Deštivé Sasko a malý prváč v Ádru

SaskoSvorně se snad s moudrými čtenáři shodnu, že za bolševika se dobře nežilo. Ovšem v Sasku se tenkrát betelně prášilo - extrémních cestách. Bílá krupice zdobila Jitřicha Hulečka v těch nějbláznivějších liniích, které Honza Žák stihl nafotit do své slavné publikace dříve než se Němci sjednotili a ochránci přírody proti bílým jezdcům spikli. No a dnes? Extrémní lezci si stejně našli uličku a prováděli tikmarky karabinama a hůlkama od lízátek jak to tak v každém Kocourkově bývá.

Náš slavný výlet do Saska čítal tři auta, šest bolavých prstů, dva horoškoláky a mámu s tátou lazarem - pěkný to czchische simulanten kolektiv. K tomu jsme vyfasovali nášup z proklatě hluboké konve, kterou celý víkend Matka Příroda sytila celý širý kraj a blátivé stráně. Nakonec strýc Haraldo vykňoural u Zákopčaníka mezírku mezi tmavými mraky a nakonec nějaké ten ryzí výstup  se přece jen povedl.

Velký torštajn byl našim cílem. Hned nás upoutala spára jak když had sežere viagru - rovná peckovačka s přidaným kruhem byla snadný úlovek - táákováhle ryba,  nádherný kus nadmírák. Strýc Arnold si to z archivních fotek před lety šmidlil dokonce bosa a považte na sokola. My ostýchavci raději žabičkou. Kruhy přesně sedí, ale spárové VIIc není úplně pro neználky, 1Q je v 10metrech..

* Kluci zkoušeli vytříbenou nelehkou širočinu, která dávala po prdélce naivním pardům, kteří si vzali s sebou pouze 3/4 kalhoty. Musím pochválit gymnastu Káju jak se v útlém věku s tímto problémem vypořádal.

* Mezitím Čáp metal kozelce pendly z převisu na druhém konci lana při zahnízďování u košaté borovice.

* Loukovi též přibyla nejedna vráska z několikahodinových přemlouvání opeřence k větším otáčkám.

* Že prusíky a čelovka jsou nejdůležitější potřeby druholezcovy se dozvěděl i Venca, který na vlastní kůži ochutnal šplhání po laně a seklé slanění když bouře přichází.

*  Spára na Švagra nevypadala zas až tak hrozně, myslím že kdybych si měl vybrat kterým výstupem zdolám tuto věž zvolím raději spáru než přeskok.

* Mullerkante na Mullerstein byla nejhezčí linie, kterou jsem zatím v Sasku viděl. Kruhy po 3-4 metrech a k hrana že to svět neviděl. Ta musí být zlezena. Nejlépe ihned.

* Širočina v bivaku po M-kantou skrývá 45°spáru - kvedlavou pěsť. Kdo to dá ze sedu až na vrchol (7m), má u mně flašku dobrého vína. Já jsem už zvládl krok.

* Vašek urval hodiny při sólo slézání věžiček nad Tetou a byl z toho 6-7 sjezd alá gekon. Vše s dobrým koncem, poškrabanými holeněmi a bez bříška - jo taky kupa švandy pro nás očumující.

* Když vám řekně někdo, že vám udělá kukačku z bivaku, špízujte nějakou levandulu. Něvěřte nikomu, kdo je na kraji hnízda a táhne mu na záda.

Je tu pěkně, až tu povolí mágo třeba na víkend zase přijedeme. Jejejé.

Doprovodné fotky jsou z našeho zatím nepojmenovaného projektu na Strážce ve vstupu Adršpachu. Už je celá přelezená, ale nedolezli jsme z předskalí na samotný vrchol. Původně jsme od 2.Q šli přímo, ale oblý vrchol ve výlezu nás zastavil a raději něž metr nad kruhem travrzovat nelogicky doprava do spáry jsme rozpažku provedli pěkně dole v koutě. Cesta se logicky klikatí, zalezete si dosyta a je napohodu odjištěná. Obtížnost je krásné VIIIc, kde si zalezou i šestkoví lezci. Věřte nebo ne. Kdyby jste měli tip na název této cesty, hoďte to do komentů. Dík.