Malý kvíz

Schválně jestli poznáte tuto legendu českého lezení:-))



Paliže se necháte podat , vytvořím varianty A,B,C.

Kozel- Chřibský boulderový ráj?

Jsme ve 21.století a moderní je lézt v Krase nebo Ospu, ale já říkám že občasný bouldering je fajn a někdy i sexy, zvláště bez trika. V moravské metropoli je po něm čím dál větší poptávka. Lidé se chtějí válet pod šutry na bouldermatkách i mimo ně- pure power nebo tak nějak se to říká. Kdejaký lezec si přeje mít šarm a předloktí Sharmy, Nicoleovy bicespy a techniku Rosti Tomance nebo alespoň Mrndy.

Nakoupíš bordelmatku (hlavně nějakou cizí-Moon, Metolius), pletenou čepici, boulderpytel, propocovátko, fajfteny či evolvy a spolu s nějakou pěknou kérkou to by v tom byl "divoký pes", aby jsi nějaké to 7C nevylezl.

Vercajk už teda máš. Nabízí se však Nerudovská otázka- Kam s tím?

Kolem Brna však neleží žádný Fontainebleau, pískovcové valouny lze nalézt tak na Chřibech, žulové až u Dobré vody na Vysočině. Tedy žádná sláva. Pokud nemáš chuť si prolamovat prsty naruby v Adámkových masterboulderech v Krase, kam jinam? Chřiby svojí strukturou až na jedno místo nenabízí potenciál k lezení extrémně těžkých boulderů. (opravuji boulderů kolem 8A a výš) Ale o tom místě kde to lze, chci mluvit. Je to Kozel. Samozřejmě nejedná se ten lahvový, ale o nejznámější skálu v Chřibech. Ve své severní stěně utvořil příhodné místo pro koncentraci těch nějtěžších boulderů. Nesmazatelně se zde zapsal nestárnoucí Tomáš "Svišť" Pilka, který zde přelez všechny boulderové směry+ další varianty variant atd. V minulém roce dokonce i boulder za 8A, což rozhodně stojí za zmínku.

My jsme aktuální víkend po krátké improvizaci zamířili na toto místo, neboť se jedná o jednu z mála lokalit v Chřibech, kde se dá jakž takž lézt i po dešti. Hned po příjezdu jsme zjistili, že jsme nebyli jediní, kteří si to mysleli. Po chvíli přijel Uhřa s Terkou, Káčulem a Vilémem, dále kluci z Hodonína, Liškut se ženou, Adélkou a Vykoušem. A nakonec i Svišť, Věrka Kostruhová a Kuba Novák. Takže zde bylo celkem rušno.

Vykouš-spárová veverka.

Holky si po mne žádaly spárovou lekci a dobře jim tak, neboť škvíra Diretissimy nedala jen tak někomu. Peťa Bertíková ale ukázala srdce bojovnice a rvala to skvěle stejně jako nabušený friťákovský démon Vykouš. Ale to bych trochu odbočoval, psat jsem chtěl o boulderingu.

Zatímco ledva vylezli z teplých doupat aut, obkládali lezci severní cíp Kozélka svými matračkami jako by se měl strhnout nějaké grupec. Svišt říkal, že tolik matrací na Kozlovi nikdá nepomatuje...

Spoďákovník- bekendový způsob.

První cíl byl lákavý boulder "Spoďákovník" za 7A, který je ke shlédnutí na http://www.climbers-uh.net/videoklipy.htm v podání autora. Zde jsou dva druhy přelezu, bud bekendovým výtlakem nebo křížem do bočáku- komu jak co sedí. Například Věrka to dokázala dát jen jedním způsobem, Vilém též (ale Flash mu unikl o fous). SD varianta je za 7B. Končí se výlezem do madel cesty Podkova.

Křížový způsob.

Své kvality ukázala Věrka Kostruhová při flash bezejmeného boulderu za 7A+ či 7B, který začíná SD jako Spoďákovník, ale skáče se pravou doprava do obliny a přes přídrže a srovnání levou do dirky a nahoru. Zde pohořeli i silaci jako Uhřa či Vilém. Existuje zde ještě varianta z obliny výlezem doprava a ta je tak za 7A

Nejmenovaný boulder 7A+/B.

Mezi staré klasiky patří boulder Fialka ze sedu 7C, kdy už název dává tušit, že se začíná čo skoro u země a to SD nástupem do cesty Fialka- překvapivě. Uhřa v Mulholland Drive.

