úterý 18. října 2011

Maršruta

Aj keď sa zdá, že za všetko môže alkohol, raz i zbúrenci zkrotnú na mol. Dosiaľ po čepeli s dobou som si kráčať nezvykol, ešte som sám nad sebou rukou nemávol.

Někdy stačí málo a přesvědčení sou tatam. Nevím jestli to je vrtkavostí Fortuny, či splnem slitým nad sklenici piva, nož lepčí se někdy nechat poddat a proplouvat okamžiky nezřízeně od břehu ke břehu…. To sem se zařek, že už si letos nebudu trápit hlavu s koleny, a pak stačí pár slov, jedny soxy a už v tom je člověk až po uši… Nelze nic svádět na otupělost mysli po lehce probdělé noci, přeci slovo chlapa je supertěžká váha a proč pak za ním nestát, což? Následující podvečer dává tušit, že budoucnost jest o návratech, ale v chladném vzduchu o to větší otazník, zda budou stát za to. Nezklamou? Nerozčeří sladké vzpomínky minulé? A dá se vůbec zopakovat neopakovatelné?

Let it flow?

Jesenická noc je snad do písmene cestou zpátky do minulosti…. Tehdy, kdysi, bychom uvěřili snad čemukoliv, ale dnes vím, že výběr, kterému sme podlehli byl dobrou volbou. Asi od té doby můžu říct, že kdo chápal vyřčené a rozuměl prožitému, sdílel pocity jiným nepopsatelné. Mládí kořeněné nejistotou a souzněním se squadrou, navíc ochotni se zachránit jeden pro druhého…. V tomto případě byl návrat velký, ale kde se poděli ti, keří to s náma všema táhli? Atmosféra tak sice heclá, ale bez ligotu, jen s malou jiskrou v očích o kerou ti po nás nestojí…. Rychlost jakou se vše semlelo byla dechberoucí, o to překvapivější bylo slovutné utnutí vprostřed nejlepšího, asi neukojená tužba zanechá hlubší stopu, než ta dajná a lehce nabytá.

Sotva sem s novým dnem usínal, s novými paprsky již fičím známými zákruty na jih. Než se do toho opřu cítím trému a zodpovědnost. K čemu však obého? Byť by bylo jen jednoho, hlavu zničí víc než letmý půvab právě prošlé dívčiny. K čemu však tolik trápení? K čemu překonávat překážky, odhazovat balast, tužit smysly? Jo, to je ta hlava, jen myslí!…… Pak se znenadání něco zlomí, poddávám se – let it flow! Vše je snadné, a i když sám nedosáhnu na vytouženou metu, je příjemné pozorovat posouvání hranic jiných. Vidím sice, že i těm hlava dokáže pokazit připravené, ale pak stačí zahrát silou karty, nebo blafem tužby ohně. Potom již jen užívat záplavy endorfinů a čisté hlavy, jak čirosti stoličnej….. Večerem hraju s děckama plzeňskou a doufám v lepší koncovku, usínám pod křížkem a bůh suď zda právem a či ne…

Who´ll be czech Lynn Hill?

Ranní sonce je chladnější než předešlého dne, pracky nachcané jak opice a před sebou vidina těžkého boje, ambice nejsou větší než dne předešlého, zato hlava chladnější, a o to de! Z psychologické zákopové války se stává souboj. Již nejde o to zda, ale gdy. Už jen kousek, malinkej, coby linka peří na stříbrném podtácku…. Večerem poznávám, že někdy stačí sice chtít, ale navíc člověk musí mít i podplacenou sudbu. V někerých chvílích by totiž ani píseň nepomohla!... To je pak radosti na starém bělidle. Někdo přece ty limity posouvat a vize uskutečňovat musí. Netušil sem, že i sportovní lezba dokáže nabídnout zážitky hodny hor. Jsem dojat, (ne)spokojený a opojený, tudy cesta jistě vede. A o co víc, zjišťuji, že to vše je hlavně o lidech! Oheň v srdci stačí k cestě za vizí, no jen atmosféra úpřímné řevnivosti dopřeje i ostatním zúčatněním co hrdlo ráči…..

Nový den, nové vize, je jasné, že dnes z mojí strany nebude víc než vyfunět pod nástup, ale rozhodně lepší kosnout v podzimním listí, než proplouvat chladem brněnských ulic, člověku se jistě líp usíná….

It´s something to learn from that guy?

Jak už to bývá, věci s časem naberou spád. Sotva se sonce otočí zprava doleva už opět zalamuji krk a hlavou sice hřímou otázky, ale sem rozhodnut, nic víc, nic míň, ber nebo nech být. Nevím kde se to v člověku bere, no kromě prolínání je nutné i vědomí umět kličkovat a tedy i rázně rozhodovat. Jo diskutovat a polemizovat umím, ale chovat se podle toho? To je pro jiný level, na to cítím, že nemám (nebo jen nechci?)….. No prostě vždy se vrátím k lidem, bez nich sem, nebo su nic. Nevím proč se tak nechám poddávat, ale možná sem jen línej být osobností, schovávám se a i dyž to tak nemusí vypadat, prostě to celé je jen o tom.

Nuže opět konec jedné štreky, ale snad opět trochu silnější pro nástrahy zábavy i života. Ča a díky vám! Díky vám….

6 komentářů:

  1. tak gratulace, jedničkáři!

    OdpovědětVymazat
  2. a takový to mohl být krásný podzim,co budeš teď dělat?? ne, je to úžasný Š.

    OdpovědětVymazat
  3. congratulation jak cyp chobotsone :-)
    Tatuš

    OdpovědětVymazat
  4. právě naopak, podzim čím dál víc začíná dostávat nový rozměr, taže o to víc si ho člověk užije.
    ať vám to leze!

    OdpovědětVymazat
  5. Gratulace:) Na jaře si od tebe pučím ty popsaný stránky:)
    Leošák

    OdpovědětVymazat
  6. ladniecypoladnie!
    Déčko

    OdpovědětVymazat