O mýtusu, pathosu a jedné túře

Není snad v Karsu cesty, kolem keré by bylo tolik mýtů a legend, kolem keré se tak trochu chodí se sklopenýma očima, nebo se vůbec dělá jakože neexistuje, kerá budí respekt již při vyslovení onoho jména a kerá je mnohými zatracována, jako zmršená linie, než Aleluja na Rorejsech. Sám sem se nechal tímto pohledem ukolébat a ztěžka sem dvíhal zrak do hladkých ploten nad koutem Plškova Beraního rohu (původně), či Velkého Berana, chcete-li…. Ale jak už to bývá jednou dozraje čas. Už v červnu sem měl na cestu spadeno, ale uzávěrka oblasti mi plány hatila. Trochu mě pak ještě nalomil Pawel, dyž tvrdil, že při asi třetím Mauglího přelezu došlo s jeho spolulezcem k výlomu jednoho ze sokolíků a že i Stoupa měl mít v daném místě problém, především kvůli zajištění. Jak už sem ale zmínil výš, vše to byla jen tvrzení a vlastně chození kolem horké kaše, přičemž samotná pravda ležela někde jinde….

Jeden z vesmírných omylů uvedený (snad) na pravou míru

Dybych nebyl již dříve odhodlán, tak se nechám možná touto na pohled opravdu drzou a nekompromisní linkou odradit, přece jen všude proklamovaná nezajistitelnost, lámavost a celková nejistota morálu moc nedodá. Dyž už ale náhoda přistrčí pátek 13. a spolulezce Poka, je možné případný neuspěch krásně zamést pod koberec nepřejícného dne a infarktového jističe…..

Kupodivu i přes sauna počasí a Pokovi záminky jak do cesty nenastoupit a raději sportovat v centrálu, ho přesvědčuji o opaku a nakonec si cesty parádně užívám. Už při cvakání první skoby zjišťuji, že žádný sokolík vylomený není a vzhledem k tomu, kolik sem vyplácal jištění pod sebou, budu mít spíš problém s nedostatkem expresek. Pak sice jedno zabloudění (mátl mě fakt že dolézám k další skobě, kerá v cestě být neměla), pomoc Pokovi na štand a pak už jen dolézt na vrchol a zařvat si: Á-le-luja, á-le-luja….Jak jednoduché, že??

Pravdou je, že dost míst hodně duní (ale drží) a delikátní traverz nad skobou nejde dojistit (ale je v kompaktu) a ve vršku sou nepříjemné trávy, keré kazí estetický dojem. Celkově však převažuje příjemné lezení a dyž si člověk vezme dost matroše, nemusí mít obavu z ničeho. Psychicky i fyzicky je cesta snažší než třeba Jezzabel (navíc tutová skoba) a vlastně vřele doporučuji všem keří mají rádi příjemně nachcávací cestu s občasnou technickou pasáží!

Samozřejmě dík Mauglímu za cestu, Pokovi za odhodlání a všem „náhodám“, bez kerých by to určitě nešlo…

Haleluja, Bůh vás všechny (kromě Petříčka) miluje. Amen….