GEN execute

Je tomu asi 3/4 století co u nás proběhla menší polemika. Né že bych snad chtěl do ní výrazně zasahovat, ale zkoušet se musí a pro mě rozhodně lepčí, než-li v telly koukat. Tak třeba:

nezřízenost v ty večery páteční
neposlušnost hlav zatvrzelých
nepoučitelnost zkušeností nabytých
nezkrotnost divokých přání


suverénně kráčející
s mastnou hubou
s hrdým pohledem
s rázným krokem
se sevřenou rukou

plní sebevědomí
které nečíší z hlouby duše
které nebojuje
které se poddává
které prchá do nejbližší skrýše

vydlážděnou cestou
provlhlými ulicemi
úzkými schodišti
korytem prošlapaným v sněhu
pro snůšku nemocí a bolů
pro vítězství iluzorních směrů
pro povýšenost ranních kocovin
pro bohémství propitých lihovin

pohrdající cností
zahazující rozum
dusící vůli
otupující smysly
stojící v davu
bučíčí
nespokojení
tlačící se v první řadu
nevidící
podráždění
kdože má pravdu?

jsme to my?
my
kteří chceme pokračovat dále?
tam kde nalezneme
tam kde pochopíme
tam kde procitneme
tam kde budeme žít
tam!

táhnoucí prázdnou butylku rumu
v hubě tupě žvýkajíc gumu
co skutečně však sebou vláčíme?


slova námi vyřčená
jež neznají konce
jež podmaní davy
jež vykládaj snáře
jež uhranou silou
jež poplivou tváře
ty slova námi vyřčená

oplzlost slov
řídící klany
oplzlost slov
mocné agrese
oplzlost slov
plné vulgarity
oplzlost slov
vede nás bary
s pokleslou zábavou
krčami
když jinde již nenalijou
šantány
na stezce poklesků
parky
přehlcených hořkosti stesků

ty slova námi vyřčená
lživá a křivá
maska pokrytectví
když duše pivem se očistila
ty slova nocí vyřčená

vlašťovky zimy
tíha svědomí
dopisy bez adres
plameny ďábla
imaginace perverzí
písmenka beznadějí
hudba němých
jídla hladových
pomluvy andělů
hlásky zajíkané
kletby rozmrzelé

ty slova nesrozumitelná
opět a znovu
hlubokým chraplavým přísným hlasem vyřčená
ševelící větrem
trápící mysl
trápící vysoká čela
trápící jistotu našeho těla
ty slova námi vyřčená
pro potěchu druhých
kdož žijí v naivitě světa
kdož zdráhají se vyřknout veta
ty slova námi vyřčená
nejasná a mlhavá
by nemusela být vyřčená celá
by neporanily blízkých jména
by nepohřbily naději světa
ty slova nesrozumitelná

táhneme nocí
za světlem lží
za třpytem flitru
za jasem neónů
za teplem dívčích klínů


naše doteky
ohnivé leč prázdné
smyslně něžné
a přeci tak vzácné
přinášející útěchu
a božskou bázeň
pro radost
pro potěchu
by vše bylo marné
ten klam doteků našich

pamlsky slané
okázalosti křivé
zrna plesnivá
světla temnoty děsivé
s lichostí podnětů lampičky rozbité
kalnosti mravů klosety poblité
jízlivost pohrdání
střízlivost odevzdání
svody hnisu

ty doteky naše
nám smysly dráždící
nám hravost tužící
nám slova měnící
v trpkost laciných skutků
nám naději škrtící
ty doteky naše

tak i dále křepčíme
v putykách levných
marnotratně hýřime nocí
my jenž táhneme svá jha
my kteří nevíme zda sutba po nás ještě cos chtěla
jen tupě v dálavy civíme
a s marností
a sobectvím
jen čela skláníme


krev co proudí nám v žilách
srdce živící
srdce utěšující
srdce ničící
tu smísili jsme pro ukojení kvapíkem
ta zčernala nahého těla dotykem
její jiskra již není tolik zářící
její barva již není tak třpytící
krve co proudí nám v žilách

matička poslaná na popravu
nicota čekající prohru
podpis pro Mefista
dech nejista
poleva bledá
trpkost srdce
výbušnost skomírající mysli
hana pěstí sevřených na bojišti
síra z klopených pohárků
bezvýznamnost soudružnosti korálků

ta krev co proudí nám v žilách
tekutina života
karmínově červená
bledá a rudá
líně proudící
červeň vín
ta krev co proudí nám v žilách
nezřekne se majitele
nikoho nezapře
nikoho nezakryje
nikoho nepopře
řeka co nepřeteče
květina co nedokvete
ta krev co proudí nám v žilách
ta jediná šálí mysl po džbánu vína
ta jediná nabrousí jazyk po sklenici gina
ta jediná tříští jsoucno když je v posteli mela
nezapře sebe
ta krev co proudí nám v žilách

již upadla morálka
není třeba se kát
není již v životě hodnot potřeba
dnes přeci i přes svobodu slova dál vládne strach
ještě nenaučil ses?
dál třeba je krást
nikdo se neptá
nik nepočká
tvůj život
a
k němu kus chleba


čest naše padlá
odznáček z boje
stínitko touhy
chcíplá mršina
cudnost poskvrněná
hrdost pošlapaná
aniž o ni kdo stál -
- čest naše padla

odhodlání vůle
řeřavý uhlík
šavle na raubíře
vidina jistoty
jistota útěchy
oddanost druhům
traktát z nebe
sen nocí probdělé
sklenka ambrózie
štít bez poskrvrny
citadela samoty
pole výčitek přeorané
aroma chuti nepoznané

čest naše padlá
již dál ji není
pro slast vyměněná
pro ligot krátké chvíle zatracená
pro jásot chtíče utopená
čest naše padlá
k ní se již nehlásíme
pro ní se dál neobětujeme
za ní dál bojovat nebudeme
pohrdáním koketujíce
neobrátíme k ní své oči více
ke cti jež za nás padla

a co nám zůstalo?
pro co dnes žijem?


my kštice prašivé
se potácíme od plotů
již neblijem slova
ni bahno z opiátů
to čiší z nás zloba

mrtvá je naděje naše
jen rudá zloba
smutný výraz tváře
vztek a zloba
skomírání mocných údů
zloba

hlava sněžení plná
pachuť hořkého piva
manonem schvácení
čiší z nás zloba

cit bez jména
přelud bohéma
zkřivené rty
půda krví zkropená
palice v ruce
džber fikce
úklad záští zkovaný
polibek odevzdání
úsvit hrubosti
tma naděje

zloba
dál cesta nevede
nikdo víc nesvede
pro vteřinu jepičí
žijem jen pro teď

nehledíc dál než od sklenice k stolu
nesoudíc ni činu ni hříchu ni bolu
přesto stále nespokojení
i když plnost je v břichu
dál souží nás zloba

ty slova lží vyřčená davu
ty doteky klamu
ta krev nečistá
ta čest ztracená
ta zloba trčící z řadu

táhnem je v uzlíčku sebou
při nezřízenostech večerů pátečních
ty nikam neutečou
víc nezbude nám
víc nic
jen nicota
a
my
a naše zloba