Z druhého chytu zmiňovaného boulderu, což je taková všivá oblina začíná búlder Mulholland Drive 7C+/8A, ve kterém se poposkako-traverzuje do nástupového chytu Spoďákovníku a tím hore. A kupodivu spojením posledních 2 jemnovaných kousků vznikl 4.12.2008 z rukou Pilkyna první 8A na Chřibech a to Mulholland Drive SD 8A. Kroky v podání Věrky a Uhři vypadaly opravdu, ale opravdu prefikaně...ze své strany tomu dávám rok, maximálně dva:)

Pokusy na MD, vzadu nějaký kibic.

Aby těch hovězáren nebylo dost zmíním ještě boulder Pícha Předchází Pád 7C/C+, kdy se začne SD Fialkou a traverzuje se pod cestou Zlínská (ale bez těch děr madel) do koncového madla Spoďákovníku. Samozřejmě, ze stoje je lehčí.

K samotným nástupům do cest Filka a Zlínská, tak to může být tak 6C, ale pozor- když se vrchní lišta naskakuje je to prej šizung- v tom případě jsme Liškut a já Šizungové bo jinak to nešlo. Na těch ojetých nástupových stupakách sebou Dejv mlátil jak cigaňa s děckem a nezbylo jiné řešení než Superman-kdyžtak vám vysvětlí jak na to :-)

Liškut se podivuje nad obtížemi, které mu cesta přichystala:-)

Další lahoda je Varianta do cesty Kouřové, která je psaná za 9-/9. Po divoké slovní potyčce na lezci Kuba Novák stručně všem vysvětlil, kde že je jádro pudla. Jde o to, že 9-/9 sedí k originální variantě, kdy člověk leze prakticky po pravé hraně- to byl 1. průstup od Sviště tímto směrem a odpovídá bouderu za 7A . Lezci jsou ale šmelináři a všimli si, že vlevo za hranou jsou schované dobré obliny a tímto stylem na medvěda je to značně jednodušší- odpovídá 8+/9-. Leze to tak i Viktor na videu: viz.http://www.climbers-uh.net/videoklipy.htm -úplně dole.

Naznačené směry-trochu chaotické, ale přece.

Obrázek ke stažení: http://uloz.to/1583854/kozel-bouldery.JPG

Na závěr Svišť udělal ještě traverz úplně zleva Přímou variantou do kouřové a natraverzoval do boulderu Pícha...a tím do Spoďákovníku....a tím až do Podkovy a tím až ke klasifikaci 7C+. Boulder se jsmenuje Betynka. Na ukázku tady nechám krátké videjíčko ve závěru dne kdy mistr ze zbytků sil pokouší právě Betynku.

Bouldering na Vysočině- Drátník

Hubert
Je veliká škoda, že tak rozsáhlá oblast nabízející kvalitní lezení jako je Českomoravská vrchovina nemá kloudné informace týkající se boulderingu.
Poupravím, Tomáš Kocour Neuman napsal článek Bouldering na vysočině http://www.lezec.cz/clanky.php?key=3671 a na stránkách Ždárských vrchů je mimo stáhnutelného průvodce na lano i fotoprůvodce na bouldery viz. http://www.zdarskevrchy.cz/horolezectvi/pruvodce/index.html
Žeronýmo po přelezu slunného 5A.

Hlavní věc která jim ale chybí je dostatečný popis, název a klasifikace- což jsou né nezbytné, ale pro mnohé boulderisty docela důležité faktory. Když už se někdo rozhodne některé sektůrky na netu zveřejnit, mohl by si dat tu práci a vymyslet název a odhadnout klasu. Klasifikace zde k boulderům přiřazena je, ale nicneříkající UIAA hodnocení je zde ještě komplikovanější tím, že na Vysočině je obecně tvrdší klasa a místní sedmičky už dokážou potrápit. Inu chybí tu nějaký místní Petr Resch, který by pro zpopularizovaní místních rošťáren něco udělal.

Morfologický projekt vpravo od Hrany Kmeta, mé rozpětí nestačí.

Ale popořádku, nová členka našeho oddílu Adélka naplánovala oslavu svých narozenin na víkend a bylo to opravdu velkolepé mecheche. Lidi z řad lezců a kamarádů obsadili Plščí Grunt -jedlo se, pilo a hasil i prý nějaký požár..něco prý ví Harry:-) Já byl vždycky nějak dřív našrot a v posteli- inu slušněj chlapec.

