Forza Cechi!

I preservativi gentilmente portali ##### a casa !!!

Taloši sou temperamentní a divočáčtí od přírody, taže se není čemu divit, že vpodstatě celou dobu (doslova každou noc) nás provázeli jejich šprcky, které si odmítli laskavě vzít domů….

Celkově se to nezdá, ale cesta tam trvá kolem 13-14 hodin a to člověka opravdu vyčerpá. Navíc počásí prvního dne působilo spíše nevlídně a tak nás šťastnou náhodou zahnalo z pláže do místní grotti, kerá je opravdu parádní! Řekl bych láska na první pohled, škoda jen, že Kououchovi trvalo 10 dnů, než se ji začala trochu líbit, mohlo tak padnout víc questů v příjemně převislých (až stropových) dardách….. Přišlo mi to vždy stejné, lezeš vcelku lehkým s občasným bouldrem a pak jen výmrd bouldr krok před slaňákem. Nutno uznat, že to trochu ničí morálku lezce, ale vzhledem k parádnímu lezení, se to dá jednou za život oželet…. Řekl bych, že aspoň u mě byl lezecky nejzásadnější první den (i dyž poslední k tomu taky neměl daleko). Dařilo se OSovat a díky vyhecování Poláky padlo i první sjem bé. Uznávám, že jsem se musel značně odlehčit (Kolouch chtěla vidět svaly a Jen prý žádné nemá) a tak sme se nakonec pobavili snad všeci….

Další dny sme věnovali poznávaním nových oblastí. Většinou kolmých a mírně převislých ploten. Lezení v kolmém bylo samozřejmě víc do prstů a kůže, taže pro většinu z nás to byla „sada“. Sám si cením asi tří cest, dvou OSů, kdy to každou chvíli vypadalo bledě, ale vůle zvítězila a parádního Principu revoluce, kerou objevil Jen. Zajímavý bouldr s ukončením v zákeřné dvojprdě a následném vytrvalostním dolezu…. Bohužel jsem musel vylézt i jeden humus a to když Vláďa zapoměl ve slaňáku preso a já i přesto, že jsem byl více méně rozhodnutý ten den nelízt, musel okusit ostny místních keřů. Vláďa za svou chybu pak dostal jeden low-landrovskej bod.

Kolouch sice do jeskyně pořád nechtěla, ale počasí bylo proti, taže sme tam ještě dvakrát skončili. Škoda, že se to nedopracovalo tak daleko, aby mi pučila na celý den i Jena a mi tak mohli společně dardit stropy a krapasy. Taže z toho mála co sme s Jenem spolu hrotili vzniklo ještě jedno sjem bé a jedno ladné áplus, keré sem nakonec vylezl až o pár dnů později erpé s Láďou….

Jojo deset dnů je deset dnů a některým už docházela trpělivost a sebevědomí začalo pokulhávat. Na druhou stranu, to mělo i jiné efekty, Vláďa takto poslední den doslova vykosil v jeskyni jednu cestu za druhou a tak zatím co já nemohl docvaknout slaňák bé pluska a pár krát nalítal i půl jeskyně vzduchem (bylo nutné vynechávat i dvě presy po sobě a dyž necvaknete třetí, tak ….), on měl v kapse téměř vše na co sáhl!

A co Kolouch? (jo prej mám být na ní hodnej)….Tak té holce ušaté to lezlo jedna báseň, ostaně mít takovou oporu ve „svatém muži“ jako je Jen, lezl bych už dávno osm áčka….Líbil se mi dokonale promyšlený systém v lezení těžších cest: Jen předlzl cestu, zčekoval klíčový bouldr, vyradil chyty, nechal nacvakané presy a doslova donutil Olu cestu vylízt….ach jak jí to závidím, krásně to má holka zařízené! Nutno ještě dodat, že Jen měl jít zcela určitě studovat vysokou kulinářskou, pač to co se dělo večer! Sem aj docela koukal, speciality, keré bych si snad ani doma neudělal!!! …..Jo a abych nezapoměl díky Kolouše za zpestření stravy některými igrediencemi (takové domácí uzené, opravdu jídlo zdokonalí!)….

Zajímavé bylo i setkání s Poláky první a poslední den. První partička byla na Šóny až nezvykle pohodová a nehlučná. Druhá skupinka si navíc sebou přivezla i Jacka, starého známeho skorosouseda s kerým sem si na Čertech vylezl jednu z prvních méně osmiček, hold svět je malý…

Co dodat? Snad jen nebuďtě nikdy drzejší než Kolouch, jinak máte o problém postaráno! Lezbě zdar a hurá zimní questy (jo a prej Rorejsy sou teď ideální)!!!

PS: Fotos by Jen a víc (i lezeckých) jich snad bude na Lezbě