Tuto stať sem se odhodlával napsat už koncem června, ale ňák sem se necítil. Plně pohlcen trápením v Hradní, sem hledal výmluvy na to, proč sem si ukrojil zbytečně velký krajíc chleba. Zpětně přemýslím, proč sem v tom kolotočovu vůbec pokračoval.
Stračes v Němé Barikádě
Už to přestávalo být hrou, začínal sem mít klapky na očích. Má vůbec smysl se snažit překonat téměř nedosáhnutelné? Příde mi že to je přeci jen výsadou těch, kteří sou na pomyslném cutting edge a kteří tak posouvají limity. Já tímto, ale nové kvality nepřinesu, nač pak tedy pěstovat onu sebedestrukci? … Zpočátku sem neřešil, nechával sem se podřídit intuici a hecu. Nož se Stračesovým přelezem užíval akorát večírku a po dalším karsotýdnu tuto světovou oblast nechal dva měsíce divoké zvěři na pospas, bych se neutopil sám v sobě…..
Stračes jako Zahradníkův učeň
Ty měsíce sem trávil pískem, ale pro mě také spíš trápení. Hold když to v sobě člověk necítí, tak se jen dál ničí. Pomyslné vysvobození přichází až s Dolomity a kuráž definitívně dodává až výlet do Wallisu. Hory mě dost často dokážou nakopnout (ale i zabít), člověk neřeší pičoviny a věnuje se jen svojí vnitřní eleganci a hladové hubě…. V horách sem vyrostl, kvůli nim začal lézt, možná právě proto mě vždy zachrání, když už nevím kudy kam. Asi jediná milenka, která má vždy pochopení. Kvůli takovým mi pak za to vše stojí….
Jarek v Bothově spáře
S chladnou hlavou jde vše líp, s podzimem přijíždím do karsu a hledám důvod proč ho zase mít chtít rád. A tak sem hledal, neřešil a nakonec toho našel vcelku dost:
Daj bars sa vzpinať, tak volím poklid osamocení za Indií. Geneze i její varinta dávají pocit nejen lezení s nejistýma krokama na hranici pádu, ale navíc v parádní skále, prostoupené jakýmsi paleotokem v dobách, kdy stěna byla ještě součástí pradávné jeskyně… Cítim, že to pude a začínám hledat výzvy. S Pokem nacházíme Nový den. Bouldr nás nepouští, ale jen člověk v sobě znovu najde vůli, je najednou i program a přelez coby dup. Parádní technická lezba s očkem na správném místě, rozhodně si přelez narozdíl od jiných budete pamatovat…
Jenuštík v Parohačce
Pomalu si začínám troufat a ve Starých to snažím vnutit Rychlé Smrti, či Sofii. Smrt až na půl kroku pouští, ale nedáš krok, nedáš nic. Hold jen mé odjakživa slabé prsty se nedokážou kousnout. Borka vedle je jiná píseň, hned z první se dostávám do skoku, ale tam pak jen padám a padám, i když se cítím sebelíp. Nevím, rozhodně sem i nad věcí, ale možná chybí přeci jen špetička síly, kdo ví…. Rozhodopádně je-li Labuť, či Chlopaci za 8a, dal bych i této stejně. Chlapci z bouldrovky možná budou namítat, ale nechť prověří taky svou techniku v té Písni na Vaňousech….
Sofia - někeří si pouze honili trikot a pak jen padali, padali a padali...
