Paklenice - pár postřehů

 

Lezení v Paklenici je pro brněnské raubíře moc dobře známé. Zařízlé vápencové údolí nedaleko přímořského letoviska Starigrad bývá častým cílem lezců, kteří hledají vícedélkové lezení v příjemných klimatických podmínkách. Až doposud jsem se této oblasti poměrně úspěšně vyhýbal, vždy když se verbovala osádka lezeckých výprav, našel jsem si jiný cíl. V srpnu jsem se však rozhodl vyrazit za milou do Chorvatska a tak byla Paklenice našim ideálním cílem.

• Prvně bych chtěl vyvrátit klasické rčení, že se zde v létě nedá lézt. Celá Aniča Kuk je před den ve stínu a taky mnohé přilehlé sektory. Jasný tření značka ideál asi nebude, ale při charakteru zdejšího lezení, to nehraje až tak výraznou roli. Ve stínu bylo velice příjemně až skorobychřekl ideálně. Do stupně 7c mi vysoká teplota nepřišla odzbrojující.

• Doporučovat cesty se snad ani nesluší. Lezecký průvodce je zpracován pečlivě a doporučené cesty jsou zde právem označeny hvězdičkou. Nehledě na to, že ty klasiky každý druhý lezec zná nazpaměť. Jen asi třeba zdůraznit, že potmě pěšky z Aniči Kuk - to je čtyřhodinový tanec na břitu nože na dálnici do pekla. Naštěstí jsem to šel přes den a vše přežil. Vzpomínám, že kdosi o tomto strašidelném sestupu potmě, napsal blair witch článek do staré Montany.

• Ubytování potěšilo v kempu Aniča Kuk, snídá se příjemně u kafíčka v restauraci u Dinka, kde můžete zaskočit na erární noťas s internetem a se vším vám tato sympatická rodinka pomůže. A nebylo to tím, že jsem byli hýčkaní záhřebskými spolulezci. Navíc zde platí za běžný zvyk, že si k zakoupené kávě můžete konzumovat vlastní pochutiny.

• Pláž stojí za pendek, ale takový večer u vínka ve zřícenině staré hlídkovací pevnosti na pláži ve Starigradu stojí za to. Když se setmí, odrazy hvězd v noční hladině a praskající oheň v kameném koloseu vytváří úžasnou atmosféru. Ráno je dobré se sbalit zavčas, ať nejsou trable s hémony a šilky.

• Restday mnozí traví lebedou na pláži nebo výletem do nedaleké Manitou peči - známe jeskyni, ležící v místech natáčení filmů o Hátátytlovi, Klekým Petrovi a Tahshatungovi. Kdoví, jestli zde někde ve stínu lesa nečíhá Gojko Mitič nebo Olda Šetrný. Mám pro vás ale lepší tip - Malou Paklenici.

• Kaňon Malé Paklenice mi doporučovali od prvního dne kamarádi ze Záhřebu. Prý mnohem hezčí než ten hlavní, vybetonovaný s turisty. A celodenní výlet opravdu stál za to. Pomalu se otevřená krajina po projití hlavní braný začíná svírat do úzkého, hlubokého kaňonu. Okolí je lemované nejedním sektorem se solidním lezeckým potenciálem. Nicméně, lezení je zde zakázané. Dále se noříte do koryta vyschlé říčky, kde jak parkouristé můžete skotačit po ohlazených vápencových valounech a prolézat skalní skluzavky. Kdyby jste měli čas na šaškárny, vemte lezečky, jsou zde také pěkné boulderové směry.

• Po delším výstupu do náhorních plošin třeba jedním ze dvou hlavních kaňonů se ocitnete v pěkné krajině s úzkými cestičkami, zajímavou květenou a občas narazíte i na polozapomenuté stavení, včelí úly, ovečky nebo zmiji. Třeba jsem někoho inspiroval k pěknému výletu, který může být více zmáhavý než celodenní lezení. Hodně vody sebou a užívejte.

Čaj