Velký Konšel - Přeskokem

foto: Tatuš www.piskari.cz

Vedro vám bylo takové, že by Komíňák vypil na uhašení žízně i průjem. Zní to nechutně, podobně jako ty nechvalně známe historky o tom kdo se na přeskoku Velkého Konšela rozsekal a kdo vyměkl po dvou hodinách váhání.

Ale nebylo zbytí, tmavý komín představoval jediné chladné útočiště před nesnestitelným vedrem a šlo se na věc. Jo, zapomněl jsem podotknout, že tuto cestu si Johny z Police na pohůdku vysóloval, takže alespoň nějaká berlička k provedení přeskoku tu byla. Zpátky ke komínku: Rozměr byl tak skvělý, že člověka ani moc netrápí, že první kruh je až ve 20m, díky vlnkám v něm můžeš postávat při opoře ruce - záda jak na promenádě v plavkách a od kruhu na pohůdku rozporem skoro až na bivakovací polici.

Všichni si píďalkování náramně užili a mohlo se jít na vyhlášenou širočinku do které se balkónu stavělo, širočina začiná mimo balkón, tak je celkem zážitek, když máš pod sebou díru, před sebou dřinu a vedle opřeného jističe, který není nikde kotven. Klíč k prvním obtížným metrům byl v použití stylu dvojžába - vysoké koleno, takže za 3 minuty bylo posekáno a z dalšího balkónku následoval perfektní odjistitelný sokolík vedoucí na obávané plato - ze kterého se zrekognoskuješ terén a hópneš.

Není to peklo jak Herynek, jsou zde dvě varianty: přímá s větším převýšením a doskokovými madly a pravá bez převýšení. My zvolili přímou a ejchuchu, zas až taková lebeda to nebyla. Mrazíček o kterým mluvil Kyslík ve filmu Jump se taky dostavil. Naštěstí už měl člověk nalítáných pár desítek skoků a znal klíčový postup jak na to: Vše si promyslet a rozměřit lano - uvědomit si že mi to za to stojí a že to chci skočit - rozptýlit se, moc se nedívat na ten přeskok a třeba se na půl minuty otočit - a potom se připravit a do tří vteřin to skočit než ti strach stihne navodit zpátečku - při skoku se soustředit na doskokové chyty - a je to.

Z balkónu jsme se jeskyňářky neplazili jak Aleš, ale pěkně na Cliffhangera po madlech s nohama na tření ke kruhu. Je také vhodné pro druhoskokany připravit v doskoku smyčku, aby případně nelétali jak Gagarin kolem celé věže. Od kruhu je to lambáda, koloběžka, zábradlí, choďák a loženka - prostě cesta patří k základnímu vzdělání, je krásná a proto zase píšu blbej článek jen o jedné jedinné cestě, kterou si většina lidí nikdy ani nezaleze, je to řehole.
Čauvec Čaj.

PS: Peťa si natáhla při odvážném skoku nárt, ale je to prý v pohodě. My jsme nechali nedopatřením v doskokovém místě smyčku a expresku - kdyby se někomu podařila vyzvednout byl bych moc rád.














Ještě jednou třikrát hurá odvážným děvčatům.

Přeskok 12:30 - 13:00.