pondělí 12. prosince 2011

Easy climber

Než zatím co se k ústí mroucí stáčeli, pohledy veškeré, pohledy očí všech do výšky upřelé a zatím tam na druhém břehu stěny temně se tyčily. Tu ani živého co vidět bez hlesu a bez hluku míjely čilé stíny proti strmé hoře. Z profilu nebo náhlé obracejíce své matné tváře a vzpřahujíce kupředu stíny svých rukou, pahýlů.

Je mi ctí, že zrovna s Jaroušem k.r. sem odstartoval ňáký týden zpátky šňůru večerně-kulturních seancí s přáteli, či karamádkimy na kerých mi záleží. A to sic, bych získal zas jiný pohled na věci kolem…. Ostatně na startu vždy záleží, navodí to vždy příjemnou atmosféru a řekl bych, že usměrní i úspěch akce, přeci hned po zdraví de o kultúru, než?….

No a tak sme pak došli jak před léty do jeskyní a místo abychom se ťarchali s matrošem na zádech, už si to vezem ladně lodičkama v tunelech. A proč ne, i tehdy gdysi sem si říkal, že pak už není ani potřeba cokoliv dolézt, hlavně dyž to má formu a štábní kultúru. A jakápak kultúra, dyby nebylo občerstvění, žeš? Jarouš k.r. pobral ňáký ovoce a na Dně, tam kam nás to hodilo, se toho ještě naštěstí taky dost povalovalo! Neleníme, zdraví je vždy až na prvním místě a výdatně doplňujem vitamíny jak ze svých, tak zásob kolemjdoucích. Řek bych, že tu je celé ovocnářství – Jarek k.r. s trnkama, Pawel s meruňkama, Džony s hruškou, někde i domácí švestička a jedinej kdo klasicky vybočuje z řadu je Berný s domácima pomrdančama bez skořice… Na to však rozumně uvažující člověk nehledí, zdraví je přeci na prvním místě! Sem teda aspoň před chvíli čet....

dolez a odlez z dvojky

Prvničku uzmul kterýs z oldskůlařů před léty, ale taky ho to stalo jeden chrlickej! Javorovým dřevem proti zdi nikdy nechoď, plyne ponaučení, a dnes se tam sice ligoce nejtek, ale jen na památku události. Za chvíli osedlávám štand a nechám se spustit mezi partyju nadol, abych, zatímco Jarouš k.r. bude ocasit dál, mohl pokračovat v nabírání kalorických hodnot a vitaminových koncentrátů…. A tak zatímco Jarek k. r. zjišťuje, že založený pochybný čok opravdu nedokáže udržet jeho muší váhů, já tříštím mysl démonem a rozmluvou s kompanií u zábradlí. To už Jarek k.r. prozměnu zjišťuje, že crolla zapl špatně a k jümaru se bez prusíku nedostane, čímž aspoň trošku koření napohled fádní průstup pro modravá oka občasných touristů…. Pawel sice ještě neokusil Žandovy facky, ale té Severní se nabažit nemůže, poslední hlt meruněk a mizí na polici za Džonym. Právě včas! Jarouš k.r. osedlal dvojku a přišel opět na řadu můj vytříbený skill. No spíš nášah. Nebojím se vlka nic a než Pawel proleze prvních pět metrů proudžektu, už čekám na kompaněra a chvíli si krátím trnkama. Sou jemné jak samet, ale ďábelskej ocas prohřeje krk i mé zanícené průdušky. Pak kousek ta K.R. zaskobuje, sestoulká čoky, či skobky a není jiná, bych i já nepokračoval na polici za ním.

na polici v půlce

Nejsme tu ale kůli sportovním výkonům a narozdil od všech ostatních opakovačů mažem dolů na zem za kultúrou a večrníčkem na Skalním mlýně…. Dole je veselo, a jak by ne, dyž se potkaj tři soboli, tak se radost násobí….. Přibyl Fery, Majda k Bernýmu a Pavlína k Jonymu, kerý si s Amerikou pohrává jako by to bylo zadarmo…hm…to sou ti přepkližískaři, nežerou bobule, nebojí se a pak to ani nezhybujou, kam ta morálka pošla? No nic, já sportuju jen na Holštýně a tu dem za pivem…Dobrá volba? Spíš nebyla možnost volby, pingl si nás všímá tak akorát při placení a škopky se rozhodně nehrnou jak na Prumce. Nu což, zpět k ovoci a noční zábavě. Pod Neby jistě zavíraj, ale na Dně se flachy otvíraj.

