pátek 15. června 2012

Film: Okamžik radosti - Adršpach 1965

Před pár dny dal Pavel Žofka na fb odkaz na užasný film o kterém jsem neměl ani tušení.
Je překrásný! 
Natočení lezci byly dobová lezecká esa 60. let v Adršpachu, tehdejší průkopníci nových obtíží a netušených možností v pískovcovém lezení. Více se dozvíte po přečtení knížky Pískaři od Bohouše Sýkory.
Lezou Kokša (Karel Hauschke), Jarda Krecbach, Piki Poul, Libuna (provdaná za Kokšu).
Lezou na Hlásku a  Muší cestu v Teplicích.
Orlí hnízdo aVelrybu v Ádru.
A Maják na Křížáku.


Komentáře k filmu zwww.csfd.cz:
Závratně krásné stoupání po pískovcové stěně svátečního dne. Mistrovsky zkrocené protisvětlo i jemná bukolika.

  • Teprve teď jsem pochopil jak může být lezení očišťující...
  • Dokonalé. Když porovnám s dnešním "lifestylovým" lezením, zvláštěpak se zoufalým plahočením se po umělých městských boulderech, musím skoro slzu zamáčknout.
  • o ničem a o všem zároveň
  • Skvělé, uměřeně natočené, bez otravujícího komentáře. Celý film by byl za čtyři hvězdy, ale scéna ke konci filmu, kdy sledujeme jen siluety horolezců celý snímek pozvedá. Poetické, zajímavé, Špátovsky nápadité a zručně natočené.
  • pro mě jako pro milovníka přírody to bylo nádherných 17 minut, které ještě stačilo zachytit adrenalin a krásu horolezectví.
  • Poetický dokument Jana Špáty opouští hranice města i venkovských obcí a stahuje se do lůna přírody, do prostředí pískovcových skal a lesů. Sleduje skupinku trampů při lezení na skály i večerním táboření u ohně. Svým vytržením z urbanistické oblasti film oslavuje pobyt v alternativním prostoru, jakousi mikrohistorii lidského života, který si dává oraz od ruchu, který běžně zaznamenávají jiné dokumenty. Kamera estetizuje realitu, odehrávající se v přírodě (záběry na kapky dopadající do tůňky, jehličí proti nebi) za pomoci vychýlených úhlů pohledu a především protisvětla, které v jednom okamžiku působivě vytesává siluety lezců coby spojnice skalní rozsedliny. Ve finále lezci stanou na vrcholu - kamera opisující výšku stromů, sahajících vysoko nad skály až k nebi, však dává jasně najevo, že člověk nemůže přírodu nikdy pokořit.
  • Co dodat? Nezbývá než poděkovat. Čaj
  • 3 komentáře:

    1. Tak to je nádherný video. Hodně věcí si člověk u něj uvědomí. Díky za skvělý odkaz a celý článek! Měj se.

      Matty

      OdpovědětVymazat
    2. super. fakt nádhera. dík za odkaz. radim

      OdpovědětVymazat
    3. jsem u vytrzeni, dik. trumberto

      OdpovědětVymazat