Sobotní ráno bylo jak z pohádky a mohlo se vyrazit na Drátník. Naše plánovaná kombinace lano + válení se po matracích nebyl vůbec špatný nápad a cíl naší cesty byl sektor Pagoda a jeho údolní stěna, kterou vede legendární cesta Kamarád 8.

Hrana Kmeta- levou oblinka, pravou přiskočit 4mm bočáko-spoďák a levou poskočit do řezky.

První naše kroky vedly v pěkných policích v levé části u jeskyňky, kde pozitivní římsy v převise nabízely pěkný rozehřátí-logické SD 5A, zdolala to po boji i Lucka... čož není vůbec špatné.

Dále se na nás u hrany smála taková všelijaká oblina a nám nezbylo něž prubnout tuto hranu pod cestou Kmet a trochu to pošéfovat. Po velice pěkných krocích mě nakonec pustila a poté i Toma Reicha a odhadli jsme to tak na 6C/6C+, i když další lezci snad napoví.

Detail.

Byl čas sundat pytel na Kamaráda, tento starý rest jsem kdysi dávno zkoušel s Káčulem, kdy jsem se cestě docela trápil. Ale po nacvakání a nazkoušení kroků se podařil na první čistej. Tomáš sice lehce zaváhal ve fleshovém pokusu, ale poté už na PP radami jak na to cestu lehce vybaletil.

Kamarád pod prvním bórkem.
Cesta je fakt pěkná: Celkém furt velké oblé chyty, ale lezeš do kopce, navíc lehce sokolovatěji a to ti na bandaskách neubere. Je to ovšem lahůdka největší- na Drátníku povinnost.
Traverz pod Kamarádem.
Nemenší povinností je přelézt kultovní Traverz pod kamarádem. Tento traverz zprava doleva do jeskyně také prověří vaši vytvalost na oblinách a malých lištách. Klukům se trochu nedařilo spojit všechny pasáže (délka je tak 10m) a když je to ten traverz, tak jsem to střelil na 7A na druhý pokus. (Výpravčí inflačních vlaků?)
Ke konci traverzu- leze Jarek.
Po špatné zprávě, že Míra zchrastil ze skály jsme byli trochu rozladěni (Nakonec je v pořádku- jen naražená říť) a přesunuli se na slunný palouček s parádním madloidním hranolem s boulderem po hraně cca za 5A a zde jsme si spravili chuť. Fakt je, že s Žeronýmem jsme si to boulderování a vymýšlení variant užívali- a tak to má být.



Nakonec na doražení zbyla Převislá hrna na Patník, který leží pod cestami Černá spára a Manitou. Začne se SD z madla a pomocí převislé hrany s jemných lišt v plotně se divočí opravdu krokolomně a zábavně. Já zde ze zbytků sil vylezl, Žeronýmo příště nesmí tolik pít:-))

Převislá hrana na Patník 6B+.

Večer strávený s Žeronýmem v dobré hospůdce Solitéry u 9 piv by byl na napsání dalšího Hausmanna, ale dokonce jsme probírali i vážné a rozumné věči. Fakt! Nekecám!
Spodní část Hrany Kmeta. (nad hlavou je vidět inkriminovaný pidi bočák)

Další den jsme s vítězem Bandascupu Jarkem vyrazili na nejmenovanou blízkou skálu, kde jsem musel ukázat zač je toho loket a vyšolíchat nástupový velice prefikaný boulder v cestě za 8+( a to je na Vysočině už číslo). Po mne byl donucen k přelezu i Jarek jelikož ješitnost je motivace jak hrom:-) a bez ní to prostě nejde. Cestu doporučuji- kdo přeleze smekám.
Ve víru vášní.
Tak to bylo vše o tom Drátníku a třeba někdy na vysočině zase pobudu a poreferuji.

Osvětimanský blok

Jak už jsem kedysi ždryndal, chřiby nejsou jen pečínka a kozel. Jedna z malinkých oblastí, které stojí za návštěvu se byla pojmenována Michalem Rožkem Osvětimanský blok.

