Otázka Principu

All I see turns to brown, as the sun burns the ground. And my eyes fill with sand, as I scan this wasted land, tryin' to find....Tryin' to find, why….

Je to zvláštní hra. Jsou stanoveny pravidla. Jsou známy nepsané principy. A karty rozdávaj jen určení. Přesto se nehraje fér….. Myslel jsem, že lezecká anarchie 90. let v Karsu pominula. Dál se sice každý může svobodně rozhodnout, zda a co, ale v rámci jakýchs MEZÍ. Proto mě mrzí, že z těch, jenž jsou povinování jakous odpovědnosti, si rozhodují dle svého uvážení bez ohledu na zbytek lezecké komunity….

Přidávání jištění do cest se někomu může zdát jako banalita, já zatím však vidím jakýs etický rozpor, navíc pokud je tak učiněno bez koncenzu, anóbrž v cestách, které to v žádnem případě nepotřebují… Že toto není jen jakás nostalgie, ale každoroční jev, mě o to víc zaráží! Jestliže se takto upravují nepsané dohody, pak nevidím důvod proč bych trebaž jen tak pronic zanic nemoh vylézt jakýkoliv projekt nespadající do dvouletého hájení, nebo si vlastně taky egoisticky dělat co chci bez ohledu na jakákolif pravidla, což?

Je vše v pořádku? Dokáže charisma jedince zastínit jiné? Charisma??? Není zatím spíš ego? Máme to zapotřebí? Je potřeba si vůbec na cos hrát? Proč za vším musí být jen víc? Není mnohdy lepší míň a líp? Záleží vůbec na kvalitě? A lezba? Quo vadis? …. No future??...  

P.S. Zdaleka nemám před vlastním prahem zametýno, ale jsem aspoň přístupný diskusi…

   

Boulder Club - otazník ve vzduchu.

Ahoj, jak už asi mnozí víte, tak jsem v únoru letošního roku přesunul a přestavěl Kotelnu do nových prostor v centru Brna nedaleko Galerie Vaňkovka. Na(ne)štěstí od března přišly pracovní povinnosti a tak vedlejší místnost na případné posezení jsem nestihl dodělat.

Ukázalo se, že stěna skýtá zejména tréninkový potenciál: AN, AE kolečka, campusboardy, bachar, deska, koule a jiné vychytávky dávaly na jaře lezcům pěkně pokouřit. Ke spokojenosti mi zde chybělo dodělat vedlejší místnost s wi-fi, přehradit místnosti a zkulturnit kuchyňku.

Avšak začátkem července jsem přijal místo fitness trenéra do Fitt4All v Brně a žebříček priorit se dost změnil. Vzhledem k tomu, že na prvním místě teď stojí tato práce a celkem vytížený program se směnami a osobními tréninky ve fitku, tak výhledově nebudu mít čas se plnohodnotně věnovat Boulder Clubu.

A jako s hospodou to je klasické dilema: buď to dělat pořádně nebo vůbec. Potenciál stěny s případným posezením na pivo se ukázal. Práce na doděláním místnosti by zabrala pouze pár dnů a výdaje jsou téměř nulové. Zbytek je pouze otázkou provozu a úklidu. Během jara se mi bezproblému zaplatil nájem a proto předpokládám, že od září v případě péče o stěnu se případné správcovství určitě vyplatí.

Apeluji proto na známé, kteří by měli chuť se domluvit na správcovství, na případné domluvě mezi více lidmi ohledně úklidu a provozu, zda by měli chuť, čas  Boulder Club  vzít od září do svých rukou. Já na provoz mít čas určitě nebudu a byla by škoda tuto stěnku rušit, když by mohla nabízet lezcům v centru místo kde potrénovat, posedět a poklábosit třeba u pivka a dělat zde promítání filmů a jiné kratochvíle.

 V případě, že v blízkém termínu nedomluvím ať už s jedincem nebo se skupinou lidí, kteří by se do této výzvy pustili s chutí a elánem, tak stěnu nejspíš rozprodám neboť většinu energie teď investuji do nové práce.

Dík za pochopení. Čaj

PS: Kdyžtak mi dejte vědět mailem: cajj@post.cz nebo telefonicky: 737882918

Pull Up Revolution

V minulých dnech jsem pro Fit4All centrum testoval takový zlepšovák na hrazdu. Za vznosným názvem Pull Up Revolution se skrývá šikovně zkonstruovaný gumicuk, který vypomáhá s několika základními cviky na hrazdě.