S Bernym... a Majdou

Bavím se pohledem na Bernýho, kerý za posledních 6 hodin dolez už asi 9 metrů nad zem. Zřejmě nic moc oddíl. To já měl prvních deset za půl minuty (a nevykládejte mi, že na sklonu záleží!)…. No a tak se dál bavím pohledem, ale s druhou flachou už na střídajícího Majdu a pak zcela pobaven s novým dnem kráčím ke spacáku…..

Sny sou na Dně vždy přísné, ale nechám si je pro sebe, někdy lepší… Zjišťuji, že po dalších pěti hodinách borci zatím dolezli o tři metry výš a s ránem pošli v teplý pytle, jóoóóó každý se baví jinak, žeš? To my s Jarkem k.r. třeba ranní onanii, přeci jen na polici v půlce to je kolem 70 metrů….

ranní onanie

Pak ňáky trnky, zkouška pozornosti, kdy s vyrvanou skobou sice neletím, ale vyvlátej za oblinu těžko hledám cestu zpět do bezpečí žebříků a skoby tutovky. No to jen tak pro ty mrdavá oka touristů, přeci i o kultúra těm mladým hochům de, než?…. A pak rači už du na sichr volně, háčkování je přeci mrtvé, což? … No né úplně, nad dalším nýtem si to rychle rozmýšlím a se zadrženým dechem se pohoupávám z háčku do háčku, bych dobyl další stanoviště. Ano dobyl! Pač jinak bych se dobil já a zdraví je přeci hned na prvním místě ne? A jelikož sem cestou ztratil potem dost tekutin, hned ovocným koncentrátem ňáky doplňuji.

odlez z police

To si připomínám asi o hoďku později, gdy se Jarek k.r. podruhé odporoučí do doliny a zvyšuje své skóre na 2:0 (nakonec sem mu jeden pád odpustil, pač to byl vlastňák). No a tak si připomínám, že o výkony nejde, ale na druhou stranu bychom měli pohnout, zvláště ve chvíli, kdy mě už z věčného visení v sedačce bolí záda, přeci nepřídu o zdraví v ňáký díře, kerou si každoročně pár odvážnějších borců jen tak na frííí skočí…. To už je Jarouš k.r. s menšími výkřiky do tmy na štnadu. A to nemluvě o Jonym s Pavlínou, keří maj od veveriček jen ten rozdíl, že nemaj tak chlupaté ocásky a narozdíl od veverek sou tu za sportovním výkonem (ke spisu přikládám i pár dokumentačních fotek, na kerých je jasně vidět, že to hrotí!!!),

rutyšuty amerika, rutyšuty amerika... a jak to borec hrotí, co?

taže jima (rozuměj pískařama, keří nepochopili, že KrysoKras je sportovní oblast a žebříčky sou dávno mrtvé, co přídou dělat ramena a vnucovat NÁM kulturně založeným, sportování na špatném kolbišti!) se dále nebudu zabývat. Tak tou chvílí, gdy sem nad něma mávl rukou, tou dobou začal Jarouš k. r. výdatně doplňovat ztracenou energii, pač nám jde a priori od začátku o zdraví, že? Tak tou dobou po asi dalších pěti hodinách dosáhlo duo Majda-Berny dalších šesti lezeckých metrů a cvaklo první nýt. Je vidět, že o kultúru de těmto lidem, všechna čest!

Jarek v šesté délce

No a já váš milý vypravěč se někdy tou dobou musel pořádně naspídovat, abych mohl stejně jak spolulezbič a kulturně velice vzdělaný člověk Jaroslav Dražan k.r. také společně s ním popít koncentrátu a nějak doklepat tuto dávno mrtvou onanii, bychom stihli večírek na dně, pač hned v druhém řadě po zdraví je přeci kultúra!.... No tak sem si to chtěl jako ládovat ladně a rychle, ale croll ne a ne mazat hore….Po spoustě různých fligen nakonec dolézám za tou K.R. a divím se, jak mohl vynechat hned dvě ze tří vrtaných dírek pro háčky a ojebat to na prasáka! Sem to říkal dávno, hned po Woodsovi byl největší talent aspoň v Brunnně pan Dražan mladší, k.r.. Zdůrazňuji byl, pač jako uvědomělý občan se obrátil na víru kázanou Wallstreetem a kultúru, jakožto prostředek pro zdokonalování svého ducha a pač jako sportovní výkony sou mu cizý….

