchám, v panice si náhle říkám, nepil by to ni Dalimil, to mě Dybbuk podrazil. S Annou se navíc dá mluvit i jinak než s Koněffem, a tak můžu tříštit svou mysl mezi všema… Butylek notně ubylo, um nezůstal žádný a tak ulehám vedle Kači s důvěrou v tuhý spánek a jistoty, že mě nešežere jakás lasička…

IXa na Torsteinu

Další den zkoušíme Rathen a vlastně takový menší roadtrip po okolí. Jedná část squadry končí pod Lokomotivou a my u Turecké hlavy. Pod stěnou je náhle ticho, mě se strachem svírá břicho, Kača odpověď mi nedá, třikrát běda přeběda. Stádo prasat čeká marně, Dybbuk zasedl si na mě, snažím vztáhnout svou ruku, avšak marně šahám po kruhu! Po jedné delikátnosti v naprosto sypkém písku, kdy jen marně vzpomínám na jistotu skály v Mauglího dardách, toho začínám mít dost. Nebo mě jen takové cesty přitahují??

Kača v nástupu lámavé chobotiny

Vyhecuju aspoň Koheva, aby se proběh jedním VIIIáčkem, což je jistě pro borca přelomový stupínek. A nakonec zabojují i ženšiny: Kača proběhla na klid lámavou chujovinou a Anna s notnou dávkou různých alternativních výrazů, keré by ve skopčině neměli uplatnění, vyvrcholí též…

Dalův praktický vynález

Annin hlas náhle praví, že nás Dybbuk nezastaví. Že je dobro, co nás živí a ne zášť a hněv závistivý. Poslední večer ještě dopijem cos ze zásob a spíš diskuzním večerem se proderem do svátečního rána. Během deště marná snaha, Pire s Markét, lesní vřava, v očích zvolna rozžíhány, Dybbuk kruhy nezahání. Poslední trip už jen na Hellhunda a do okolí. Tam hlavně Jupič s Petrem řádí jak prase v kukuřici, uzmou několik Arnoldovin a nakonec se tak nabaží do sytosti, by měli čeho vzpomínat!....

potkali sme i jednu milou paní, das ist aber kuschenhenne...

A to bylo tak vše, co se na ony Velikonoce léta páně dvacet jedenáct stalo v područí zlého ducha Dybbuka, provázejícího nás celým tripem…. Sen své siesty Dybbuk hýčká, jdeš, piješ a zavřeš víčka. V očistci snad sneseš tresty, to máš za ty pozdní fiesty!

2 komentáře:

  1. Ó velký Dybbuku, klaním se tvému básnickému duchu! Stádo prasat jsme sice neviděli, ale někteří z nás viděli aspoň jedno:D.
    A v tvé mutaci německého jazyka znamená Kuschenhenne Kuschelnhenne? - slepičku na mazlení?:D, nebyl to spíš kuscheliger Kuschelbär?
    A Krista je královna Kristina;) A.

    OdpovědětVymazat
  2. co můžu ve skopčině sprznit, to ráth udělám, ostatně přeci jen mě kvůli ní málem nepřipustili k matuře....
    jo mělo to být jakože teddyhenny, nož né slepička, ale řádná slepice!
    myslím, že nás brzy krista fšechny přeleze a budu muset sežrat i sedák...
    oj asu

    OdpovědětVymazat