Toulovcovy maštale - Budislav

Slyšel jsem už mnohé - historky o yosemitském vápně, o dolomitské žule a jiné gégle. Pískovec na Vysočině  - to taky dost závání básnickým oxymorónem, co? Ba ne, vězte, že se tu nějaké to vertikální pískoviště opravdu nachází. 

Nemám na mysli chrudimskou Stránskou skálu - Škrovád, líheň legendárních pískařů. Řeč bude o  nedaleké přírodní rezervaci Toulovcovy maštale, kousek od obce Budislav severovýchodně od Poličky.Kdysi jsem ve zdejších borech běhával jak cvičená krůta a ani ve snu mě nenapadlo popolézat po zvětralém pískovci v jemných roklích - ráji trempů a nenápadných bivaků. Při náhodném školním výletě, pamatuji si jak by to bylo včera, jsem v nějaké místní vesnici brousil botasky na rozlehlém nevysokém balvanisku a náramně mě to bavilo. Přihlížející spolužačky to samosebou pěkně sralo a nudilo. Ale to vše už je pár desítek let zpátky.

A dnes? To by v tom byl čert abych se na tyto všelijaké mazačinky nepodíval oken nezkušeného pískomila. Kraj je tady vskutku stvořený pro rodinné výlety na houby nebo cyklorekreace s přáteli. V nejhezčí vesnici regionu, v Budislavi mají skvělé zázemí v podobě hospůdky "Nad Skalou", kde se můžete pomazlit s domácími specialitami jak hrdlo ráčí. Za vesnicí rybníky přímo vybízí ke koupeli v parných dnech a kde štěstí tak zbývá snad jediné, trochu protáhnout lajdáky na skalních prolézkách.

A nemusíte chodit daleko, samotná hospůdka stojí na nevýrazném 70m dlouhém skalním útvaru "Zámeček", který je tak trochu odtěžený, ale v sousedství přilepených baráčků najdete jeden převislý highboal a 10m rajbák, který lze nastoupit pouze boulderem přes dílnu místního chachara. Vtipné je i to, že se zde staví z evropských peněz hotel u kterého jsou k připraveny dvě umělé lezecké cesty. To bych zde opravdu nečekal. Nepřehlédnutelnou stavbou je moderní ekumenický kostel Boží lásky pod nímž na skalních stupních místní omladina hledá smysl života v požívání a užívání si při výhledu skrze skalní okno na protější skalní ostroh - Velké Hradisko.



































A k tomu něco ze starých pověstí: Jedničkáři jistě ví, že Slované táhli do Čech dvěma proudy, jeden vedl praotec Čech, který zakempoval na hoře Říp a druhý vladyka Lech, kterej to zapíchl u Kuřimi o čemž svědčí Lechův kámen. Ale pozor, paní učitelka zapomněla zdůraznt, že zde ještě jeden proud vedl vladyka Pech!, který si to namiříl kam? Ano, na Velké Hradisko o kterém jsem mluvil výše. Kluci si posílali kouřové signály a věřte nebo ne právě odtud se přejalo zlidovělé rčení "to je teda Pech". Abych měl alibi, že nešířím bloudy, níže si vše můžete přečíst na informačním buletinu z Budislavy.



Z lezeckého hlediska je pešek, že Velké Hradisko je obestavěné soukromými zahrádkami a baráčky usedlíků a tak se spíše pokocháte pohledem z vrcholu Hradiska na luhy a háje, než abyste proklínali obtíže místních vertikál. Škoda.

 Abych nezapomněl, tak na louce před Hradiskem  se rozvaluje ještě Malé Hradisko (fotka výše) - takový lívanec, nebo spíše táhlé pískovcové lejno, skýtající paletu problémů pro lezecké troškaře. Vše je předneseno na rovném podnose s dobrým travnatým podkladem. Kluci Straníci zde byli škodit také: http://martinstranik.blogspot.cz/2009/04/tajna-oblast.html

Tak už víte konečně kam vyrazit s dětmi na dovolenou? Potu zdar! Čaj