poslední štand

No ale to sem zakecal, ten závěr, tak to nám chybělo asi 15 výškových metrů a prej jako v poho za A1, taže jako na klid… K prvnímu nýtu jakštakš Feryho Sokolíky, ale pak hnus velebnosti, asi šest frendů, kerým sem nevěřil ani jednomu. No a pak po dalším asi dvacetimnutovém vysení v háčku se odhodlávám k věci nevídané(!) a poprvé k postupu v cestě ze Dna používám jedničku (až pak sem se dozvěděl, že A1 je jakože jedna až dvě jedničky! Čuráci, ja myslel, že jim - ano tomu s tím bříškem a tomu co ještě nezjistil, že skobování je dávno mrtvé, tak těm, že de jako o kultúru! A tu se jako regulérně pokoušeli o mé zdraví! O zdraví!!! O zdraví, o keré nám de především….) No tak sem zabil jedničku a cvakl druhý nýt a naprosto zničen tímto podrazem se nechal spustit na štand (a jen mi neříkejte, že snad nemumí lézt! – to už bych se fakt rozbrečel…. a že sem měl na krajíčku…) Posledních šest metrů sem tak nechal na Jarka k.r., kerý je po 10 minutách s řevem volně dolezl. Nemluvě o tom, že mojí část vyběh taky volně, chobot miliónovej….No a to bylo tak asi vše, když sme se zas jednou snažili očistit od těch všedních pičovin světa, špatného světla a světlých zítřků… Pak už jen ňáký řev, chlast, děvky, chlebíčky, rutika milión a vůbec jako to bývá v každém béčkovém happyendu, dyž de lidem o zdraví..

Tak tedy dobrou a někdy na podobné společenské akci s ovocem a entusiasmem pro jejich požívání……Odkaz

P.S.: Phs by Jarek + veverky. Pohled Janka z prvního opakování zde a pohled Pavlíny z minulého roku zde. Pro ty keří nepochopili, že hákování je mrtvé přikládám i jeden degrade Pawlova topa…

v pár případech je v závorce uvedena původní klasa, proti našemu pohledu na věc

P.S.S.: Minuloroční taškařice zde, něco z histórie první túry ze Dna zde.

P.S.S.S.: Jo a ti co čekaj na tu túru od severu, tak příště, ale toto je podobný, ne?

P.S.S.S.S.: Jo chápu, že pro perfekcionisty je výše popsaná túra od SZ, ale nebudem se hádat, ne?

P.S.S.S.S.S.: Pokud by přeci měl někdo problém, tak si to můžem mezi dvěma čelama vyříkat, jo?

P.S.S.S.S.S.S.: Ještě někdo něco?

P.S.S.S.S.S.S.S.: Viléme!?!!!?

sobota 10. prosince 2011

Hotel Dylina

Tak mi došla jedna pozvánka, kerá by snad mohla zajímat zimní, nejen překližkové, krysy mířící na jih za teplem (i dyž tu je furt hic, jak chceš...). Nuže Dylina Dylinowicz a Stračes ze stáže ve Fráňu vás zvou na:
Bydlí v Montpellier, ul. 13 Rue de la Condamine, což je napůl cigánská, napůl arabská čtvrť, ale svatý klid tu borci majou.... že bych prý nevěřil. Montpellier je na cestě do Špaňa a je hned vedle Claretu. Cantobre je 80, Tarn, Jonte 120 a kolem spoustu malých oblastí..... No a děti řikaaaaly: že jako kdyby někdo mel cestu a chtěl se třeba stavit, zkulturnit, rozveselit je, či sebe, nebo přivézt něco z Čech, tak že vás příjmou s otevřenou náručí..... Je to pidibyt, ale na přespáni socek stačí.... Jako proviant pro domácí sou preferovány škopky a kaštánky, víno, žáby a sýr ať jim tam nikdo netahá, to je snad jasný! Jo a prej mám zdůraznit, že probůh ŽÁDNÍ VOBŠOUSTI vítáni nejsou (to sem pak zvědaf, gdo tam pojede...). Berou jenom socky....
V příloze připojeno uvítací foto a reklamní leták. Takže?

pondělí 5. prosince 2011

Pjanstvu nět?

Žizň. Vsjo prapuskájetsja...

