neděle 3. ledna 2010

První cesta v roce 2010 v Ádru!

Málokdy se stává, že lezci na flámu zapomenou na samotné lezení i přes tématickou převahu z okruhu sexu, chlastu, fekálií a jiných klasických debatních pilířů. Nejinak tomu bylo i na Nový rok na Chatě u Mocků. Museli s Tatušem vymyslet nějakou chujovinu aby bylo švanda. Jelikož tento chlopák si pro gejgle nechodí daleko a je pro každou špatnost, přistoupil na můj nápad Novoročního prváče na věž nesoucí název „Chata číslo 66“.

I přes absenci matrjošky se výstup zdařil. Sic jsme nezačudili ringo do převislých stěn členité věže, ale posilněni „Samohonkou“ od starého Žwaka a divokým povzbuzováním šesti rozpálených slečen, které se zatajeným dechem sledovali podívanou ze které by Pšonci i Helmuti u vstupní kasy jódlovali vzrušením. Jsme klasy, nač přílišná skromnost, oblečeni do stylových overalu jsme bojovali „o holej“ v prekérních situacích, kde přestávala všechna sranda. Inu život je řehole, o lezení ani nemluvě.

1.délka začínala z vysokého předskalí, ze kterého Tatuš musel přepadem do komína a traverzem v něj urazit dobrých 30m bez možnosti k zajištění, navíc pod ním ubíhaly celkem ostré kameny, které značili, že by dané místo mohlo sedět hřbitovem. Když mi v přepadu smýkla bačkora, tak mne Tatuš seřval jako sirotka, abych prý se polepšil – jistil mne totiž v teplejch a lano se mu zařezalko do masa jak Petříčkovy tanga – síla.

2. délka vypadala klíčově. Naštěstí jsem našel ve stěně tutové hodiny na přijištění a po dvou svízelných krocích ještě obvázal bambulákem statnou borovičku. Nad uzlem to přišlo: První skalní průlez jak by řekl Pan Zilvar „Zabodneš cepín, uděláš na něm výmyk a jseš nahoře“ Vydrtil jsem to tam s odřenýma ušiskama a zrobil štand.

3. klíčová délka naštěstí vyšla na Tatuše a bohužel já musel stavět. Moje „bééé“ kumpánovi nestačilo a musel jsem udělat kozu svým hrbem. Stavění do skalního okna byla chuťka: Skalní průlez úzky jak v „Cestě hubených pyjů“ na věž Pýča (opravdu), vyšel na druhý pokus, naštěstí bez pádu. Následoval rozpor ve skalním vhloubenía rajbasový výlez k vrcholu.
Po zaštandování u skalního čuráčka jsme provedli hore zdar, snědli dva chlebíčky co pro nás paní domací připravila na cestu a na Dulfera slaňovali dolů.
Avšak lano a skála byly tak mokré, že jsem se více udržet nemohl, tak jsem zbytek trati absolvoval volným pádem a metáním kozelců ve stráni. Naštěstí všechno dobře dopadlo. Hore zdar!!


drobné video z výstupu:
http://www.vimeo.com/8514062

7 komentářů:

  1. zběsilá hudba, sodoma gomora

    OdpovědětSmazat
  2. Taková Teaova klasika. Mohl by z toho být pjěkný soundtrack!
    mára

    OdpovědětSmazat
  3. Krásný výkon, příprava vypadala dost svědomitě:-)
    P.S. Do těch hodin bych teda padat nechtěl.
    Došlík

    OdpovědětSmazat
  4. Čaju ty šuldo doufej že Mocan nezačne interfernetovat bo jak toto najde tak ho jebne :D. Jinak super snímek, chlamal jsem se jako pako, aba Jozífkovi! :)
    Tatuš

    OdpovědětSmazat
  5. hoši, ale měli ste přidat ten kruh, jinak to nikdo nepoleze!! jinak i na Ádr nějaká dlouhá droga....
    asu

    OdpovědětSmazat
  6. Jozífek je nejlepší!!!

    Kruh nebyl potřeba, dá se smyčkovat.

    Aleš

    OdpovědětSmazat