Postupně přichází i hecovačka. Janzenem se nechávám ukacat do Appendixu 3, kerý mě nejdřív ani jen trochu nenadchne a sem rozhodnut rozbit držku Burilovi za to že mi kecal o krásách, jenž nejestvují. No… Na druhý omak jako bych pookřál, ještě dvakrát a mám všechny kroky, což se mi v takových obtížích nestává. Nakonec s Janzenem zdkonalujem program natolik, že borec druhým ostrým posílá a já k svému překvapení druhým ostrým dávám s jedním odsedem, což je až převeliký luxus... Až na první, hodně dementní cvakání je cesta ještě just hezčí než Provokace a navíc, čím výš, tím jakože lehčí kroky, i dyž ruce už nemusí dávat, dík neodhoditelnému laktátu… Borec mě ještě vyradí Direkt Janzena, Lege Artis a sem opět překvapen. V prvním případě nereálný bouldr člověk technikou ojebe na tolik, že nechápe a v tom druhém, je to opět super lezba s nejistým poskokem na konci, ale oproti Extázi s hvězdičkou navíc! Chcu Janzena hecnout v Hradní, ale jeho vize prodloužení Levelu 42 na Rorejsech naší cestu opět rozdvojí… No příjemné to ale bylo!
Fidži k sezóně v MK (Montana)
A znovu přichází zkouška, zda už je síla opět nabytá a hlava nejen na pohled chladná. S Pokem se pouštíme do klenby Býčiny. Drobkův strop pro mě byla první cesta v Karsu a hleděl sem s úctou, i když nohy byly pouze v žebříčkách. Kdyby mi někdo tehdy řek, že to polezu aj volně, určitě bych se vysmál! No a teď po přelezu s o to větší radostí, oč víc to kdysi bylo nerálné, cvakám slaňák jako by se nechumelilo. Člověk si musí dopřávat přece i malé radosti. Nu a jedna je v kapse… 
Drobkův strop, za ty roky se toho dost změnilo...
Býčina je magická a cesty sou hodně vyzívající. Panychida je na pohled jen taková grcka, ale bouldering intenzivní. Kolem prvního se prověří síla prstů a dál fixy s rozpažkami. Zajímavý je pak vidět, když doběhne Adam jen tak na skok na čtvrt hoďky a cestu vyleze s boulderm ze sedu za 8B (možná lžu) a to ještě navíc ji i sleze a zas vyleze, jako by mu toho machrování nebylo málo. Hm, možná to je jenom lehké, chlácholím se, ale třeba jen chybí síla. Čert to vem!... Třešnička obvykle na konec – Pedrův smrk. Tehdy, kdysi sem si říkal, že to aspoň jednou vyhákuji. Teď už ne, teď totiž vím že to je ona - voie fatale, a ta se musí volně!... Zprvu sem se nechal oblafnout na pohled krásou ony Hradní spáry, ale to byla jen lež pro oči. Naopak tato pohledově vyzývavá plotna, nož hmlistě nejasná linie, nedržící se žádných křivek, je ta, kvůli keré sem chtěl v karsu lézt. Prostě luxus, parádní lezení v hladké plotně s jedním technickým dřepo-bouldrem v položené části a silově vytrvalostním dolezem přes dvouprtovku v bříšku v závěru. Parádní hra, kerá stojí za to, byť jen AF. Ak ne TOP 3 v Karsu, tak určitě v TOP 5!!! Ostatně už rok zpátky nám Pawel plotnu doporučoval. Sice tím myslel vedlejší Top Gun s vylézem jen pod závěrečný krutobouldr, ale tak proč ne. No a Stoupa naopak vychvaloval Hořký měsíc, navíc jako prej lezitelnou těžší devět…. Tak prosím, vyberte si, určitě neprohloupíte!
Kavárenský kout a v dáli Pýčina
Že to chce i vytrvalost, tak je třeba prolízat metry. Třeba na Krkárně. Konečně sem otestoval spoustu klasik této skoro horské skály. Zajímavou Yosemitskou s bouldrem po menších kousavých chytech, Superku s bouldrem ve stropě jeskyně, či famózní plotnu Kavárenského koutu, zcela připomínající skálu vápencových Alp…. Kde sem zlihal, byla opět Karavana mraků. Tentokrát seznávám, že absinthový večírek nebyl to pravé a nakonec sem nebyl schopnej ani jen cestu kroknout… No prostě horem pádem, raz to de, raz ne…
a - L2 Rohačky, b - Parohačka, c - Karavana mraků, d - Krátká, e - L2 Superdirettissimy, f - Pravá strana, g - L4 Weruty
Omrzel mě i Dolomitomaniak, kerý mě kdys nadchl, svou skalou. Ve Veteránské na flash prešahávám poslední lištu a v Run outu se ani po dvou hodinách s Ondrou neodlepíme od druhého očka, prostě nula…. A tak o tom to je, něco de, něco ne. Tady žádnou vysokou hru člověk nehraje….
