Ó baby, baby 2/3

Druhé pokračování hovorů s děvčaty je zaměřeno na lezení. Nuže:

Proč lezeš?

B: Protože mě to baví, hlavně s lidma co mám ráda a tak s tou bandou .

T: Baví, nebaví….Od malička jsme furt někam s našima jezdili…Tím mi to asi přirostlo k srdci, nejen lezení, ale i turistika, hory a všechno okolo. Chvilkově mě to sice přestalo bavit, ale s poznáním dobré party mě to opět chytlo a baví až do teď.

R: Protože mě to baví, motají se tam dobří lidi. Je to příjemný způsob jak být venku, prožíváš něco, co normálně nezažiješ. Seš tam nahoře tak nějak svobodnej, vidíš věci z nadhledu…. Protože všichni moji chlapci lezli…. Lžu, kecám, dál, další rozjezd!!…

K: Protože mě to baví, ne?

Co ti lezba dává, v čem je pro tebe jedinečná?

B: Lidi a to že můžeš být venku. Nesmí se to přehánět, nikdy ze mě nebudu fanatička, nedokážu si představit, že bych musela. Takové běhání mám na stejné úrovni.

T: Brát to s rozumem, baví mě vybojovat cestu a dojít na vrchol. . Pohodička večer u piva, rozebírání toho kdo co vylezl, zapytlil… I když nic nevylezu, povznesu se nad to. Klid, pohoda s lidma.

R: Nejlepší je to na horách, kvůli těm výhledům a taky výzvám. Hory ti pročistí hlavu a mnohdy pomůžou získat nad věcima nadhled. Rychle se tam pozná, kdo je jakej člověk. To mě na tom taky baví.

K: Já tak filozoficky neuvažuji, nemůžu odpovídat, co si myslím.

Co tě láká na komunitě prsařů, kecků a ožralů?

B: Ale to není jednostranné, každý je svůj, individualista. To není fotbal, samý šampión.

R: Mno….Nic. Všichni takoví nejsou, je to jeden mnohobunečný organismus... Oni fixují, kříží, traverzujou, to je nejhorší…..Takový literární večírek se Synkem, to je něco…. Ale on se teprve připravuje…

K: Všichni tací nejsou, pěkný svaly taky všichni nemají…Je s váma sranda.

Čeho se při lezení bojíš?

B: To že vlezu na skálu a budu moc těžká. A taky že se mi zabije nějaký kámoš. Rodiče mě totiž straší, kolik lidí umřelo, se bojím, že třeba někdo spadne. Myslím, že díky lezení znám už větší okruh lidí a někdy se ptám, bojím, že se někomu blízkému něco stane…

T: Pád vzduchem by mi asi nevadil, ale hrozba hnusného kyvadla nebo když se můžu někde rozplesknout, z toho mám obavu. Pak mám občas traumata z cest.

R: Svýho strachu, objektivního nebezpečí. Taky padavých kamenů a Poláků a Maďarů v dlouhých cestách..

K: Bojím se, že mě Kala nejístí, on se moc nedívá…

Kdy ses nejvíc vybála?

B: Když sem byla jako malá v Dolomitech na ferratě, tak přišla bouřka a nějací důchodci začali tvrdit, že to na těch drátech kope.

T: Noční můra z Ádru….… Zdál se mi sen o tom jak sedím v kruhu v Údolce na Martinskou korunu, Tatuš stoupá spárou nade mnou a se mnou začne pomalu vyjíždět dřík kruhu. V poslední chvíli se natahuju do vedlejší spáry a sotva do ní strčím ruce, kruh je venku a musím cestu vylézt na sólo. Ale měla jsem i horší sny…

R: Byla situace, kdy sem se blokla na písku, ale nevím jestli sem se vybála…Ale jiný je to v horách, seš v nějaké situaci a nemůžeš se z ní dostat, tak se nesmíš zablokovat a zůstat tam… Pamatuju si, jak jsme v rámci ušetření času jednou sjížděli kolem trhlin z kopce po zadku dolů. Já tehdy poprvé držela cepín v ruce, to mě bylo trochu úzko…

K: Asi na písku na Prachově, kdy sem si obvázala břízku pár metrů mimo a pak sem spadla, sem si ji rači nemělěla obvazovat, to pak bylo horší…

Co si myslíš, je dobré 40x za jeden den vylézt Čínu?

