Spojovala je neodbytná touha. Plížili se slůjemi, překračovali limity
konvexnosti svých paží a kloubů, neznali strach ni oddech. Krátili si čas
obrušováním hran, posouváním těžišť, zkracováním copánků. Padali na zem jak
kusy mokrých hadrů jeden před druhého. Byli rozhodnutí, s napětím, často
blízko cíli. … Budou si jednou s větrem
blíž?
(be i. – J., photos
Paťas + Ty Krávo (A.v.D.)
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwOIAgt6eG-dXI8Nyv-Uvy-LRUNnuMwICY4W7f8chob4Z_UwuJkaSh5o-sr8svt2FuXPKa7rhzDPXOCofGcwIdxkFUSsmKfBrlZ0J4EP-AdyrRPIDY2XkuGE4EEGAwtcjy_zlhn6_RSsA/s320/P7070451.jpg)