Adršpach - projekt

Onehdá v Ádru jsem měl sen - naštěstí nepodobný MLK juniorovým utopiím, ale byl o tom, že bych mohl zde provést nějaký prvovýstup, který bude stát za to. Je to sice holý nerozum zabíjet tolik času děláním nových cest, když těch starých nemám vypráskáno ani co by se za nehet vešlo, ale jak je to v tobě, tak nenaděláš nic. Navíc každý pískovcový lezec ví, že v Ádru už žádné možnosti pro prvovýstupy nejsou a tak zbude prostor jen pro štěky, krpy a natlačené linie:)

Jak jsme si to mašírovali Vstupním obvodem a okukovali s Tatušem "Borůvkový ko(k)te(j)l", "Balamuté jezero" a jiné kejkle do kterých asi nikdy v životě nenakouknem (doufám), tak jsem si všiml linky jak prase.

Rajbásek při hraně, tak akorát na hraně lezitelnosti v mezích mých možností, ale jak říká Komíňák: "Je to hrana? Ano. Položená? Ano. Tak to půjde vylézt!" Slovo dalo slovo a šli jsme s Tatušem na to - 3 kruhy v plánu aby se to lezlo a první rozumně kvůli cvakání.

Tatuš zabejčil jak zasypaný horník a naburácel kroužek eincvaj - já pak oblezl kruh a zjistil, že ze země viditelná dirka je díra po kruhu, který zde někdo vytloukl. Foukl jsem navrtávák, spustil se na zem a šli za zjišťovat k Mocanovi která bije.

Onen kruh byly původně od Karla Šimka, který si buď myslel, že hrana je nelezitelná, nebo cestu udělal nesportovně - nebyla zde žádná dirka po navrtáváku, což je divné. Každopádně dva kruhy jsou tam, vše čistě oblezené, zatím tak za VIIIc a bude přituhovat. Doufám, že to příště posekáme jako jarní louku a věžka pod Večerní bude mít nového rajbasového kámoše se třemi kruhy hned u turistické cesty - fotogenickou lahůdku.