pátek 20. listopadu 2009

Direcióne aus! skrz šedavě modrou stěnavu. Jen bílým prachem pocukrované výstupky a výš i zdusaná hlína. Slunce vytlačuje krůpěje potu a ty pak stékají po zaprášené tváři. Cesta je jak bič, je zlá, jen zašlé rezavé nýtky, vzpomínky časů dávno minulých, ji prostupují. Tou cestou dál jsme s Jenem šli. Však jen z očí chtíč plál, no sval již svou sílu postrádal... Kde jsou ty bílá oblaka, ty děsná oblaka, jež nakonec i slunce zastíní? Nezbude jiná a snad již příště kupředu půjdem, kupředu půjdem tou karavanou mraků. Hlavu před sluncem schovanou pod stetsnem děravým a pak jen kousek popojdem, ale jen chvíli, do soumraku, až tam, kde svítí borhák, borhák bělavý...

3 komentáře:

  1. No mám pocit, že si tam pomalinku na něčem začínáte ujíždět což?:) Ne dobrý, jsem rád, že si cokoliv od nás můžu přečíst, jen z vesela pokračovat...Mějte se!

    OdpovědětVymazat
  2. jakto, že máš čas číst takový nesmysly, co??? okamžitě nabít vrtaču a razit do skal, až přijedem, ať máme co lízt!!! esli tam máš zatím jen pár cest, tak to svědčí pouze o tom, že zas a opět jen chlastáš!!!.....ať se daří, olé!
    asu

    OdpovědětVymazat