Pět dnů, které otřásly týdnem

V pátek to konečně zas vypadá na lezení. Jupa souhlasí s přelézáním projektů a tak hurá na Šafářku za questy. Z minulého roku tu máme něco rozdělaného, tak to berem ňák postupně. „Superdiretka“, nebo-li Šafářčin alkoholový exces, má být původně na rozlez, ale kupodivu dává pokouřit. Navíc ještě netuším, že v podobném duchu jako název budou celé další dny… Dál zkoušíme mega psycho-fyzicko quest Očistec (přece jen dvě jištění na 35 metrech a lezení kolem 8ujá), ale potom co akorát v klíči lítáme přes větve protějšího stromu na to kašlem a po dolezu v Kratochvíli mažem dom….

Exces vede přímo stěnou přes výraznou střechu (jediné společné místo s původní kličkovanou)

Hned z rána druhého dne pokračuji na pana M. „Rozlez“ s Johnym v Kolíku je řekněme dobrou volbou. Aspoň člověku připadne, že leze pořád na hranici možností. V druhé délce se navíc přidá i psychologický faktor naprosté nejistoty skály a musím přiznat, že sem se bál i dyž sem byl jen na tupém konci….Podvečerní dolez s Danou a Pawlem o sektor dál je pak už jen satisfakcí a díky parádně vyrazenému programu sem si „užíval“ i flešatempta v další nové okupační cestě….

To už ale sonce zapadá a je potřeba pokračovat dál na večírek na Blatinách (dyž už sem to Čajovi slíbil).... Bohužel mapa v cáře takové místo nezná a tak nezbývá než drze na pas blind vyrazit do Nového Města a pak se děj vůle boží….Za Novým Městem mě naštěstí zachraňuje Kadov, kerý se mi díky Jaroušově neustálému panákování kadovánků, vryl velice hluboko do paměti (ale ne do žaludku). Dál to už ňák de a tak nezbývá, než regenerovat s přátely při noční seanci kreativity na parketu a konzumaci energetických nápojů…

Nevím čím to je, ale dyž potkám Čaja, máme radost oba a dyž se i Stračatel přichomejtní, tak se radost násobí! Z těch hochů totiž sálá jakésí fluidum a já se tak můžu těšit na neskonalé zbavování smyslů, ošacení a ostychu…Lidi bylo mega, až sem byl překvapen. Spoustu sem jich ale neznal, a tak nezbývalo než tyto mezery napravovat. Přece jen to de nejlíp fyzickým kontaktem především při pogu a přitom parádně asistovali kromě Čaja i Petříček a holky, keří sou tak trochu pro každou špatnost. Po tom, co se mi ale Petříček v drogovém poblouznění zahryzl do břicha a způsobil nejeden cucflek na pravé horní končetině, sem ho rači zanechal davu a po zbytek večera se mohl věnovat především něžnému pohlaví….To sem se pak ještě stihl o škopka vsadit o ňákou chujovinu, ale nakonec selhala domluva s parťačkou, pro kerou není výhra v podobě lahodného zlata rovna cti a tak sem mohl udělat, dyž né sobě, tak aspoň radost vyzyvateli, kerý mohl zchladit krk i na cizý cejch…..Celkové skotačení mě nakonec tak vydindalo, že sem byl rád i za něco pomalejšího. To totiž člověku opadne zvýšený tep a aspoň trochu oschne chladivý pot rozteklý po těle v náručí nejedné slečny. Korunou pak byl Led se zelím a jejich profláklímy Schody, při kerých sem už byl úplně jak v tranzu….no, ale pak zmizel večerníček a s úderém půl paté bylo třeba jít spát….

Vzhledem k tomu, že sem se potřeboval opět přesunout na pana M., byl sem sonci opravdu velice vděčen za to, že mě již za další tři hoďky vyhnalo z rozhycovaného špiwora a já se tak spíš nejistě mohl řítit autostrádou zpět na včerejší místo činu. Než dojel Pawel dospal sem ještě něco na parkále a pak rozbitý jak cikánska hračka přesvědčoval tělo k lezení. Klasika v podobě Žlutky byla doboru volbou a já mohl rychle dostřízlivět (obzvlášť při odlezu z prvního štandu, kde se původně výdatně stavělo). Stačila jen jedna schíza, pak konečně tutový uzel a dál prostě už jen nahoru…Nejhorší na cestě je, že výlezová širočina dva metry pod vrškem ještě orosí hlavu a člověk jak je už dost vyždímanej si to náramně užívá… No ale vzhledem k tomu, že sme pak skončili u fazolí na Holštejně, vše dobře dopadlo….Večer ale zdánlivě nekončil, ba naopak začínal…..

Od pokračovaní kdesi v dáli na Vranovské přehradě se mě snažila zastavit jen ta blbá mapa, kerá obsahovala každé třetí až čtvrté město a já tak místo ve Vranově málem končil v Jevišovicích. Pač ale v cizých revírech nerad pytlačím a o potyčku s bájným šestihlavým beznohým vlkem nestojím, rychle sem se z tama pratal….Pak mi ještě už řádně vykalené osazenstvo přichystalo nemilou bojovku v podobě nalezení místa, keré už od brzkého rána okupovali a tak sem se třikrát projel nejen Vranovem, ale i Šumnou a dostal již obligátního flastra od místních chlamstzelenohlav, keří po mě chtěli jakési povolení místního ouřadu, kerý v tuto brzkou ranní hodinu ještě nebyl otevřen (no ale je pravda, že jak sem sledoval putyky po levé straně, tak sem přehlédl řadu zákazů po pravé….) Nakonec dyž už sem se dostal do kempu a zaparkoval tam, zjistil sem, že společnost kerou hledám se nachází za plotem (v jehož podobě by pro mě problém nebyl) a já nevypašuji auto ven bez jakéhosi dalšího povolení, keré mi nějakou „náhodou“ vystaveno nebylo….Po chvíli handrkování nakonec vše naštěstí klaplo a já s úderem celé mohl načnout iontový nápoj tentokrát vyroben kdesi od Plzně. Další den se nesl jen ve znamení plavání, pití a hazardu....

No a vše by končilo happyendem a cestou domů a o Ádru, ale obávám se, že po dalším pozvání na dnešní večerní žúr s Jarkem a Tchajem budem rádi dyž vůbec zítra vyjedem…..Jojo, ale bez toho chlastu by asi nebyl takový hec a hlavně ty výkony, hold jak chlastáš, tak lezeš! Ava!