neděle 25. prosince 2011

Čajíkovo vánoční zamyšlení

Když jsem začínal před jedenácti lety lézt, byla to smělá doba plná nadšení, prádelních šňůr, naražených pat (když se oblézaly dveře na Fritu) a nejedenoho pernamentního puchýře z lezeček typu Genus o tři čísla menších. Rád vzpomínám na ty historky, kdy nám neználkům stačily ke štěstí gumotextilky s uřízlýma špuntama, pár starých Montan s proklatě výživnými články od Filka nebo Rosti Tomance, které jsme hltali ve škole pod lavicí.

Posedávali jsme v útlé skupince na lávce na Fritu a nevěřícně zírali na Káčulovo lezení v převise jen po rukách, triky jak dělal shyby zašifrovanej na žábu mezi fošnama - to byly kousky. Lucka Rajfová byla tajná a vysněná bohyně, která se s námi vůbec nebavila a když jsme žadonili od Mrázi nějaký zaručený trik na to jak vylézt svou první sedmičku, tak nás vždy odbyl jen ušklíbnutím a pak povídal: "Hoši lezte lezte, nešpekulujte a uvidíte sami." Jo cesta Výlov v Rudicích, to byl neskutečný pojem mimo naše chápání.

Časy se od té doby dost změnily.

 Nějakým záhadným sociálním koktejlem se v Brně vytvořila atmosféra kamarádů a známých. Různorodé izolované skupinky se seznamují a potkávají týden co týden. Jak mávnutím kouzelného proutku se objevují noví borci a dívky a je každému ukradené zda jsi z VHSky, Tesly, nebo to máš s členstvím na háku. Tato otevřenost, sdílení prožitků, domlouvání se kam za lezením a za kulturou - to je něco, co jsem nikde jinde v České Republice v takové míře nezažil.

Před pár lety by bylo nemyslitelné se nezvaně připojit k VHS vánoční rockotéce, jet na Teslácké poslední slanění nebo týden co týden upalovat do Cafe Podnebí, které se po legendárních eskapádách stalo doslova pojmem. Nikomu zde nepříjde divné, že ke stolu pokaždé příjde pár nových tváří a po pár pivech se najednou získáš pár nových kamarádů. Je to fascinující a moc si toho vážím.

V Brně se totiž dějí věci.

Vlivem kamarádské inspirace mnoho lezců a lezkyň začalo trénovat,  přestali se bát vyšších čísel obtížnosti a ono "himbajs šuviks, ono to fakt jde". I pár zatvrzelých zjistilo, že pískařina není jen pernamentní boj o holej, a když máš pěkné doporučení od zkušenějších lezců, tak si v tom Prachově, Ostrově a třebas i v Ádru pěkné zalezeš. No když tak nad tím přemýšlím, tak těch čerstvých pískomilů, devítkových lezců a osmičkových lezkyň za poslední rok přibylo jak hub po dešti.

Co dál?

Tímto zamyšlení jsem chtěl zviditelnit fenomén, který tu vznikl a který si mnozí neuvědomovali. Najednou když uděláš instantní akci ve Chřibech, kterou připravuješ pár dní, tak ti přijede přes 80 závodníků a dokonce celé rodinky. Když uspořádáš promítání filmů, tak ta třicítka nadšenců se taky sejde - což není málo a je to ta nejlepší zpětná vazba pro pár podivínů, kteří si například dají tu práci zpovídat Krasové legendy a potom z diktafónu 14dní přepisovat článek.

Takže co dodat.Nechci se tady s Pokem plácat po ramenou, to vůbec. Věřím však tomu, že je takových nadšených bytostí mnohem více. Zažít ten pocit, když něco pořádáš, přijedou lidi, baví je to a vidíš ty rozzářené očiska a úsměvy, to je k nezaplacení.

Proto vybízím do nového roku: Važme si té naší pěkné atmosféry a pojďme si tady tu brněnskou atmosféru hýčkat a přiživovat dalšími akcemi. Šviháci domluvte setkání na horách, přibližte to co milujete ostatním. Tesláci - závody na jaře na lesné jsou nezapomenutelné, domluvte promítání, diáky ( je tu plno míst, kam rádi zajdeme nejen na lezecký filmy) a nebo jen přijďte s dobrým nápadem, radou co by se mohlo hodit.

Příští rok bude lezecký ples, v lednu budu stavět první lezeckou klubovno-stěnu "Smrtelku" a budou se doufám pořádat "Kejkle 2012". Věřím tomu, že vylézt, očistit a pojmenovat nový boulder je krásná kratochvíle. Budou další Podnebí, promítání filmů, dá se domluvit hájenka  na Prachově, kemp na Malé Skále, spaní a toulání se v Jizerkách. Závody v Žulovém vrchu a sešna v Jesu. Cokoliv...

Pojďte do toho! Každý nadšenec je vítán - rádi s Pokem a Asuem pomůžeme, poradíme. Šupneme pozvánku na blogy nebo zkusíme s akcí vypomoci. Stačí fakt málo a je to dost návykové - inu celkem příjemná droga. Jo a ještě abych nezapomněl:

Díky za čitatelskou přízeň a shovívavost - jsme jen rozverní choboti co to mají tak trochu v p... :)

Btw: Do nového roku si nadělte předsevzetí, chtít od lezení to, kvůli čemu jsi s lezením začínal. Někdo toulání v přírodě, jiný dosáhnout svých limitů, dobrodružství  a krásné výhledy v horách a ohníčky s kytarou a buřty po náročném lezeckém dni ve Španělsku. A nezapomeňte lezení je HRA! Proto nejvíce bývají spokojení jsou ti svérázní blázni co se sami válejí pod kameny, čistí kvakospáry v Ádru, jezdí na jedno místo proto že je to baví, na stěně a skále dělají ptákoviny a nebo jen píšou chobotiny na blogy a smutek utek.


Tady máte pěknou inspiraci od mé největší inspirace: "Malého, velkého JD".
Čaj.

3 komentáře:

  1. bratře, ještě si nestýskej! časČaje si sice pobrubukuji podobnou píseň a možná je dobré i se zkušenostma bilancovat.... mož myslím, že vše je o jisté spontánosti, v ní bývá největší ženialita!
    každopádně dík a s dalšíma rokama jen stejně, či líp!

    OdpovědětVymazat
  2. spíš velkýho JD. čeče, víc takovejch řízků jako je tendle, nebo třeba Philippe Ribiere, to jejich odhodlání, to je neskutečný. to by aj mnohým z nás dost pomohlo
    s.

    OdpovědětVymazat
  3. amen. a ď. arny

    OdpovědětVymazat