O pivních vlcích

Na přelomu měsíců se věci daly trochu do pohybu a tak dřív než sem stihl odjet s jednou squadrou do Tálie, tak s Pjótrem sme to začali trochu hecovat na místních kvacích....
Jednoznačná volba padla na Podzámčí. Pjótr se cítil a tak prubuje úzký sokolík v Matiné, v celku se mu daří a tak před originálním traverzem vlevo to navíc napálí přímo do převisu. Spára se už rozšiřuje a není místo na zaváhání. Bohužel musí sednout, ale později odpočatý ladně přebouchává....Já se vezu na druhém konci a pod převisem snažím trochu zrestartovat na šikmém stupni. Moc se to nedaří a tak mi převis dává co proto. Pikle ale neznaj únavu a drží i dyž já už bych rád seděl. Nakonec přehup, výdech a su u Pjótra! Shodujem se že to je náročné na vytrvalost a navíc zakládání frendu prvolezce značně vyšťavý, tedy Matiné direkt M5(+) E1. Druhá délka je opět společná s originálem a je to parádní klínění piklů ve dvojspáře, kde vás na konci potěší skoba. Dál už lalá... Trochu pošilháváme po střeše vlevo, ale nikdo není heclej natolik abychom to prubli na ostro. Tedy jen TR zkouška, kerá aspoň mě totálně ničí...Asi pět minut stepuji pod střechou a přemýšlím co a jak. Do stropní spáry pikle nějak nejdou a tak sundávám rukavice a snažím se klínit aspoň prsty, pak mě ale trkne idea a po malé fintě s piklem překonávám nástup stropu. Dál už to je čistě o síle, shyb, vypustit nohy pro diváky a je to doma...Pjótr taky bojuje ale několikrát musí sednout, hold neměl to štěstí, aby ho pikle drželi. Shodujem se na ultradardě (aspoň v našem měřítku) a já odjíždím na trip na jih....

první převísek  (foto z videa, špatná kvalitěta) 

Po dalších třech týdnech je v nádražně jasno - questy v Podzámčí! Připojuje se i Dála, kerý se všechno snaží zdokumentovat. Čistíme cestu od keřů a náletů a po dotlučení skoby v klíčovém místě se pouštím do ostrého pokusu.....Spodek docela de, frendy vypadají, že drží. V prvním převise mi navíc zbývá síla na založení špatného stopera a tak morálně pojištěn dolézám tento nepříjemný kousek ke skobě a následně na polici pod střechou. Laškuji s Dálou a hecuji se do střecha.

stříška na konci

Kupodivu i přesto, že si překlíním navzájem pikle, tak mi síla neubývá a po dvojitém vypuštění nohou můžu v klidu shybovat až do topových drnů. Pjótr po mě sice pomaleji, ale o to víc ladněji přebouchává a sám podiven stojí o nějakou chvíli na vrcholu...Tentokrát se na klase sice neshodnem (já volím M5+, Pjótr M6), ale kompromis vše řeší – Převisem pivních vlků M6- E1....Jo a název odvozen od původní cesty Pivních vlků, která byla oficiálně zrušena a nahrazena na oko druhou délkou Tomovy spáry.

Den však nekončí a Pjótr nahecován se pouští do napohled náročné vlásečnicové trhliny vpravo od Neznámé v prvním patře sektoru. Kupodivu však asi třikrát už v nástupu odskakuje na zem, čímž alespoň baví přihlížející. Nakonec se s plotýnkou popere a může okusit zač je toho trhlina. Rád by dal skobu, ale ta mu padá a nakonec to nechává jen na stoperech. Ladně přebíhá a dál opět lalá. Ve mě už moc drivu není a tak opět na konci lana přebíhám zákeřnou plotnu a užívám si spárky (nakonec Štěrbinka M4+ E2). Už jen zas s bolestí nechat rozmrznout pracky a můžem dom s pocitem, že to i přes očekávání stálo za to! Jinak doufám, že se brzo dočkáme i nějakých pokusů o opakování! Lezbě čest!!!!