Dokolečka dokola

Tak se to občas stane a dostanete nabídku které nelze odolat. Tak to bylo i v případě Čajového keříka, kerý se chtěl zbavit části odpovědnosti za rádoby moderní avantgarní pojetí informací o lezení a pitkách a nabídl mi za výpomoc desítku měsíčně, každou druhou návštěvu Moulin Rougu zdarma a každý týden šálek čaje za výhodnou cenu. To by nikdo neodolal! Tak si teda sežeňte nové brýle, vymezte si více času ve své, beztak nudné, pracovní době a nechte si vtloukat další nepotřebné informace do své hlavy, tentokrát i z mojí klávesnice:

Dyž sem se onoho rána probudil, šáhl sem za hlavu do segřiny poličky a mezi Sártrovou Zdí a Švédštinou pro samohňupy sem vytáhl asi nejznámější Milnovu knížku, náhodně sem otevřel a četl: „Těžko být odvážný,“ řeklo Prasátko a trochu přitom potahovalo, „když si tak malé zvířátko.“ Králíček, který se dal horlivě do psaní, vzhlédl a řekl: „Právě proto, že jsi tak malé zvířátko, budeš nám v tomhle dobrodružství prospěšné.“ Prasátko bylo tak rozčílené pomyšlením, že bude prospěšné, že se docela zapomnělo bát, a když Králíček řekl, že jsou Klokanice divoké jen v zimních měsících, kdežto jinak jsou docela dobrosrdečné, nemohlo už ani vydržet na jednom místě, jak bylo nedočkavé, aby už mohlo být prospěšné.

Jeden by řek, že je to dobrá četba pro malé děti, jiný by našel taoistické jinotaje, já říkám, že je to rozhodně lepší než ranní káva. Vyskočiv z pelechu, čekl sem net a tam se na mě usmívá Pokův polovční hnus s dodatkem, že se můžem těšit na kolečko na Hřebenáči. Byl jsem natolik zhnusen touto zvrhlostí, že sem na jeho adresu poslal pár málo hnusných výrazů….

převzato z panoraimo.com

Asi o dvě hoďky už jedem s Čihym, Márou a Tatušem do žlebů, kde sme si chtěli začít odškrtávat nejhorší z nejhumusnějších. U včerejším deštěm orosené Opocené ale zjišťujeme, že nikdo v sobě nemá tolik odhodlání a ultradekadence a tak pohlazením Henryovky se vracíme k cáře a pokračujem do Sloupu. Rozlízáme se na skleničkách, pokonzervujem s Iljou a starým Kozlem, teda Vlkem, kvůli kterému si kazím os v jedné z těch hnusnějších cest. Pak máme ještě chvilku a vlastně ani nevím jak, padá volba na Pokovu zvrhlost, nebo chcete-li traverz Hřebenáče.  

Řekl bych, že tato cesta (update ´12 - poprvé vylezená krasolezci v 80. letech jako hákuvka VA2, dnes kolem 8- až 8. Občas mylně považováno za Hýskův traverz VA2, volně kolem 9- až 9 - na fotce oranž.) je na krasové poměry až nečekaně dlouhá a vytrvalostní, navíc málo oklouzaná. Všem doporučuji si cestu vylézt volně, bo jako hákovačka se to dá zvládnout sólo s jednou smyčkou a dvěma presama, za což můžem poděkovat starému moudrému Vlkovi. Ještě dodám, že cesta sleduje více méně výrazné police ve středu stěn a leze se cestou nejmenšího odporu.

„A co já?“ řekl Pú smutně. „Já asi nebudu prospěšný?“ „Nevadí Pú,“těšilo ho Prasátko. „Až podruhé.“ .... „Bez Púa,“ řekl Králíček slavnostně a přitom si zaostřoval tužku, „by bylo naše dobrodružství nemožné.“ „Ó!“ řeklo Prasátko a skrývalo své zklamání. Ale Pú šel do koutka a říkal si hrdě: „Beze mne nemožné! Takový jsem já Medvěd.“ „A teď oba poslouchejte,“ řekl Králíček, když přestal psát, a Pú a Prasátko seděli, ani nedutali, a poslouchali s otevřenými ústy.

Kde začít? Na jednoduchou otázku jednoduchá odpověď v podobě Normálky. První bouldřiky z Taxisu do Náladové a z Khmérů do Breku potrápí hlavu, ale zkušené matadory Jena, neb Péťu určitě nezastaví. Štanduji v Západní, ale dá se to protáhnout až na polici v Cimě. Tatuš je trpělivý spolulezbec a tak trpí bláznovy úlevy ve stěně se stoickým klidem. Navíc vcelku dobře využívá svých háčkovacích schopností a za chvíli je u mě. Na Cimu to je docela lehké, pro druholezce však nepříjemné, pač v odlezu přes Kámen a prach hrozí v případě pádu vykoupání ve stoce. Tatuš zkušeně prodlužuje poslední jištění smycema a kyvadlově se dostává do lalá terénu. Smyčku nám pak ochotně vybírají borci o nějakou chvíli později. Za hranou Cimy de ale do tuhého. Poprvé padám v slepém směru a podruhé se vzduchem vracím na hranu (a téměř na zem) po tom co sem skoro udržel superbočák někde ve Vzpomínce. 

převzato z fotoaparat.cz

Mezitím se do taškařice zapojuje i Vilém se spolulezcem, ale po té co jim obsadíme všechny lezitelné směry zdrhaj jinam…Do třetice se už daří a tak se s vypětím dostávám na polici v Ditě. Nutno dodat, že poslední bouldřík před policí též není zadarmo! Dál už to je lalá, nebo aspoň to se snažím namluvit svým rukoum a s občasnýma křečma dolízám i na polsední štandovací polici. Poslední délka je už skoro choďák, dolez Normálkou na vrchol, podání rukou, slanění a húra sehnat Čiháka a domů....Prej chtěl něco hnusit za Indií, a tak naše kroky směřují oním směrem. Už z dálky je však místo něj slyšet halekání starého Kozla, teda šedého Vlka, který spatřivši nás, se pokoušel o pivo: „Asu z Jesu má další sklalp u pasu.“ No haiku to sice pořád není, ale na jedno malé by to možná stačilo....Rači sme ponechali starého ješitu (jenž ukořistil toho dne skalpy dva) tmě a Iljovi a metali domů... Jojo, tak to zase jednou klaplo a koza se nažrala a Vlk zůstal celý.......

použito s laskavým svolením ing. V.Wolfa, zeleně vrása s kerou si geologové nevědí rady

Co dodat? Snad jen pár otázek na zamyšlění: Je Vlk v podstatě hloupoučké Prasádko nebo nepostradatelný Medvěd?? Je Vilém opravdu Wilhelm, nebo jen Vilda? Má Leontýn rači Baby než Vilmu? Brousí už Čihák zbraně a zůstalo mu ještě dost sponzorských nálepek? Je Jen jenom Mrdna nebo spíš Drbna? Je Čaj opravdu zamilovaný nebo jen pracovně vytížený? A co na to teta Bára? A není Kolouch spíš srnec a sežírá každý den polívky hrnec? Stihne Vladimír osaditi dost borháků? Má rád Mára i smrky, či jen jedle? Nahodí Asu klasu? Bude Drobek hit podzimu? Vylezo ho T-S-T sólo? A vytluče borháky? Vytlučou mu pak za to zuby? A co Hubert, bude štěkat nebo kousat? A Vytlučou ho taky? Má Pok rači lezení bo hlínu? Chytl už Petříček druhý dech? Zůstane Ilja klidný? .... Oj! Ze zasypaného Jesu zdraví asu...