Kniha - Bohatýrské časy

Z čista jasna jsem se dozvěděl o připravovaném vydání lezeckých historek z Adršpachu a musím přiznat, že jsem se na ně obzvláště těšil. Sdílení všelijakých mazačinek a taškařic v podnapilém stavu u Tošovky z úst starých pardálů, ve mně vyvolávalo vždy blažené pocity.



Zvláště když byl tento vypravěčský nášup trochu šmrnclý jadrnou mluvou, přikořeněný průserem nebo závanem sexuálních karambolů a oblohu k tomu tvořila ostuda. Celý stůl se pak smál jak porouchanej gramofón a radost z života hřála na srdci jako plácačka slivovice na školním výletě. To bude zase počteníčko...

No hned z prvních historek se ukázalo, že se spíše než o outdoorového Izera bude jednat o humor alá "Anděl na horách". Nostalgické, úsměvné historky však ve mně nevyvolávaly salvy hurónského smíchu a snaha o propojování menších geghistorek v rozsáhlejší F.L.Věky mě nechávala chladným. Seděly by mi více krátké frky na jednu, dvě strany.

Později na mě tu a tam vyskočila nějaká ta paragánská padina lidového vypravěče, většinou na téma tlama na zem a nad zem nebo jak kdo kde při lezení usnul...no nebylo to sice nijak přes čáru, ale začínal jsem nelitovat tohoto nákupu. I přesto, že historky byly sebrané z relativně malého okruhu lidí.

Hlouběji přibývalo opravdových majsterštyků lezeckého umění, to když borci mastili večer Leteckou nebo Decháče, což ve mně vyvolávalo úžas a historky o starých pardálech z průvodců mi odkrývaly atmosféru té doby, kde zloprásk ! cesta byla pro všechny jen sakra výzva a jasná věc...respekt. Dostávalo se na ryzí kokotiny alá ožralecké lezení a močení z věží, lezení za jízdy na vlaku a to už jsem se náramně bavil.

Po dočtení na konec jsem musel uznat, ano jsem rád, že tato publikace zdobí poličku mé knihovny. Doporučil bych ji však jen těm, pro které je Adršpach srdcová záležitost...dost věcí pro mně bylo zajímavých právě tím, že jsem věděl o jaké cestě a lezci je řeč. Jinak bych mnohdy tápal. Tato ojedinělá publikace doufám bude první vlaštovkou pro sběr dalším libůstek z většího okruhu divočáků a třeba se dočkáme další zážitkové literatury. To třeba kdyby vydal géjgle Skoba s Mocanem  :)

PS: Jsem rád , že konečně vím co to bylo za pasra z lidové a otřepané historky o slaňování z věže s krátkým lanem a hluboký seskok do hlubiny... a taky už vím, že mohu lézt na sólo. Jistí nás přece  přátelství. Čau Čaj.