Jelikož kouzlo této oblasti spočívá zejména v její opuštěnosti a "panenství", ( přehlédnu-li zdejší graffiti jmenovaného lezce kterým je sika:-( ) oblast bude patřit těm lezcům, kteří si dají tu práci a vypátrají si ji. Taková procházka i v případě neúspěchu vás naplní pohodou- příroda, zvířátka, ( a že těch tady je) jsou ten pravý balzám na "stres velkoměsta".

Peťa na pilířku.

Jako tenkrát, když sám čundrujíc po Chřibech jsem přespával pod zdejším převískem- tma, že by se dala dojit a najednou všude kolem mne hlasité chrochtání divokejch prasat...to sem se bál víc než u švihálků ve sklepě.

Abyste nebyli nasraní, že jako co si ten debil myslí - tak vám poradím, že se jedná o přírodní památku- typickou květnatou bučinu v oblasti Středomoravských Karpat, ležící v nadmořské výšce 340 až 437 m.n.m. asi 2 km od kóty Holý kopec.

Tato oblastičku utváří pás asi 6 skalních bloků. Tím největším vede v pravé části parádní 6B(+) boulder, kdy člověk začína ze sedu přes voštiny se dostane do římsy, ve které rudluje mírně vlevo po oblinách a madlech hore. Střed bloku je zohyzděn sikovanými spoďáčky a lištami, kterým vévodí nalepený oblázek- no comment. Levá tupá hrana je parádní. Oblinky, lišty- vše co oko estéta může potěšit. Bez uhnutí doleva do zabordelených chytů se přímá varianta může vyšplhat i na 6C? Kámen má výšku okolo okolo šesti metrů, je vhodné si vzít boulder karimatky.

Bertík v levé hraně.

Ondra Švihák tamtéž.

Hnedle vedle je příjemný rozlezový zoubek, na kterém se dá šaškovat ze tří stran. Lehký sokolíček vpravo, pilířek tak za 6A přímo a lehký madlovák vlevo... I když! Ze sedo-lehu z šikmých lišt se obtížnost zvyšuje cca na 6B.

Pilířek.

Varianta ze sedo-lehu.

Dále vlevo je poházeno zepár menších kamenů- matlů, které jsme v roce 2006 s Quidem očistili a provedli zde logické SD bouldery až ke stupni 6B+. Časem ale začínají zase zarůstat...

Na konci skalního pásu stojí balvan jehož středem vede asi nejhezčí boulder oblasti- Čajový boulder za 7A. Po vyčištění a relativně dlouhém (hodinu) zkoušení se mi povedl přelézt někdy v roce 2005 nebo tak nějak. Jedná se o technické průtlaky v mírně prohnuté stěně, charakterem lehounce může připomínat Dlaňák. Klasifikaci nepřímo potvrdilo pár dobrých lezců i když ohodnotit technické obtíže může být velice ošidné. Někdo to prostě dá, jiný se v tom bude drbat a furt nic. Klidně to může být i 6C, kdo ví.

Foto love story:

A je to.....

Video z né zrovna nejlepší kvalitě z tohoto boulderu jsme jen tak ze srandy natočili při nedávné návštěvě ve složení Já, Macík, Bertík, Peťa Bertíková a Ondra Švihálek, která dokázal přelezem potvrdit svůj cit pro rovnováhu a techniku.

Video je zde: http://www.youtube.com/watch?v=AjD3-2s22HE

si o 100 metrů dál je přes údolíčko vidět pár kamenů , které mají hrubší strukturu a vede na ně pár bouldříků.

Co dodat, na jeden den fajn oblast, s ponocováním při čundru s buřtíkama ještě lepší....prostě lebeda weget .

Beat Kammerlander

Z minulých dnů do světa lezení vtrhla zpráva, která mne nenechala chladným. Podívat se na padesátiletého konoupka, který si vyvlní 10 (+) krásnou linii po vlastním jištění -To mne baví.
I když umím anglicky jak Talián Kokot- řekl jsem si, že můžu napsat o tom řízkovi malinký medailonek.
Toto skvělé video můžete shlédnout na: http://freecaster.tv/1000007_1007229
Fotky z cesty

Celý tento příběh a konečný přelez cesty "Princip naděje" je pěkně popsán v článku na http://www.horyinfo.cz/view.php?cisloclanku=2009030011&nazevclanku=princip-nadeje
k tomu pěkné fotky a je to značka ideál. Jinak Beatův bloček je na: http://blog.beatkammerlander.com/wordpress2.6.2/index.php

Beat patří k naprosté lezecké špičce na světě, zejména v Alpách začal prolamovat hranice mezí svými cestami a přelezy. Nejvíc si oblíbil krásnou horskou oblast- Rätikon a skalní oblast Voralpsee (takovej ten našpricovanej panelák) obojí ve Švajcu. Famózní cestu Speed ve Voralpsee můžte vidět ve filmu Autoroute, kde ji leze Dave Graham.
Jinak o něm vím jen to, že má rezavé vlasy. Kdo ví jestli nejsou se Stoupou nějak spříznění...


