Rabštejn

Bůh chlastu - Radegast:)

Rabštejn v Jeseníkách. Asi není na Moravě lepší lezecká oblast pro začínající lezce. Struktura amfibolické břidlice vytváří velice členitou skálu díky které je zde veliká koncentrace lehkých cest. Spolu s parádním zázemím pro stan kolem slunné louky a vynikající hospůdkou se Rabštejn řadí k nejpopulárnějším moravským oblastem. Oblast tvoří nižší (do 20m) Přední skály a vyšší Zadní skály (do 35m). O povolení k výjezdu nahoru k samotné hospůdce musíte ale včas zažádat v Bedřichovské hájence (1 auto= 50kč/den).Jinak musíte parkovat dole na parkovišti v Bedřichově. Kapacitapovolenek je omezená a tak je lepší se domluvit telefonicky dopředu. Číslo neznám, ale třeba jej někdo napíše do komentářů. Věž Rigo- středem vede pěkná 6+.

Malým nedopatřením jsem ještě neměl možnosta se na tyto skály podívat, a proto jsem hned využil této příležitosti letos na jaře. Spolu s perfektně rozlezeným spolulezcem Leonem jsme naburáceli do skal. Za doporučení určitě stoj věž Rigo na kterou vedou pěkné dlouhé cesty do obtížnosti 7+. V sektoru Kouty, kde jsme první den vegetili si musíte určitě vyléztí dlouhou a velice dobře odjištěnou Orolínovu hranu 6+.

Orolínova hrana - Leňa.

To stejné se ale nedá říct o prefikané Zámečnické 9, která nás vyškolila jako malé kluky. Tak za vyučenou jsem ještě letos od cesty nedostal. Leon na tom byl trochem lépe, doplatil však na neznalost spárařských chvatů a chmatů. (A pak, že se spárařské umění nebude hodit v těžkých nepískovcových cestých.)

Orolínova hrana.

Ke spravení chuti měla sloužit Cesta piva do džbánu 8+. Veliký omyl! Boulder jak doprdele, buď byly vrátka rychlejší než klepítko zalomené na 3mm ostré liště, nebo se šmýklo zase kopýtko na kokotských stupech. No jo ale je to přece Quest – strategie vydějžaj pijoňjér se vyplatila a následně jsme oba s Leonem vydřeli přelez. A hele ho- na lezci v komentu pod cestou stálo , že po ulomení chytu se obtížnost reálně pohybuje kolem 9-. S tím souhlasím. Bylo splněno a mohlo se oslavovat v hospůdce.

Nástup do cruxu Cesty piva do džbánu.

Další den byl cíl jasný Hobit 9+. Podle způsobu výlezu se obtížnost dá shodit i na 9- (logická cesta nejmenšího odporu- z převisu výlez lehce vlevo) Charakter cesty je užasný. Dole stropový převis po zaplouvákách sic! a výše hranou po menších, ale už jen cca 6+ terénem.

Leon v Hobitovi.

Já v hobitovi.

Vypouštění nohou, kolínka, patičky- prostě pošušňáníčko. Určitě tato cesta pro svůj sportovní charakter patří k lezitelným cestám stupně 9- a odpustí i lezeckou chybu (že Leone?) . Je mnohem více lezitelná než Cesta piva do džbánu. Tento cíl taky prvním ostrým pad a mohlo se jet domů. Tyto těžší cesty zmiňuju zejména kvůli Janisovi, který si sem může vyjet s rodinkou- výlety + polezenice(+hospoda)= značka ideál.Největší mazel zájezdu.