R: To je maso, ale dobrý nápad. Linda příjde v bikinách, ale až u třetí expresky s aperitivem… No ale jinak bych asi do Číny ani netrefila….

Kdo je tvůj guru?

B: Hodně lidí, vzorem mi sou obě mé kámošky – Veruna a Olouch, taky Maky, Čajda, rodiče.

T: Nemám žádného.

R: Eee, nemám.

K: Kala a Aďoušek, jak kdo, jak v čem.

Nějaká lezecká etika?

B: Nemám deníček, takže žádná….Pouze kámoši, hec v danou chvíli.

T: Lézt dle pískovcových pravidel, neprasit, nechovat se jakože mi to patří.

R: Podvědomě asi jo, ale nevím čéče, nechce se mi rozvykládávat….Já mám starý zásady, seš tam sám za sebe, ale seš tam i za ty lidi, s tím tam tak jdeš, což se moc nestotožnuje s tím co se děje dneska… Hodit záchranný lano tomu, kdo to potřebuje. Nemaguju tam, kde se to nedělá. Vlastně nic konkrétního. Normální zásady slušnýho chování.

K: Ta nejčistší – žádný cvaklý první a tak! Má na to vliv i bratr? Jo asi bych si toho uznala už víc.

K čemu je dobrý deníček na lezci?

K: Odhalíš ostatním pěkné cesty.Všichni si myslí, že když to vyleze holka tak je to lehký a začnou to lízt, aspoň se začne lízt ňáka zapomenutá… Krasová komunita? To je ta brněnská? Tu znáte všichni taky, takže ji netřeba příliš komentovat. Mimo tu brněnskou moc lidí neznám… Ale u Pepy se projevují jen Brňáci... Co lomítkách? Proč ne, je mi to jedno, stejně tak malý rozdíl nikdo nepozná.

Preferuješ pocit tepla z přelezu, či teplo domácího pelechu?

B: Oboje chce svou chvíli. Spokojím se s teplem pelechu, když to stojí za to!

T: Teplo z přelezu a pak z pelechu.

R: To musí být v rovnováze…

K: Teplo z přelezu a po měsíci venku rači ten pelech.

Rychle úderně nebo technicky a vytrvalostně?

B: Technicky a vytrvalostně a ve všem!

T: Jak se to podaří, pomalu a s obtížemi.

R: Rychle techniky to jde? Ne, spíš technicky a úderně!

K: Technicky a vytrvalostně.

Stavíš ráda?

T: Eště sem nic nepostavila… Ale ano stavím ráda.

Sólo nebo s lidma?

B: Tak i onak. Sólo má duši, něco do sebe. Užít si to sám se sebou, to je jediný člověk, který s tebou bude celý život. Se bojím, že se člověk bude hrozně vázat na nějaký lidi a ti pak odejdou a ty zůstaneš sám s tou trosečkou v tobě. A na jednu stranu su otevřený člověk, ale bojím se k sobě někoho pustit.

T: Sólo pouze sestupovat.

R: S lidma, sama se bojím… Na sólo nemám koule.

K: Rači s lidma, je to větší sranda, pak ti Svišt zazpívá, a skoro nemusíš lézt.

S mádžem nebo bez?

B: Nevím, nepotřebuji, ale v Krase s mádžem.

T: Bez.

R: Záleží na oblasti, lezcká etika.

K: S mádžem.

S holkama nebo klukama?

B: Jak co. S klukama to je snad jasné a s holkama vše ostatní. Prý mám stáleho spolulezce – Petříčka (ne tak jak to vypadá). Takže nejdřív s ním a pak s každým…

T: To je jedno, s každým (v lezení). V životě kluci.

R: Jak co, jak kde. Tak i tak.

K: Jak kdy, většinou s klukama.

Drsný na začátku nebo vrchol na konci?

B: Ráda oboje!

T: Začátek horší, konec tě mile překvapí.

R: Drsný vrchol od začátku do konce!

K: Rači drsný na začátku, ale s vrcholem je to hodnotnější.

Rozcvičit se nebo na to hned skočit?

