Spojovala je neodbytná touha. Plížili se slůjemi, překračovali limity
konvexnosti svých paží a kloubů, neznali strach ni oddech. Krátili si čas
obrušováním hran, posouváním těžišť, zkracováním copánků. Padali na zem jak
kusy mokrých hadrů jeden před druhého. Byli rozhodnutí, s napětím, často
blízko cíli. … Budou si jednou s větrem
blíž?
(be i. – J., photos
Paťas + Ty Krávo (A.v.D.)