Někagdá nádo vsjo zabiť. Patam toľka idti v cholmu palaziť i pozvaljať sa plezíru měždu okružájuščimi kamněmi. Eto osobyj atmosfér. Čerez dva goda ja starajus sdělať odin prablěm, no nikagda nět dostatočnej vlasti, energii ili drajva. Étot búlder nevazmóžno sdať.... No sivodňa vsjo inače. Ja sižu, polažu obuv (odna s žestkym kablukom, drugaja s mjagkym nakoněčnikom) i idu laziť. Vsje idět zlěgka, kak balerina, i nakaněc ja sižu nad prablěmom. Mně eto nráviť sja, no kak buďto ni něbyl ja, ni radosti nět...... Eto kaněc odnoj etapy, problěma nět. Ja smějusja, što těpěr?

Synovja Balšoj medvědice - Asu odin punkt

Drugoj děn ješjo štonibuď islitať s Patrikom ili Tomom. Patrik sdělajet počti dva prablěma, no kagda on uže v topu, on upadaet. Eto viděť, što on malo chačet. Tom silěn, no i jemu nado málěnko sčastia... Každy děň inačí, odin raz eto iďot, drugij raz net, eto žizň...... Patom už mně toľka nado jechať v pjěščeru i vjěčerom kaněšno damoi...
pozn.: (fonetický přepis, gramaticky to bude dost ustřelovat, ale zkoušet se musí...) hlavně že se leze se
phs: by Paťas
Flustačka - Patrik odin punkt

Patrikov proěkt - Asu noľ punktov

Čutač - Patrik noľ punktov

neděle 4. prosince 2011

Moravské kejkle a sponzoring.

Moravské kejkle 2011 proběhly a s odstupem času píši pár postřehů:

*  Účast byla nečekaně vysoká, takže hlad na Jižní Moravě po akcích tohoto typu je - což je super. Dokonce zde byl nedávno přelezen Tomášem Pilkou projekt - spojení SD Manžety a výlez Brzenkem = "Rotátorový Brzenk" 7C Fb. Díky své specifičnosti - obliny a průtlaky do ramen, no nevím nevím kdy to bude mít opakování.

* Shodli jsme se se Svištěm, že další ročníky MK prostě na Chřibech nebudou. Je to smutné, ale po návštěvě Seníků po závodech bylo dost zřetelné olámání krajek, kyzů a ošlapání stupů = skála se hromadnými akcemi na Chřibech ničí. A protože  máme Chřiby rádi, tak nikdy nevznikne oficiální průvodce na Pečínku, budou po zvážení vznikat lokální průvodce jednotlivých oblastí, ale už zde nebudu pořádat nic hromadného jak na MK 2011.
                                                                                                                            foto: Tomas Pilka 1987 Verdon

* Je to sice škoda, protože zde je úžasná atmosféra. Ale nevěšte hlavu na hrušku - nějaké oblasti schované v nohavici mám, takže kolem května, června roku 2012 budou "Moravské kejkle" 2012 a doufám, že to bude stát za to - nějaké 8A projekty už mám objevené, takže počkám až Petříček nabere formu a nechám jej to do dubna posekat. Víc prozrazovat nebudu - ehm víc toho nevím, jo zaleze si opravdu každý, jak je dobrým zvykem Moravských kejklí.

* Jsem tuze rád, že se povedlo na MK 2011 kontaktovat firmy, které akci příjemně materiálně podpořili. I ceny jsou kořením závodění a doufám, že na MK 2012 bude dost bonus kejklí v rámci závodu aby měl možnost každý získat nějaký ten odznáček SSSR za odměnu.


* Samozřejmě je to vždycky něco za něco, takže doufám, že se nebudete zlobit, když nějaký příští článek věnuji přiblížení těchto firem. Pozor nebude to jen takové hogo fogo kupte tričko PR. Jsou to celkem zajímavé věci: např. architektura a ateliéry UAX atd.

Šlachy ocelowe přeje Čajový keřík.

