pondělí 9. září 2013

Beskydská sedmička 2013

...je závod už vcelku komereční, najde se přehršle exotů (přes 3000), kteří si chtějí dokázat zdolání bezmála 100km vzdálenosti v šeredných krpálech beskydských velikánů. Mě to samosebou nikdy nenapadlo, sám hledač vytříbené zahálky pískovcových oblastí jsem pramálo toužil pro týrání těla jinak než švihadlem, navíc za nekřesťanský dukát pro komercichtivého Libora Uhra.

No jak to tak bývá, Čajík nějak míní - avšak Matka příroda mění, respektive kamarád Jura. Borec jak sviňa, holubičí povaha, co v mládí si říkal hurikán a když si v hangáru sundal teplákovku, tak jezeďačky omdlévaly . Týpek co se mimojiné popral o holej život v nejmenované favele Rio de Janiera - drsnej chlap a to nejen proto, že mají doma na jihu moravy tvrdou vodu.

Že prý chce oprůbovat, jestli už na starý kolena neměkne. Každej parťák mu to nakonec odvolal, jakousi vysportovanou kámošku utahal do křečomrtva na 50km pálavského přípravného přechodu a tak se ozval týpkovi jménem Čajda Jsemprokaždoušpatnost. Čaj nelenil a za dva měsíce příprav naběhal dohromady 40 km, díky čemuž se cítil skvěle připraven na 5km výškové převýšení a proklatě dlouhou taškařici.

Nu což, foukli jsme to tam za 19hod a 44min. Sice jsme šli trať hobby - tj. 89km, ale byl jsem za to i celkem rád. Alespoň něco mám genech po rodičích - orientačních běžcích, čím délé, tím lépe. Hodím pár postřehů:

foto: www.beskydskasedmicka.cz
  • Zjistil jsem, že zaručená rada Libora Uhera: "Vyhol se až k medvědímu oku žiletkou, ať tě ric nesvrbí šlahouny chlupisek" byla rada z pekla. Asi jsem si vzal jakejsi proklatej selen-zinek, že mi ty chlupy tak rychle vyrašily. Boha prosil jsem o smilování, když mě 100m po startu začal jemný curaprox čistit prdelní žleb.

  • Oproti tomu fígl máznout si 60% povrchu tělesného vazelínou, to byla spása - borci se na startu přehrabovali v kalhotách, jak kdyby jim tam upadl hořící vajgl. Šůrovali mazem chodidla, prsty, muší oči, bedra a zalepovali si bradavky jak na sjezdu turistického oddílu TJ SadoMasoBondage. Co naplat, fakt to zabíralo...

  • Každej pionýr se vždy bál kopců. Na B7 neználci taktéž, ale chyba lávky...nejpekelnější jsou seběhy, táhlé, úmorně vyčerpávající opruz se nehorázné množství kilometrů flákat z kopce, kde kolena zažívají středověk. Následují obvazy, kinesotapy, bandáže a nakonec chůze pozadu :(

foto: www.beskydskasedmicka.cz
  • Prej se dva, tři týdny po závodech nepohnete. Není to tak, máte li pošéfované profi stravování během závody a bezprostředně po něm spolu s výklusáním následující den, další den nepoznáte, že jste kutili v Beskydech neplechu. (I samotný výkon se velice odvijí od baštění endurosnacků a jiných chobotin.)

  • Jde to i bez brufenu, ale musíte mít štěstí s koleny. Puchýře se dají vydržet, přetížená klenba nožní, nárt a šlapka taktéž, ale kolena jsou mor. Důležitý trik na puchýře je si co 20km měnit suché ponožky.

  • Běh (rychlá chůze) s hůlkama do kopce je švanda. Pěkně pažemi podržíš a valíš jak pila, za celou dobu mě díky hůlkám jedinkrát nebolely nohy a to dát si na rozjezd 800m převýšení prudkou sjezdovku je už řádný fajrunk.
foto: www.beskydskasedmicka.cz
  • Trochu statistiky od pořadatelů:
    1. Do extrémního závodu Adidas - Continental Beskydská sedmička se registrovalo 3 090 závodníků, v pátek se jich k akreditaci a následně na start dostavilo 3 035. Z toho bylo 809 sporťáků a 2 226 hobíků.
    2. Závodníky převezly do místa startu dva vlaky o celkem 16 vagonech, které vyjely z Frenštátu po 19 hodině. Do Třince, místa startu, dojely před 21 hodinou. Závod, v němž se závodníci vydávají na přechod 7 nejvyšších vrcholů Beskyd, odstartoval ve 22 hodin z náměstí Svobody v Třinci.
    3. Trasa závodu v plném a nezkráceném stavu byla dlouhá 94 km s převýšením 5 430 metrů. Závodníci ji museli absolvovat v limitu 30 hodin.
    4. První byli v cíli Jaroslav Balatka a Pavel Štryncl, kteří trasu závodu zvládli za 11:49:14 hodin. Byli o 1:16:10 hodin rychlejší než mistři z minulého roku. Ti by se s výkonem, který podali loni, letos umístili až na 7. pozici.
    5. Poslední došel do cíle tým „Pomalu, ale jistě“, který trasu ušel za 29:17:22 hodin.
    6. Závod nedošlo 458 týmů z celkem 1 468. Každý třetí tým nedošel do cíle.
    7. Nejstarší ženou v závodu byla Věra Hejkrlíková (r. 1954) z týmu HEJ HEJ.
    8. Nejstarším mužem závodu byl Ivo Pospíšil (1940) z týmu FM VLCI.
 Čau Čaj.







2 komentáře:

  1. Paráda! Pěkné kopečky máme na Moravě, co? :-)
    Leoš

    OdpovědětSmazat
  2. http://bobrova.rajce.idnes.cz/B7/#DSCN5024.jpg

    OdpovědětSmazat