B: Když je čas, tak se rozcvičím, jinak to zvládnu bez.

T: Nerozcvičuji se.

R: Skáču, pak když zjistím,co z toho bolí, zkusím to rozcvičit…. Musíme někdy spolu do skal.

K: Spíš rozcvičit, ale tak akorát, nepřehánět.

A v životě?

T: Dle situace.

R: Skáču. Strach z přešlapů mě ale brzdí. Odrazům pak chybí drive….

K: Tak tím že lezu sem spíš s klukama, a že se neumím rozhodovat, tak do toho moc neskáču… Důkladně vše rozmýšlím.

Lezeš pro číslo, deníček, či uznání?

B: Pro sebe, atmošku a někdy pro číslo, když je to blízko.

T: Pro pohodu, pěkné prostředí, volnost ve skalách, kochání na vršku věže a pro romantiku.

R: Pro dobrej pocit.

K: Pro cestu, pro sebe.

Preferuješ hromadné akce, či poklid dvojky, trojky?

B: Oboje, ztotožním se s obojím co je. Sem tak trochu splachovací.

T: Poklidné, hromadné moc nemám ráda

R: Hromadné akce večer, ale lezeckej klid dvojky…nebo trojky v cestě.

K: V soukromí strikteně dvojky…V lezení je lepší větší skupina, ale záleží na lidech.

Jaký byl tvůj největší lezbický počin minulého léta?

B: Bačkorkaz! (Ádr) – Asu mě přesvědčil, bála sem se, ale dala to!

T: Asi klasika na Vinnetua, jinak jsem lezla samé kvaky.

R: Ale já nejsu lezba. Sem žádnou holku neměla…. To bylo myšleno lezecky... Aha, tak tahat Leošákovi batoh na Cimách, zachraňovat Pokáče v Reginawandu…

K: Lezbický sem moc neměla. Když sem slavila první 8b s učitelkou, tak nebylo co pít! Jinak sem byla celé léto v Margalef, ale nic extrémního…

Frit x Kotelna?

B: Dle toho s kým. Oboje, když pudu s Kolouchem na Frit, tak pudu na Frit, a dyž pudu na Kotelnu, tak pudu na Kotelnu..

K: Kotelna! Málo lidí.

Oblíbená krasová oblast?

K: Holštejn, kvůli těžkým cestám…

Petzl vyvýjí nový sedák koncipovaný jako tanga, zvažuješ jeho koupi? (jaká barva by se ti líbila?)

B: Žlutá! Ne, jsem spokojena se starým.

T: Nezvažuju…preferuji pohodlí.

R: Aua! Aua! K tomu není co dodat, v jakékoliv barvě Aua!

K: Ne nezvažuji, ale barvu žlutou.

Lezecky nejvšestranější lezec na naší scéně?

B: Švihy, to je taková čečetka, ale jinak nevím, asi Adam.

T: Nesleduji, nevím.

R: Který vyleze nahoru, sleze dolů a ještě se vrátí po svých dvou zdravej domů.

K: Tak to je Adam…

Máš na to posunout české ženské lezení, seš si toho vědoma? Přistupuješ k tomu nějak?

K: To jedno plusko, to asi moc neposune, aspoň ne vůči světu.

Žereš bobule? (speciální strava,..)

B: Ne, max. čokoládu, ale mám své dny, kdy to každý pochopí.

T: Ne.

R: Jo! Speciální strava: ráno začneš a večer skončíš, a hlavně to hodně míchat, třeba... Čokoláda s pivem, maso s úplně čímkoliv… Když si představím svůj jídelníček, tak se mi chce blejt…

K: Žeru aminy, jinak ne.

Jaké jídlo bys uvařila squadře hladových lezbců?

B: Špagety s kečupem a sýrem a tuňákem, protože je k dostání všude. A k tomu zelený čaj.

T: Z jednoho hrnce – třeba guláš.

R: Nějakej wi-huong, ale to by nebyli spokojeni, pač si to dokážou udělat sami. To seš tak škodolibá? Nejsem. Je to jednoduchý a rychlý…. Jsou na instantní nudle zvyklí a je to dietní, nezvýší jim to hmotnost. To přece chtějí…

K: Nudle s nudlema a nudlema, zeleninu s nudlema.