Na popruhu se nastaví ideální výška od země a pověsí se uprostřed hrazdy. Cvičící stoupne  do pedálu ve kterém se propne celé tělo do roviny a může s touto dopomocí provádět cviky, které by jinak nezvládl.

Z mého pohledu je to zajímavá věc pro holky, které nejsou schopny provádět shyby nebo kontrolovaně kmitat ve fixu nad hrazdou (šicí stroj). Chlapi by možná ocenili výpomoc v průpravě na váhu vpřed. Jako dost zbytečné mi příjde využití popruhu pro cvičení vleže - modifikace
kliků a izometrického cvičení.

Celkově si říkám proč ne, gumicuk se používal k lezeckému cvičen odjakživa a tento je docela příjemně vychytaný pro udržení správné pozice propnutí těla. Horší je to už s cenou, která klasicky neodpovídá použitému materiálu a je hodně vyhoněná až k 2500,-.A to není málo.


Zytek je na vás, můžete koupit protějšku zajímavý zlepšovák na cvičení, ale dá se vystačit i s gumou z Řempa. Za ty peníze je podle mně objednat přes aukro TRX systém. Ale o něm zas jindy.

Čau Čaj.

Globální reaurace

Where will he go and what shall he do, when midnight comes around?

Vážim si ľudí, ktorý sú odhodlaný, majú svoj názor, ale sú ochotný k diskúsii (okrem Levočanov, to z princípu nejde). Kedže je člověk omylný, je smutné, ak si to kto nevie priznať. Veď aj múdry schybí… Plietol sa professeur Droppa, a tak nádo dôverovať doktorovi Vlčkovi. Ale keď zlihá aj on? Čo potom? Nechať sa inšpirovať prírodou?

To už zahorel obzor nad DD a my sa začali trepať Chrámom Slobody. Že vraj preto, bo ľen tuná sa môže človek cítit slobodný… Veru niečo pravdy na tom bolo. Dlho som nebol na mieste, ktoré by malo kúzlo statickej elegancie ako toto. Akoby nič nebolo naviac, každá krivka mala svoj zmysel, farby delikátne prechádzali tak, aby burcovali predstavivosť, a čo sa zrútilo v konaní času, malo tiež svoje nespochybnitelné miesto… Jedno viem isto, ak by všetci tý, kto študujú estetiku, umenie a architektúru aspoň raz navštívili podobné miesta, asi by prestal exsistovať gýč… Niet čo dodávať, teším sa na ďalší polnočný trip v zakázaných dimenziach! Niekedy je veru lepšie nechať vrtačku spať do ranného brieždenia…. (phs. by Trtkač)

 

Filmové pecky - Tradannot 2012, Adršpach

Nejsme drbnutí? Furt samé spáry, už i v článcích Asua. Konoupci z Brniska a začínají kdákat o vzdálených oblastech a navíc o spárách, před kterými se má kdekdo (včetně nás) raději na pozoru. Dnes budou na řadě zase dvě videa  pro změnu o  spárovém lezení.
První video je z akce Tradannot 2012, v proslulé pískovcové oblasti v jihovýchodní Francii. Ukázali se tam i Johny s Pavlínou a stali se hlavními protagonisty této toulavé kamery. Pěkně bez mága po smyčkách, vývoz českého koloritu do ciziny. Klobouk dolů.

TradAnnot 2012, le Film... from ALPINEMOVIE on Vimeo.
Druhé video natočil Matty z Brna, který vzal kameru do Adršpaškých skal a další brňáky včetně sebe zvěčnil na youtube. Trocha poetiky - procházka v Teplicích. Proč ne. Jen tak dál.
Kafíčko, koblížek a film. Mňam mňam. Čaj

PS: Příští článek z jiného soudku. Testoval jsem Pull Up Revolution pro Fit4All a prubl jsem jej s holkama na betonce.

Krácení provázků

Spojovala je neodbytná touha. Plížili se slůjemi, překračovali limity konvexnosti svých paží a kloubů, neznali strach ni oddech. Krátili si čas obrušováním hran, posouváním těžišť, zkracováním copánků. Padali na zem jak kusy mokrých hadrů jeden před druhého. Byli rozhodnutí, s napětím, často blízko cíli. … Budou si jednou s větrem blíž?

(be i. – J., photos Paťas  + Ty Krávo (A.v.D.)

 

 

Deštivé Sasko a malý prváč v Ádru

SaskoSvorně se snad s moudrými čtenáři shodnu, že za bolševika se dobře nežilo. Ovšem v Sasku se tenkrát betelně prášilo - extrémních cestách. Bílá krupice zdobila Jitřicha Hulečka v těch nějbláznivějších liniích, které Honza Žák stihl nafotit do své slavné publikace dříve než se Němci sjednotili a ochránci přírody proti bílým jezdcům spikli. No a dnes? Extrémní lezci si stejně našli uličku a prováděli tikmarky karabinama a hůlkama od lízátek jak to tak v každém Kocourkově bývá.