Soupiska jeho úspěchu. Pěkně si podepřete při četbě bradu, ať vám z toho nespadne čelist:-)
(fotka dané cesty je vždy pod názvem)

1977 Horský vůdcování kolem Rätikonu a v Dolomitech

1980 Eiger-severní stěna, devátý zimní přelez

1981 Heiligkreuzkofel-Mittelpfeiler (7+), první sólo přelez, první přelez cesty
Vergissmeinnicht (7-, A4 Räikon)

1984-86 Zombie (10-), Mr Magnesia (9+), Fallout (9+), Ira Technokratie (9+,
Frankenjura), Peripherie Ouest (10-, Monaco), Chouca (10-, Buoux)
Delirium tremens (10-)
Take it easy (10, Lorüns)Free solo: Affenfresser (10-), Lohn der Angst (9+,
Schellenberg), Alpine Erstbegehung von Le Maximum (9+) und Morbus Scheuermann (9,
Rätikon)

1987 Echografie (10-), Crime passionell (10), Les braves gens ne courent pas les rues (10.
Verdon)
1988 První přelez New Age (10-, expo, Rätikon) a Zukunkftsmusik (10+, Lorüns)

1989 Genou de Claire (9+, onsight), Wet Willi (10+, Verdon)Via Akazie (9+, 1, RP), New
Age (10-, 1. RP) Hanniblas Alpiraum (9-, Rätikon)

1990 První přelez Unendliche Geschichte (Rätikon)

1991 Unendliche Geschiche (10+, 1. RP)

1992 První přelez cesty Nirwana (10/10+, Ardetzenberg), Pusher (11, Lorüns), Treblika
direkt (10+, Cimai), Euphorie (10/10+, Voralpsee), Jednicka Nr. 1 (9), Cleopatra (10-),
Batman (9-, Wendenstocke)

1993 První přelez cesty Grauschleier (10+), Mona Lisa (Fb 8a, Lorüns), První přelez cesty Silbergeier (Rätikon)

Topo pro Viléma. Bacha to není Beat ale Adam.

1994 První přelez cest Never Mind (11-), Tai Chi (10-), Dirty Harry (10+, Lorüns),
Ökonomica (10+), Vorarlberg, Silbergeier (10+, 1. RP)

1995 První přelez cesty Speed (11-/11. Voralpsee) Film: „Dokumentation einer
Unzweckmäßigkeit“, 1. cena ve Berfilmfestival v Trentu


1997 Free Solo přelez cesty Blue Valentine (Wl 6+, 120m), Marilyn Manson (Wl 6-280m) video: http://www.youtube.com/watch?v=zfw7pq-KqGg a cesty Haza (Wl 6+, 150 m)
1998 První přelez cesty Wogü (Rätikon), Missing Link (11, Voralpsee) Free sóla cest
Body Count (Wl 7, 180 m), Deja vue (M8+), Rioja (Wl 5, 80m)

1999 The rising sun (10, Tuolomne Meadows, Kalifornien)Free Solo cesty Mordillo (10-,
Voralpsee) viz.video http://www.beatkammerlander.com/test/flash_scrapbook/climber.php?go=movies

2001 Hotel Supramonte (10, Sardinien, 2. PR)
2002 První přelez cesty Con de ale sotto di piedi (10+, Sardinien), To Bolt or not to be
(10+, Smith Rocks, Oregon)
2004 Freedom (10, Rote Wand, 1 RP)
2006 Flying circus MI 9(150m)2009 Try to trust M 8, M I5( 140m) , Prinzip Hoffnung 8b+, E9-10.

No až mi bude 50, stačilo by mít poloviční soupisků úspěchů, né vlastně 3/4- však nejsu žádná mouka. Hlavně aby toho bylo víc než má Švihy:-))