Trilogie

Mám kamaráda, co s ním fakt rád lezu. Je to divočák s básnickými sklony, velkokonzument uzeného masa a reklama na sílu. Ve volném čase aviatik. Při pití piva z dvoulitrové PET lahve nápadně připomíná vývěvu. Nožní klenbu má propadlou jak Mariánský příkop. Jmenuje se Makak. Po celodenním lezeckém maratónu zpravidla škemrá, že by si ještě dal na dolez nějaký vylámaný převis a klidně i s čelovkou, když už je docela tma. Když zoologové viděli, jak leze po skalách, museli po něm nazvat primáta. 

Kdekomu se podařilo vylézt na všechny osmitisícovky, ale málokdo někdy viděl Makaka unaveného. Mně se to však poštěstilo. Nemyslím nějaké to blbnutí po kolena ve sněhu v horách, které jsou ještě kus na východ někde za Brnem a ješte se tam blbě dejchá. 

Před dvěma lety jsem od Makaka slyšel, že má fakt dost. Po třech cestách. Nejprve jsem myslel, že mám slyšiny. Toho roku to byl první výlet do Ádru. Člověk přes zimu zapomene, jak že to vlastně drží to koleno v širočině a jaký je to pocit, když se mísí pot s krví.

Pod Sviní jsme potkali Hanse a Lenina - klasicky obklopeného harémem. Už ani nevím, co tehdá lezli, ale přišla řeč na Ninjis na Želvu, že je to prý pěkné, jen to usoluje. Převislá puklina nevlídného rozměru a šestý přelez čekal jen na nás. 

Na Kata jsem už měl vylezené krásné stěnové osmbéčko Elektrické křeslo, ale Krvavá, se svým technických přesahem u prvního a vyhlášeným kónickým spárokomínem pod druhým kruhem, stále chyběla. 

A k zakončení širočinové trilogie netřeba chodit daleko. Dokončená cesta na Svini je těžká jako prase, byť jen pár metrů od kruhu.

Tenkrát jsme šli s Makakem na pivo ještě za světla a o vylámaných převisech nepadlo ani slovo.

Ninjis v celé své kráse.

Zlo v širočině za VIIIa.

Krvavá na Kata. Vyhlášený problematický úsek pod druhým kruhem.

Nad kroužkem už je dobře.

Traverz do spárokomína, který vede ke druhému kruhu.

Makakovo vypoulené hýždě.

Vypečený přelez kruhu.

Dokončená cesta - dokončená trilogie.