Náš slavný výlet do Saska čítal tři auta, šest bolavých prstů, dva horoškoláky a mámu s tátou lazarem - pěkný to czchische simulanten kolektiv. K tomu jsme vyfasovali nášup z proklatě hluboké konve, kterou celý víkend Matka Příroda sytila celý širý kraj a blátivé stráně. Nakonec strýc Haraldo vykňoural u Zákopčaníka mezírku mezi tmavými mraky a nakonec nějaké ten ryzí výstup  se přece jen povedl.

Velký torštajn byl našim cílem. Hned nás upoutala spára jak když had sežere viagru - rovná peckovačka s přidaným kruhem byla snadný úlovek - táákováhle ryba,  nádherný kus nadmírák. Strýc Arnold si to z archivních fotek před lety šmidlil dokonce bosa a považte na sokola. My ostýchavci raději žabičkou. Kruhy přesně sedí, ale spárové VIIc není úplně pro neználky, 1Q je v 10metrech..

* Kluci zkoušeli vytříbenou nelehkou širočinu, která dávala po prdélce naivním pardům, kteří si vzali s sebou pouze 3/4 kalhoty. Musím pochválit gymnastu Káju jak se v útlém věku s tímto problémem vypořádal.

* Mezitím Čáp metal kozelce pendly z převisu na druhém konci lana při zahnízďování u košaté borovice.

* Loukovi též přibyla nejedna vráska z několikahodinových přemlouvání opeřence k větším otáčkám.

* Že prusíky a čelovka jsou nejdůležitější potřeby druholezcovy se dozvěděl i Venca, který na vlastní kůži ochutnal šplhání po laně a seklé slanění když bouře přichází.

*  Spára na Švagra nevypadala zas až tak hrozně, myslím že kdybych si měl vybrat kterým výstupem zdolám tuto věž zvolím raději spáru než přeskok.

* Mullerkante na Mullerstein byla nejhezčí linie, kterou jsem zatím v Sasku viděl. Kruhy po 3-4 metrech a k hrana že to svět neviděl. Ta musí být zlezena. Nejlépe ihned.

* Širočina v bivaku po M-kantou skrývá 45°spáru - kvedlavou pěsť. Kdo to dá ze sedu až na vrchol (7m), má u mně flašku dobrého vína. Já jsem už zvládl krok.

* Vašek urval hodiny při sólo slézání věžiček nad Tetou a byl z toho 6-7 sjezd alá gekon. Vše s dobrým koncem, poškrabanými holeněmi a bez bříška - jo taky kupa švandy pro nás očumující.

* Když vám řekně někdo, že vám udělá kukačku z bivaku, špízujte nějakou levandulu. Něvěřte nikomu, kdo je na kraji hnízda a táhne mu na záda.

Je tu pěkně, až tu povolí mágo třeba na víkend zase přijedeme. Jejejé.

Doprovodné fotky jsou z našeho zatím nepojmenovaného projektu na Strážce ve vstupu Adršpachu. Už je celá přelezená, ale nedolezli jsme z předskalí na samotný vrchol. Původně jsme od 2.Q šli přímo, ale oblý vrchol ve výlezu nás zastavil a raději něž metr nad kruhem travrzovat nelogicky doprava do spáry jsme rozpažku provedli pěkně dole v koutě. Cesta se logicky klikatí, zalezete si dosyta a je napohodu odjištěná. Obtížnost je krásné VIIIc, kde si zalezou i šestkoví lezci. Věřte nebo ne. Kdyby jste měli tip na název této cesty, hoďte to do komentů. Dík.

Velký Konšel - Přeskokem

foto: Tatuš www.piskari.cz

Vedro vám bylo takové, že by Komíňák vypil na uhašení žízně i průjem. Zní to nechutně, podobně jako ty nechvalně známe historky o tom kdo se na přeskoku Velkého Konšela rozsekal a kdo vyměkl po dvou hodinách váhání.

Ale nebylo zbytí, tmavý komín představoval jediné chladné útočiště před nesnestitelným vedrem a šlo se na věc. Jo, zapomněl jsem podotknout, že tuto cestu si Johny z Police na pohůdku vysóloval, takže alespoň nějaká berlička k provedení přeskoku tu byla. Zpátky ke komínku: Rozměr byl tak skvělý, že člověka ani moc netrápí, že první kruh je až ve 20m, díky vlnkám v něm můžeš postávat při opoře ruce - záda jak na promenádě v plavkách a od kruhu na pohůdku rozporem skoro až na bivakovací polici.