Parádní podzim nahrává i taškařicím v panu M. Vyzkouším si spouštění se z háčku pro zapomenutý fix, v prej parádně odjištěné cestě udýchám nepřijemný odlezu nad skobou do keré se nedá ani odsednout a naopak pohodičku prožívám v údajné morálovce…. Raz tak, raz tak….hlavně, že se leze se!
A už se pomalu přesouvám na Holštejn. Sem totiž rozhodnut, že na to seru, užiju super podzimu a Hradní bude až zase za rok. Tato vize mě jaxi uklidňuje a můžu s klidným srdcem zajít i dál než k Pepovi. No zdání vždy klame. Hned na začátku dne potkávám Kristýnu s Alešem a ženšina mě přesvědčuje, že Appendix vyleze člověk kdykoliv, a že naopak se musím ohlížet po opravdových cestách, což se v případě ony Spáry už dá počítat jako poloviční španělská cesta. Slibujou zdatného jističa a já s jinak nejasným víkundem se nechávám ukecat. Tedy budiž… Staniž se….
No a ono to přišlo, né že bych docílil přelezu, ale zažil sem na skalkách nepoznané. Atmosféra, lidi, přelezy a vůbec vše, co spíš patří do pohody bivaku ve stěně a hecu v x-metrovém odlezu nad pochybnou skobou a ne někam za barák….. První den zabojuje Bokula a vyleze Nedokončenou, což vypadá na zajímavé technicko-silové lezení podél tupé hrany. Druhý den to pro změnu hecne Kristýna. Nesmekne ji pata, trochu víc si pořve a Kudlanka v ženském provedení je také na světě. To je ono, posouvání limitů, tak to má být!…. 
Kristýna v Kudlance
Moje bilance je taky dobrá – 4 pokusy = 4 pády v posledním kroku = 4x vylezené 8a/8a+, což se mi za dva dny ještě nestalo…. Další den jen tak nasát atmošku Holštejna, odjistit Pavla a v úterý s angličanem a děvčaty se Fortuna usměje i na mě. Nechápu…. Ale sem konečně osvobozen, zahazuji okovy. Dostavám sice zjeba od starosty Holštejna za rušení poludňajšieho kľudu, ale to už nezničí vzpomínkou na parádní čtyři dny… O chvíli navíc mizím v rozvernosti nočního Brna s Jarkem a už se práší za kočárem….
Pro ty co by měli zájem, cesta je na pohled pěkná, esteticky jistě nejhezčí v Karsu, nož samotné lezení se mi vůbec nelíbilo, nebyl to můj styl. Technické fligny z písku, skoky a v bouldrech malé chyty, špatné nohy. Původně sme spolu se Stračesem chtěli dát cestě 10-/10, ale nechali sme se ukonejšit, že buď sme slabý, nebo nám to nesedlo….
Hradní spára - možnosti výlezu z posledního odpočinku: a - variant exit - 10-/10 morfo, b - originál exit - 10-, c - Hradní perla exit - 10+
To taková Sněhurka a sedm ostrých pokusů je jiné kafe. Vcelku zajímavé lezení, kde vás to toliko nezabije jak v převislé Hradní. Pro mě to byla super alternatíva, když byla Spára mokrá. Sice letmá známost, ale musím říct, že aspoň o dva levly níž než Hradní. Už sem slyšel dva, či tři lezbce po přelezu říkat cosi o 9+. No nevím, ale kolem 8a to bude, uvidíme, uvidíme….
Co sem zanedbal byl Pustý žleb. Bernýmu se podařilo prolézt všechny cesty na Koňovi, tak věřím, že podá nějaký podrobnější report.
