Turecko - Olympos

Po příletu na Antalyjské letiště jsme se museli rozhodnout do jaké lezecké destinace zamíříme. Přesunuli jsme se na "otogar"-nádraží a po hodince spánku za nás tuto otázku vyřešil minibus odjíždějící směrem Olympos.

Olympos je poměrně mladá lezecká oblast ležící asi 80km jižně od Antálye. Toto místo je známé především díky pozůstatkům starověkého města Olympos: sargofágy, lázně, nekropole, divadlo a hrobka pro rodinu Marka Aurelia, to vše je rozeseto v zalesněném údolí u moře. Člověk bloudí podél zavlažovacích kanálů v hustém podrostu a stěží se orientuje v unikátním množství zanedbaných památek.

P

Ruiny.

Posledních 10 let se zde začínají podepisovat i vynikající turečtí lezci a toto lezecké pole neorané přetvářejí na oblast přesahující regionální charakter. Základním útočištěm každého lezce je "Kadirs Tree House"-romantické dřevěné chatky zavěšené na stromech a kůlech nabízejí příjemné ubytování za ještě příjemnější cenu 7euro/noc zahrnující vynikající polopenzi. Toto místo spravují povětšinou mladí lezci - dá se zde domluvit celá škála služeb, počínaje půjčením lodě, až po kurzy potápění...

Kadirs Tree House.

S Barunkou jsme se ubytovali v pěkné chatce ve vzdálenějším konci osady předpokládaje, že zde budeme mít větší klid, bohužel jsme se celkem mýlili - pod námi byl kurník a v něm směska za kterou by se nemusel stydět ani Srstka s Kubišovou - pávi, kachny, slepice, husy...a zasraně uřvaní mutující mladí kohouti, kteří nás každé ráno pravidelně budili už kolem třetí a nepřestali do svítání.

Zátoka u starého města Olympos.

Po příjemně tradiční snídani ve vyhřáté společenské místnosti jsme se vydali trochu porozhlédnout po okolí, zmerčit nějaký ten sektor a třeba si i něco pěkného vylézt. Asi kilometr od olympské zátoky leží město Cirali (čti Čirali), které je známé zejména takzvanou "Chimérou"- šlehající plameny z blízké hory jsou turistickou atrakcí no.1. Bohužel se nám nepoštěstilo si sem zajít opéct buřty na hořících metanových plamenech.

Příjemná pláž u Cirali.

Podívali jsme se ale ale do blízkých oblastí Cirali a Kabe - v první jmenované jsou pěkné rajbásky v půlce stěny však zlomené v celkem přísný převis, který kousal do prstů jak somálská vesnice do vykrmeného krocana. "Nic, na to seru" - slanil jsem z ukrutně bolávého 7a+ a podél řeky po pěšince mezi hustým mlázím jsme přešli do vedlejšího sektoru. Naneštěstí po cestě Barča šlápla na vypasenou zmiji a celkem se polekala, naštěstí se asi had lekl víc a nekousl ji.

Sektor Cirali.

Sektor Cirali a vzadu sektor Kabe.

Sektor Kabe se mi líbil, lezl jsem jen lehké cesty, ale pěkná technická hranka s příznačným názvem "First kiss" pohladila prsty lezeckého estéta. Na těžší cesty jsem jsme se vrátili později, bohužel po celkem vydatných deštích se koryto řeky rozšířilo tak, že nebylo možné nastupovat do cest.

Levá hrana je "First kiss" 6c, borec leze 6b. foto:

Sektor Cennet.

Pane Bože sektor Cennet - to byl ráj! Kdo mne zná a ví jaké cesty mám nejraději už asi tuší. Kolmé až lehce převislé cesty v kompaktním barevném vápenci, který byť na první pohled hladký v sobě skrýval vyvážené množství chytů předpokládající krásné technické lezení po různorodě natočených chytech - lahoda. Chodil jsem podél skal jak "Čajík v říši divů" a se stejným gustem jsem zde lezl. Škoda, že jen některé krásné směry byly zatečené - alespoň důvod se sem vrátit.

Atom Karnica 8b+.foto:www.lezec.cz

Další den jsme se vrátili a oblast mne odměnila svým prvním 7b+ na OS, cestou "Jesus Industry" rajbasová plotna kopírující prstovou trhlinku- poctivých 25metrů, skoro žádné pozitivní chyty a stupy a natíká. Na dolezení OS nádherné cesty "Ela" za 7b a pár áček a rychle mazat na šeštou na večeři, protože turecké bašty jsou opravdu lahodné.

foto:wwwlezec.cz

Barunce se líbil přírodní amfiteátr "Dershane". Šedé vápno v kaňonu vymletém horskou říčkou, jsou zde spíše lehčí cesty, za návštěvu stojí. Já jsem se potrápil ve vedlejším sektoru "Horguc", kde jsem bojoval na konci dne s nateklým předloktím Pepka námořníka v nějakém 7a+, které jsem AF skolil, nýt po nýtu zdolal a podrobil-jak princ, bez ztráty expresky. Bohužel velká řada ostatních cest byla po občasných deštích mokrá.

Horguc.

Po pár dnech restování a cestování neboť nám zde počasí přiliš nepřálo, jsme zamířili zpátky na sever do Geyikbayiri. Rád bych se sem ale vrátil, třeba někdy v lehce teplejším období ztrastat místní deepwatertufové útesy u moře, nebo s nějakým pašákem (co Asu?) navrtat cestu v novém skoropanenské šedesát metrů vysoké jeskyni Cenenvíz, který má potenciál na 9áčkové cesty jak mi potvrdil místní guru Otzurk Kayici. Místní velice sympatická práskačka Sheryl mi zase vnutila myšlenku zdolání cesty "Pussy vagon" za 8a+ ehm....uvidíme...prý jestli Ježíšova píle padla na OS, měl by vagón pustit...no nechám se podat. Čaj

Zkamenělé město Myra.

Pár fotek je z webu: www.olymposrockclimbing.com/