Všichni si píďalkování náramně užili a mohlo se jít na vyhlášenou širočinku do které se balkónu stavělo, širočina začiná mimo balkón, tak je celkem zážitek, když máš pod sebou díru, před sebou dřinu a vedle opřeného jističe, který není nikde kotven. Klíč k prvním obtížným metrům byl v použití stylu dvojžába - vysoké koleno, takže za 3 minuty bylo posekáno a z dalšího balkónku následoval perfektní odjistitelný sokolík vedoucí na obávané plato - ze kterého se zrekognoskuješ terén a hópneš.

Není to peklo jak Herynek, jsou zde dvě varianty: přímá s větším převýšením a doskokovými madly a pravá bez převýšení. My zvolili přímou a ejchuchu, zas až taková lebeda to nebyla. Mrazíček o kterým mluvil Kyslík ve filmu Jump se taky dostavil. Naštěstí už měl člověk nalítáných pár desítek skoků a znal klíčový postup jak na to: Vše si promyslet a rozměřit lano - uvědomit si že mi to za to stojí a že to chci skočit - rozptýlit se, moc se nedívat na ten přeskok a třeba se na půl minuty otočit - a potom se připravit a do tří vteřin to skočit než ti strach stihne navodit zpátečku - při skoku se soustředit na doskokové chyty - a je to.

Z balkónu jsme se jeskyňářky neplazili jak Aleš, ale pěkně na Cliffhangera po madlech s nohama na tření ke kruhu. Je také vhodné pro druhoskokany připravit v doskoku smyčku, aby případně nelétali jak Gagarin kolem celé věže. Od kruhu je to lambáda, koloběžka, zábradlí, choďák a loženka - prostě cesta patří k základnímu vzdělání, je krásná a proto zase píšu blbej článek jen o jedné jedinné cestě, kterou si většina lidí nikdy ani nezaleze, je to řehole.
Čauvec Čaj.

PS: Peťa si natáhla při odvážném skoku nárt, ale je to prý v pohodě. My jsme nechali nedopatřením v doskokovém místě smyčku a expresku - kdyby se někomu podařila vyzvednout byl bych moc rád.














Ještě jednou třikrát hurá odvážným děvčatům.

Přeskok 12:30 - 13:00.

Křížový vrch - Horolezecký průvodce 2012

Pavel Lisák (Nakladatelství JUKO) minulý rok naznačoval, že se bude chýlit k dokončení a vydání zmapované Zaječí rokle v Broumovkách. Nepadlo ani slovo o aktualizaci lezeckého průvodce na Křížový vrch a tak to byl pro mě blesk z čistého nebe, když se po pátečním vydání již dal aktualizovaný Křižák koupit v Ádru na stánkách.

Od vydání minulého průvodčíku uplynulo pěkných 11 let a od té doby se v zde přelézaly nové a nové krásné směry i přesto, že na první pohled by se mohlo zdát, že nevelký Křížový vrch je již lezecky vytěžen.. V obtížnosti se taky zatlačilo na pilu a po éře Jaroslava Stránika jeho desítových cest zde zejména mladá generace přespolních lezců nasázela další těžké písemky.





Na první pohled nový průvodčík zaujme pěkným designem a křídovým papírem, který mu snad trochu prodloží životnost. Oproti starému průvodci přibylo 33 lezeckých stran, což dělá nárůst cca 500-550 výstupů za posledních jedenáct let. Použitý materiál si vybral daň na ceně, která není nejnižší 280,-Kč ve stánku u Peteho, ale je potřeba podporovat nadšené a pilné lezecké nakladatele.

V grafickém zpracování a přehlednosti mapek a cest nenastala žádná změna. V zásadě nedošlo k výraznému objevování nových věží, které by měnily stávající nákresy průvodce t roku 2001. Ve hvězdičkách a vykřičnících u starých cest také nebyly provedeny změny, což mě jen utvrdilo v tom, že je zde  krása a případné nebezpečí cest posouzeny citlivě a přesně.

Každý zasvěcený ví, že k úplnému vyčerpávání prvovýstupového potenciálu zde nedochází. Šlágrem letošního roku jsou dlouhé výstupy ze severní strany Zdoňovského oblouku. Kdo se sem ještě nepodíval, vřele doporučuji si tuto hradbu alespoň obejít.
Čaj.