PS: Neoficiální soutěž o nejlepší bouldermatku vyhrál Kolomajzna - viz foto vlevo. Ve hře je stále předplatné Montany na rok 2012 - kdo by měl chuť napsat report ze závodů, tak pošlete výtvory na cajj@post.cz

  * Jo a nejlepší nakonec: Lámal jsem si hlavu, jak Asuán umí nafilmovat fake (nepoctivé, odrbané, šmeliny milión) přelezy boulderů ze závodů (aniž by si toho moc lidí všimlo) a navíc ještě k tomu celkem přesvědčivě se z toho radovat. Ve chvíli nepozornosti jsem na jeho ipodu našel video, které vše vysvětluje. Je to stará hérečka :P

Btw: Předpokládám, že mě už dost lidí prokouklo s tím, že vize a plány by byly, ale smutek dost často utek. Jak říká můj oblíbený Kato "Teoreticky jsem toho dokázal už tolik, ale prakticky jsem jenom alkoholik." Mám nějakou představu vytříbené zahálky v průběhu ledna v Brně. Takže kdo by měl čas a chuť na lednovou mizerně placenou brigádu (dřina a řehole v teple) pro všeobecné blaho sebe a svých kamarádů, tak v úterý na promítání můžeme poklábosit o detailech.

úterý 29. listopadu 2011

Můj-cup off tea

Člověk, který je ochoten pokračovat až do konce v cestě pěšky, se stává obětí společnosti, která ho vykazuje jako nežádoucího. Ruší. Je pokládán za flákače, do kterého vráží lidé, kteří si myslí, že vědí, kam jdou. Představuje řád v podobě nezřízenosti. Aristokrata s tváří anarchisty. Póvla, který kazí taneček.

Nikdy sem nebyl moc závodní typ a pokud tedy nemusím, nazávodím. Mejcup je tak pro mě spíš společenská akce s množstvím lidí, které jsem dlouho neviděl. Atmosféra je pokaždé jiná, jednou víc jiskřící, jindy víc zářící. Oči tápou po profilech a hecují posledních pár, kteří to dotáhli až do konce. Je krásné mít celou závodní špičku pod jedním nosem….. Sem zaujat. A i přestože většina vyvolených leze stavějíc na silovém základu, přeci aspoň jedna z mladších borek dodává i techniky a možná i k překvapení jiných nakonec ukazuje záda dalším čtyřem, či pěti. Mám radost. Je příjemné vidět, že nejen silné prsty dokážou čarovat!

Smě obětí kultu spěchu. S tím jak postupuje technika, ustupuje duše, neboť duše spoléhá na práci strojů a cítí se neobratná v tom světě, kde se práce stala posvátným úřadem. Lézt, stejně jako psát, s cílem dosáhnout úspěchu a líbit se je směšná. Jsme sluhové sil, jimž sloužíme, aniž jim rozumíme. Tento sport je nezbytný, ale nevíme k čemu, a to i přesto, že prestiž této neužitečnosti je zřejmě nesmírná, protože vzbuzuje žárlivost i obdiv. Náš pokrok však může být pouze morální. Kdož z nás však dokáže nabýt takové síly duše, aby byla tak zjevná jako síla sexuální? … Jsem mladý člověk, no necítím potřebu kupovat bezpečné hodnoty. K čemu? Jistota je nepřítelem koření a dobrodružství, člověk se nemůže spálit. Taktnost odvahy však svazuje vědomí, že zacházet příliš daleko se přesto smí jen po určitou mez.

To jsem pod jedním profilem potkal starého známého a ten mi řek, že rozhodně není promiskuitní, a pakliže by měl jít s jiným typem, tak jen potud, byl-li by to začátek delšího vztahu. Začíná mi připadat, že se navracíme do dob antiky, kde každý váženější občan měl krom oficiální manželky, minimálně jednu milenku a samozřejmě i milence. Jako by nám ty ženšiny nestačily! Doufám jen, že i když budoucnost ospravedlní tuto neposlušnost a akceptuje ji, tak jednou tato neposlušnost taky ztratí na síle a stane se obětí další neposlušnosti, jež svede svět. Jako bychom neměli z přemíry svobody žádnou možnost neposlouchat… Naštěstí neexistuje statická pravda, existuje pouze jiskra, která je výsledkem nárazu ano či ne, jež stojí proti sobě a z nichž se rodí růžice kaleidoskopu.

Hudba z pódia, a to obzvláště alternativní, probouzí smysly, stává se z nás vítr. A stejně jak on, pak nevíš kam člověka zavane…. Najednou jsem opět ve Vieře. Mysl ještě vše nevstřebala z Flédy a už se prohání novými moři, není sto cokoliv uchopit. Pomyslnost nuly nabývá nekonečnosti jedničky…. S půl osmou usínám, abych za pár chvil opět pokračoval tříbit mysl vyprávěním jiných. Jako by se však nic nezměnilo, ten postarší pán je také v srdci děcko. Snad jen ty bílé vousy zpochybňují lež mysli, don´t care….

