Den se dni nevyrovná. Já dlouho do noci jsem
nad vlastní se bouřil bezmocí a opakoval prudce: Slabí! Podlí! Tak mnoho
bídáctví pro málo nepohodlí! Tak mnoho tápání, kde cesta jednoduchá! Tak mnoho
gloriol, jež první vítr cuchá! Och, moci neslyšet! Nevidět! Necítit! ... A dnes
tichý je a vážný je můj klid.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJuKBkL8UJhK69WDxewAxUh7w1-y17hr_KLp3kuTD7HgvDM-pxWznpV56CHSpsTh461-8-f4PjlZbSv18KjppbJwtLULwreAI4d6LOZCP3cPBrfOic8DL5qvBVZcguXmlO42B_KDdNu2E/s320/vpb1a.jpg)
Minulý rok se
Killy prošel v Šípkáči. Bylo to
poměrně na klid a myslím, že i dost s přehledem. Letos se karta lehce
obrátila. Kix hned v prvním bouldru Věčně bez peněz, rozhodil nejen aktéra, ale i mě. Zachovat
v takových chvílích chladnou hlavu je výsadou vyvolených (nebo bezmozků).
… Balanc nad propastí v mnoha lidech vzbuzuje především negativní emoce.
Proč? Sami si totiž na podobné věci netroufnou. Přitom jde jen o popření se a
klasické zatnutí zubů. Takže, žádné výčitky, ale poklid hlavy, děti…
Co k tomu
Tom dodává:
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilatewRSaDcJRU5y6IGv_CCb-hBl8_9XqDRHH9ykGt5jPivXAV36eJN-Q9VhHMp3F0GYrA-DeJSGSnZN88ufXOjIrJBNzJ8XjTdT9XpbiAZuz2HIxAeJlrpCMOaX9xuR5essxO8GX-_qI/s320/vbp2a.jpg)
Má to smysl? Určitě to má to smysl a
nebo ne? Má vůbec lezení smysl? Proč to děláme? Pro zábavu? Pro adrenalin? Pro
úspěchy? Pro popularitu? Je to prostě styl života. Sólo samo osobně je jenom o
tom, že zapomenu na všechny starosti, radosti ze života. Stojím tam jenom já a
cesta.
Pohodu lezby přeje Asu.