Trpělivě pohrdat ctí pomsty

Ať rdí se, cudná světice, stud a vztek jí v tvář krev hnal! Mák rudý rád mám nejvíce. Vždyť krev jsem vždycky trpělivě dal! Ó ctnostná panno, světice, můžete s pomstou si hrát. Mák rudý rád mám nejvíce a umím, umím pohrdat!

Marné z nebe volání: Že prej Žleby nejsou co k čemu! Dudovi proti gustu žádná, no souhlasím, že nejsem dost tlustej chlapec na to bych nesvištěl vzduchem. Ještě budu muset cos sežrat, zatím za dvě sezení jen čtvrt bodu, ale někde se to počítá, ne?… S Pokem i přes únavu a mechový nástup si vjéčerem znovu vylezu Mezi kozy a vlastně si to zopakuji vždy a rád.…

Ubu is the Boss?

Večery bývaj náročné pořád, obzvláště začal-li člověk pravidelně pít. Je však třeba také vzdělávat duši, tudíž s jesenickou squadrou v kompanii s Pjótrem, Kristínou a spol prubnem kultúru v podobě Krále Ubu na Petrově. Výhodou je, že můžete pít víno, přitom jste úplně vtaženi do děje (efekty fakt vostřácký), nož vše má svá ale, což v tomto případě značí trpělivě snášet skopčácké dialogy. Přihnete-li si však z butylky, jde rozumět velice dobře a dokonce se čemuž přiučíte… Ve chvíli, kdy jeden z aktérů navíc zahlásí: Mně nráviť sa vajna! seznávám, že lepší by byla inscenace v tomto slovanském jazyce a navíc za onen futuristický slogan, borec získává aspoň ode mne dva plusové body.… Nevím čím že to, ale poslední měsíc je té skopčiny stejně jak koketnosti slečny V. ňák moc! Sem už myslel, že je ten hrubiánský jazyk mrtvý, ostatně jak Kars, ale chyba v lomítku…. Se squadrou pak míříme na exkurzi kam jinam než do ony božské, jiskřící atmosférou natřískané a nově zahrádkou oplývající, ezoterické a neskonale duši nabohacující putyky, nož, pamodaj šťastia lavička, tady se jen díky vrtkavosti osudu otočíme na zápraží a volíme obžerstvování pod zvězdama.

ctít cnost a čest?

Vinná seanc pokračuje v blízkém parčíku (a kdo by pohrdl?) a tak jen pozorujem lehké děvy jak smlouvaj se zákazníky a taky Anniny ne zcela koordinované kreace, vrcholící pomstou v podobě chrlického polibku jedné části asfaltového chodníku. Takovou tečku by nepřežil ani Stračena, nož holčina v nerovném boji (ta kuráž, všechna čest! ) vyvázla jen s darovanou krví, ale přeci tu by každý rád vždycky dal, než? Zbytek večera pak zařídí trpělivá panimáma Markéta a vítr se opět nemá čeho bát…

vendeta na oplátku?

Sotva se tak člověk nadechne už je další večer. Tak trochu sem tušil, že bude tuhej, ale aspoň ze začátku pěkně zodpovědně. Tentokráte brněnskou osádku nabohatí i Kristýna. Pod neby je dobré podnebí a s Ditou, Tatušem, či vlastně všema, polehoučku víříme prach a než by člověk řek Pok, už valíme zas tam, kde to nebezpečně zavání nezodpovědností, frejem, laškovinou, necudnými tancy, hřejivými slovy a na ctnost řídkým éterem…. Ještě lehce při smyslech smahnem vyzpovídat Kikinu, keré notně pomáhá rozverná Ola, a pak už jen nasáváme nejen z lahví, ale i z prostředí a jukeboxu. Sem překvapen, že i ženská část je oslovena Dead Kennedys, ale víc sem poctěn Janisovským výběrem s věnováním. Ze začátku ještě váhám, ale Walrus mě jen vybičuje roztáčet tělo v hvězdná kola, nož místo mužné Janisovy hrudi se nechávám unášet víc křehčím korpusem.…. Se svítáním pak ještě pokračování k Zbuřilovi, ale to je zas jiná kapitola….

trpělivě vše trpět?

Po večírcích stoupá forma, teda pokud nejdete lízt se Synkem. A tak i přesto, že pátá byla hodinou návratu v pelech, ráno jak ten šohaj už čekám na odvoz v Holštejn… O Duda se očividně pokuší senilita. Několikrát po sobě vyleze bouldr ve Slonovi a spadne na popletené ruce v posledním kroku. Chuť si naštěstí spraví Extází, kerou šlehne z druhé a tak aspoň jistá satisfakce….Borec mě hecne v Epitu a ačkoliv je tato děva pro mne prokletá, skok i přes laxnost projde a další bouldr uzmu neskonalou sílou démona alkoholu i s jednou rukou, RP je tam a nezbývá než pokračovat do Hradní….Motyka vstává z popela a lidumorní zeď dává šanci. Blbější, kdo by nebral. První bouldr Dud ládně ojebe technikou a tak netřeba nic zalamovat. V tom druhém po půlhodině a nalítaných kilometerech zjišťuji, že Hradní je frejivá děva, no je třeba uchopovat slabiny správně, to už pak ale ráz-naráz došli love, a není-li love, není láska, tak balím fidlátka a pobrukuji cos o tom, že na druhé rande mohla být ta sukně víc roztočená….Další den sice míň síly a horší podmínka, ale slečinka už natěšená a nakonec až na doskok, mi dovolí poškádlit kroužek podbříšku na kusovku. Nik mi sice při posezení a odpočinku na polici nezaspívá, zato Džavánu bych snad na vychutnání atmosféry ubalit zvlád….

mépris x outrage?

Je třeba míti trpělivost, ale trpět tuto taškařici přerušovaně, stejně jak coitus, to má pražádný smysl, a já tak odcházím sice zničen, nož zapřísáhlí si při dalším rendez-vous svou odměnu už nenechat upřít! Přeci tolik krve jsem vždycky dal a umím, dím vám!: umím pohrdat!