Třešňová rokle, Broumovské stěny - samota milión

Už od vydání nového průvodčíka na část Broumovských stěn - Třešňovou rokli http://casnacaj.blogspot.com/2010/09/tresnova-rokle-novy-pruvodce.html
jsem měl v plánu nakouknout pod čepec této domovské oblasti Polických lezců. Broumovky mám celkem prochozené, ale lezecky zůstaly mnou jen zlehka políbené. Navíc mám teď období "prvotního zájmu o lezení": Žádné nacvičování a čísla, žádné pompézní večírky, pouze dobrodružství, příjemné cesty a toulky s milou.

Romantický víkend se tak v těchto končinách přímo nabízel.

Přístup do Třešňové rokle je nejlepší ze vesnice Slavný, kde je taky parádní hospůdka. Z Police nad Metují je to sem cca 5km. Za posledními domy v obci je parkoviště, odtud po značce ke Slavenské vyhlídce a těsně před ní sejdete nevýraznou pěšinkou na dno malebné rokle se zlatými skalami s neobyčejně pevným a tvrdým pískovcem.

Lucifer.

Pro dvě osoby můžu vřele doporučit bivak pod místní dominantou "Luciferem", kde jste po divočejší, redpointově značené přístupové pěšince odměněni balkónem s výhledem na zapomenuté "Sudety broumovské."

Přímo na Lucifera vede pěkná klasika od Kokši "Mezivěžní" VI a z údolí stěnovka "Sen starých pánů" VIIIa. Asi 50m odtud na hřebínku číhá pěkná spára "Jarní výběr" VIIa s jedním kruhem a vedle kyzovatá a vypečená "Štuka" VIIIa přes 2Q od Cigoša, který zde s oblibou škodil. Když hodně pohledáte, tak "Zvonkohra" VIIb na "Vánoční hvězdu" právem patří mezi hvězdičkové trefy.

Druhý bivak se nachází již v samém srdci Třešňovky pod věží "Káča Máša". Zde na největších stěnách udivují rukopisy nejen mladých polických práskačů - od IXa výše je to fakt kotel. Moc jsem nezkoušel, ale nechávám se poroučet bejkové! Myslím, že klasa zde není zrovna nejlehčí.

Milovníci rajbasů si přijdou na své u okrajovky "Kožich". "Zajatci Třešňové rokle" VIIc - nádherný rajbák, kde stačí umět lézt nohama a přemýšlet hlavou. Zajímalo by mne, kolik siláků by si na něm vylámalo zuby. Vpravo po hraně vedoucí "Pitný režim" VIIIb vypadá ještě přísněji - ale dodatek z průvodce k dané cestě ( "Po záhadném zmizení obřího drnu z police se 2.Q pohodlně cvaká pouze když měříte 243cm.") mě přesvědčil, že musím ještě trochem povyrůst než se hecnu do vážného pokusu.

Vlevo "Zajatci..." a vpravo "Pitný režim"

Fotogenické hrany jak ze Stanage mě vskutku ohromily - na "Vyprášený kožich" VIIIc si jistě ještě přijedu.

Vyprášený kožich.

Učedníci spárařští mají boulderovku u "Čertovské Moniky". Je zde desítka prudce lezitelných spár pro každého. Cesty kolem 15m se dají odsmyčkovat, občas ringo potěší - nalezeš tu možná za hodinu víc metrů pěkných spár než v Ádru za víkend. (Písek je zde trochu ostřejší, devět z deseti lékařů na kožním doporučují spárové rukavice a hádinky :))

Přes užasně divoké koryto říčky hned vedle ztrouchnivělého mostku se dostanete pod dalšího ďáblíka - "Trepifaixla". "Plajznerčina" VIIc kyzová stěnka patří do pokladnice pískovcového lezení. Nic víc není třeba dodávat - Mocan by udělal pppppppfmlask.

Trepifaixl - Plajznerčina stěna v levé stěně.

Další věže směrem na západ jsou obestřeny obtížně průstupnou džunglí břízek, borůvčí, mechu a balvanů. V pantoflích to byl vtipný survival a to jsme pouze doklopýtali k "Belzebubovi" , který se pyšní příznačnou "Stezkou do pekla" VIIc a "Čárami pekelnými" VIIIa , kde si milovníci oblých pískovcových panděr přijdou na své. Na toulky ke "Krvavému Čepelkovi" nám nějak nezbyly síly, tak jsme si po pivečku zašpásovali na slavných "Slavenských skalních hřibech".

Závěrem bych určitě tuto oblast doporučil na víkend lidem co mají rádi klid, lezeckou romantiku a pěkné lezení na tvrdé skále v opravdové divočině. Totiž v ČR je tolik parádních míst a je škoda se flákat jen ve dvou, třech oblastech. Lapněte vajno, milou, lezení a špekáčky a hybaj dráždit broumovské zmije bosou rukou.

PS: A co teprve Zaječí rokle, to je...mazec milión. Příště poreferuji.