Berný a první opakování cesty Trošku nervy
No a do mě velké mínus patří za to, že sem nestih Rorejsy. Měl sem v plánu se podívat aspoň na Dítě představ a Dědečkovy hodiny. Ale šak co, příšti rok, jako když najdu….. K Dědečkovi od Leona toliko: No co napsat. Většina lidí to asi vylezla bez ulomenýho chytu. Adam to vylez asi před dvěma rokama (jestli si to dobře pamatuju), dal to na OS už s tím vylomeným chytem a říkal, že mu to přišlo jen o něco lehčí než Brandelmoucha a že by tomu dal 8a, ale těžko hodnotit cestu z onsajtu. Je to cesta o dvou bouldrech spodní tak 6B+, horní 7A bych tipoval. Mezi nima je díra, ve které se dá trochu sklepnut, ale ten druhej bouldr je pak stejně kotel. Dolez jsou dlouhý nátahy po relativně dobrých chytech... Jedno madýlko v díře čeká na ulomení. Jsem zvedavej s kým vypadne a jestli ta rezavá skoba vydrží. Jinak jistění je starej nýt a borhák + dvě skoby. Pod borhák jde 2ka friend kdyby náhodou upad, ale myslím, že vydrží. Délka cesty je asi 12 m a převislost tak 5 m. Je to kompaktní, pěkný lezení. Doporučuju. 
Leon v Dědečkových hodinách
No a nakonec ještě i něco ze Suchého žlebu. Nejvíc času sem strávil pod Tlustými chlapci. Né že bych se v nich tak trápil, ale za to byli jiní, keří si je chtěli užívat. To už sem se pak ale po pár dnech nasral, dotyčného zliskal a borec naštěstí dalším cestu vylez a rozptýlil tak mé myšlenky na zabíjačku... Bouldr v převisu je pro menší těžší (asi 7Afb), ale plotýnka v závěru stejně prověří i ty delší (6B+fb). Koukám, že je to přesně naopak jak v Dědečkovi, určitě ale také doporučenihodné!… Dokončen byl i projekt vlevo od Jedna, Dvě spadlá jde a sice Pravá úchylka od W+W. Název od toho, že se závěrečná plotna oblízá právě do Jedna, Dvě. Přímý variant prej tak pro Adama, tak uvidíme. No a že sem se pod Chlapci nenudil úplně, zkoušel sem Strop na Saxině, který na jaře přejistil Žanda. Je to vcelku zajimavá lezba po spoďácích ve stropě s nejistým výlezem do plotny. Tipoval bych někde kolem 9+, či víc…
Aleš v Glatamanu
No a vynechal sem Rudice, ale nebojte, té bude přes zimu až až. Jen dodám, že to po více ohlasech vypadá, že Možnost volby se spíš blíži 10- obtížím, než těm 9+ovým….Nějaký dobrovolník na přebouldrování???
Yosemitská a Josefovské údolí
Musím seznat že to byly dobré zkušenosti. Je to vlastně konec jednoho příběhu, jedné z počátku nevinné hry se jménem Provokace, kdy se vše dobré málem obrátilo v tunel. A i když mě bouldrování, či sportovní lezení mnohem víc baví, vždy to nakonec asi budou ty hory, kde člověk pročistí hlavu a za to sem rád. No ale také za vás všechny, kdož šli, byť jen kousek cesty společně, ještě raz dík! Přeji Vám nejlíp žádný tunely, pohoda lezbu, hec a spoustu kamarádů a spolulezců nejen ve skalách v dalších měsících a třeba i letech!….. Bumbumbrua Asu.
phs by Jarek, Kili, Mrnda, Osman, Pete, Stračes, Tim, Asu
No neeee, má to hlavu a patu, dokumentační fota a pěknej příběh....pěkná sumarizace....tož, ať se objevuje dále a více....přecejenom pořád máme co....:)
OdpovědětVymazat....no a ať se sem tam i něco zadaří a neplácáme se jen ze strany na stranu v tom tunelu!
Pěknej report.
OdpovědětVymazatDošlík