Asíkovo novoroční pomyšlení

Slopem. Aj s novým rokom slopem. Ani Košičanmi se zastrašiť nenechám. A aj keď iba v župnej lige, slopem.…

Nu dobrá, jednou vám (ne)budu lhát a budu upřímnej:

Rok s rokem pošel a všichni ste zas o dost starší. Někerým Zubatá klepe na dveře a je dobré počítat se vším. Teda pokud nemáte dost v piči. V tom případě vás ani nerozhodí zjištění, že vlastně neumíté lézt. Jojo cukroví se žere dobře, ale abys vylez dobře něco na budrech, tak to ne. Někdo by namít, že si za ten sluneční rok posunul limity. No já bych řek, že málo. Vždy by to šlo víc a líp. Jistě to je pohodlností, či dokonce spokojeností s již stávajícím stavem. A tu vám říkám, že to je špatně. Nikdy nikdo nevíte, kam až to můžete posunout. Nebudem si dělat iluze, že zrovna my máme cos společného s tvořením kvalit, natož nových, ale nikde navíc není dopsáno, že to nemůžem posouvat i zpět, což?... No a že sem první, kerý má svědomí čisté jak lilium, tak sem ještě před Silvestrem hodil kamenem, abych zkusil najít onu kančí vulvu. Proč? Právě kvůli přemožení pokušení ony vytříbené zahálky. Sám sem si nedělal iluze. Línej sem totiž dost na to, abych se vůbec kam posouval… Ale deklasování, to už je jiná, to mi de dobře. Vycházeje z komplexu méněcenosti často shazuji klasu a sportovní výkony snižuji ve frašku. Nebo snad ne? (A neříkejte mi jak Mišo, že sem výborný lezec, nebo že ty cesty opravdu sou tak lehké!)….Intermezzo v úvaze.

Intermezzo:

Jean La Pie sní o motykách. (report by M.)

Příklad: Tak sem si vzal na paškál alpský styl a že naopak znovu objevím slepou uličku toho expedičního. Myslím, že se povedlo. Krom mnoha peripetií s přeraženým prstem od nohy z rockotéky, nataženým tříslem z věčného běhání na Brnčalu a zpět na Bielu Vodu, nikdy nedoléčenými průduškami, náročnou cestou Pšonlandem, nedospáním a celkově s optimistickou náladou sem to dokázal! Během dvou dnů a následujicích dvou dalších sme spolu s Márou porenčovali tři a půl délky bezvýznamného projektu v severce Kežmaráku, nazvaného pracovně Opatova grcka (díky slovutné podpoře Košické kompanie, která neumí vysvětlit pravidla hry tak, aby člověk věčně neprohrával, že Fernet?)….

Mám být hrdý? Ano! Spokojený? Ne! Dokázal sem se držet vize a překonával nastolené překážky, ale nedosáhl cíle návratu k pranepodstatě lezení řekněme z poloviny minulého století. Nedokázal sem manifest pohrdání tímto sportem dotáhnout do hořkého konce. Tato nespokojenost mi budiž útěchou….

Stejně se pak zjevil bůh a ukázal jak je zatvrzelej a jak bude těžké dostát mojí vize… Během dvou dnů ten chobot ve trojce vylez Eleganciu, La Šarapatu a ještě nonstop pokračoval v novoroční pitce, bychom ho s kompanií potkali ještě v devět ráno při nástupu k snídani. Já myslel, že jen Košičania můžou konkurovat první lize sovětů. Naopak tímto výkonem Spišiaků bych Miša nominoval nejen do repre lezbecké, ale i žúrovací. Ten hoch jistě ví kde má kanec piču! A proti takým se pak vše hůře dotahuje do konce, natož do toho nasládce hořkého... Konec příkladu.

Pokračování v úvaze: K čemu všechna tato zjištění? K ničemu. Přišel sem totiž na to, že jediné co je potřeba, je vlastně nic….. Nož: Přemýšlení uklidní hlavu, ale neuspokojí duši. Přemýšlením sice člověk eliminuje objektivní nebezpečí, které by jinak nevnímal, ale bez onoho risku, by pak nebylo potěšení. Jak z této patové situace ujít? Jak ji rozčístnout? Vím i nevím… Vím že sme to právě my, kdo si utváříme společnou atmosféru, pod kterou dosahujem ukojení. A tu je důležité si hýčkat, jak říká Čaj, nož bez idee jednotlivců, kteří se na ní podílejí, to bude jen stagnovat a v tu chvíli zvítězí ona mnou hazená myšlenka degradace a znovuobjevování slepých ulic. Prostě krok zpátky… A řekněte sami, bylo by to co k čemu? Nechám to na vás. Ukažte jak se toho zhostit…. Sou přeci předsevzetí, sou však činy! Tak vamos!!!

P.S.: Od tažšej šunky tu máme malú hádanku: o kom sa zpieva v pesničke?