Jsem vulgární, pozlátko třpytící se v mravním bahně svojí duše. I když rozmlouvám, v diskuzi často přistihuji vulgaritu hodnot, které dokazují sama sebe. Hledám důvody, jako synonyma lži, abych nemusel hrát s otevřenýma kartama. Sám jsem však lež, která vždycky říká pravdu. Podléhám příkazům, které jsou nezbytné, aby budily neposlušnost, silokřivky převracející návyky, probouzející a měnící pravidla hry. Bez neposlušnosti neexistuje žádné hrdinství, žádné odvážné skutky.

Tvůrčí duch je nejvyšší formou smyslu pro protiklad. Lidé se bojí kupříkladu poezie, protože postupně objevují, že skrývá pod lichotivým zdáním lži jednu z nejtrapnějších forem pravdy. Jsem prý nesrozumitelný, ale člověk by měl pěstovat právě to, co je mu vytýkáno. Většinou chtějí lidé porozumět a pak cítit. Tím se připravují o jedinečnost, o tu onsightovou příležitost proplout aniž by Skylla cokoliv pozřela.

V pondělí si ještě střelím Geologičák se Závišem, protože nejdřív nacházím a až pak hledám. Příčinu pro důvody, ony argumenty pro nezřízenost nevyzrálost a hrubost, mladost pro radost, nevyhnutelnost povinosti, souznění rozháranosti, omluvu excesů ve kterých se brzo utopím…. a taky možná jen dobrou noc…………….. báj inspájred Jen Kokotavý

pondělí 28. listopadu 2011

Pernštějn Drytool 3.-4.12.2011

Pořád se něco děje! Na Mejcupu mně potkal Pavel Jonák a pozval všechny nadšené na otevírání Nejen Drytoolové oblasti u hradu Pernštějn tento víkend. Tak oprašte motyky a hybaj na mráz. Čaj

Tak tedy sdílím pozvánku:

Letošní climbing party a večírek na nové drytoolové lokalitě u Nedvědice bude na začátku prosince o víkendu, tj. 3.-4.12. Tři nové sektory s výškou do 20m, s odjištěnými směry a projekty zatím do M9.

Večerní párty u ohně, nějaký to grilování prasečích steaků a večírek z vlastních zdrojů.
Spaní – plácky na biváček nebo malej stan jsou v okolí skal, jak si kdo lehne, tak si ustele.
Příjezd – z Nedvědice směr Rožná přes vesnici Pernštejn (ne nahoru na hrad Pernštejn!),
300m za posledníma domkama vpravo ve svahu od silnice začíná hřebínenek,
podél něj 200m nahoru.
Parkování: podle stavu sněhu dole u silnice, kousek zpátky na kraji Pernštejna, nebo dál za zatáčkou.
Souřadnice: Loc: 49°26'57.473"N, 16°18'7.558"E


Další info a lezecký průvodce je na stránkách http://www.paveljonak.com/














 

čtvrtek 24. listopadu 2011

Reklama

Komu není rady, tomu zbytečně se snažit pomoci.
Někomu na příslušnosti záleží. Mně je to vcelku jedno, sem v tomto ohledu taková lezbecká děvka, du s každým, gdo chce aspoň trochu lézt a je ochoten při tom odjistit aj ma.... Dyž sem si takhle odpil minulý rok dvě seance na Blatinách s VHSou, tak proč bych tentokrát pohrdl doublem s Teslou, žeš? Ostatně je to jak v lezení, pokud je s kým pít, tak proč se tomu bránit, než? No a dyž už borci byli dost agitačně naladěni, přikládám jednu videoreklamu na tento brunněnský oddíl alkoholiků.... Rozháráný (ostatně stejně jak vztahy obou zmíněných oddílů) prostřih obou večerů je proložen poučným příběhem ze života el Čáplčína..... Brou děti!

Materiál je naprosto nevhodný pro mládež, kojící matky (krom Macíka), nervově narušené jedince, slabší povahy, sexualní puritány, abstinety, ale i notoriky, češtináře, pravdomluvné jedináčky a vůbec všechny, co se chtěj jen bavit a nepoučit!
Odkaz