Rutina

Gdo nežúři s náma, chlastá proti nám!

Rudá krabička s ošuňtělým nápisem fumer nuit gravement á votre santé, včetně veselého obsahu rotuje vzduchem a padá. Los je nepřející a nutí mě k zteči a prachsprostém vzlínání do výšek.

tabac á priser

Polička nahoře naštěstí dopřává klidu a pohodlí, listí ševelí a barvy přehánějí víc než Čajovy ramena. Sonce popochází, pot se line tváří a jen klid se rozprostírá v duši. Rozjímat však nelze věčně, ruce automaticky táhnou a mezi prsty míjí se tenký had, beztak vyroben někde v Číně, či Malajsii. Výhodou prohraného losu je možnost na místě setrvat a tak můj klid narušuje jen bombardování ploché země, svištící drny a puzzle kdysichytů, keré na zemi vytváří jakousi forme surréaliste. Chvíle se odvijí v rukou a hlava pomalu zapomíná na krásu kolem. Nadejde čas a musím popírat fyzikální zákony a postupovat dál nahoru, bychom pak mohli skončit v propadlišti pod náma také. To nám je dopřáno a nakonec se mezi těmi pomníčky skal proplétáme v posledních paprscích.

Noc načíná, ale jak je mladá o to víc je dajná. Proplétání uličkami, parky, sklepy, slova ve vzduchu a vzpomínky na časy budoucí. Rozetnutí noc ukončuje, a tak jak sonce vychází, oči již nevidí a v klidu prohlíží pouze snové vize.

Čtvrtek začíná líp než se na pohled zdá. Rendez-vous avec Jarek mi dopřává do dne pohody a nezbýva, než se pak jen pokud možno celý den smát. (Pokáč ze mě sice večer tahá rozumy, co že beru za prášky, ale řeknu vám, stačí správná osoba, dobře mířený dialóg a nik nemá šanci!)

le žúr

Čtvrteční podvečer je aspoň potřeba un peu provětrat tělo na Kotelně. Večírky se totiž neptaj, zda seš připraven, večírky nečekaj. Vilmuta na pohled decánko, ale pak Pok objeví rozparek delší než rádoby sukni a je ta tam střízlivost oblečku. Vzhledem k tomu, že však hadr v naších očích neplní svou fci, dáváme ji šanci na reparát v posvátečním termínu, navíc v měsíci, kerý ji jako playmate náleží. No su zvědav esli se i k tomutu úkolu postaví čelem….

No než by jeden řekl, že d´accord s čímkoliv, už je v jedné mele, pokračování do bytu nad Severku a všude kolem jen vajnoši a pastis (není té Francie ňák moc?). Objevuji i opuštěnou linajku, ale po rozmotání zjišťuji, že ji je málo a v mládí oblíbená hra na podlízání se nekoná. Nevím esli s pokročilou hodinou se zvedla úroveň přísedících, ale konverzace velice často pokračuje pouze ve fránině a i dyž se mi podaří často pochopit smysl a sám něco ke své spokojenosti přihodit, zůstal bych snad jen u un baiser alá francaisé. To je tak možná jediné co se v praxi dá použít i pro neformální neverbální komunikaci…

baiser

Pokáč pak seznal, že svět je krásný a nechává si o něm zdát a dyž už někeří kumpáni spěchaj v šest do práce uleháme my ostatní, bychom se nenechali zlákat paprsky nadcházejicího dne…

Jeden míní, ale střep v hlavě mění. V poledne už zevlím v Rudici na louce a než pozorovat, jak je Petříček silný, to račí usnu a restartuji na pokusy. Po párty je člověk vždy silnější a ne pas fatigué, což se mi opět potvrzuje a urvávám část přisikovaného chytu i s chemii. Při lezení to už tak nevypadá, ale můj choreografický projev je snad stejný jak na parketě, tedy rosolskočná kombinovaná jazzovou polkou (na češky se na severu málokdy natrefí). Přelezy ukořistí všici krom Petry Pokorné, pač zastává jistě narozdíl od Sviště terorii, že dyž by to šlo snadno a elegantně, tak se to nepočítá. Kdo chce jak, nechme ho v tom tak…

V Jesu o sobotě ještě s Pjótrem máme nakročeno ukázat ostatním O čem to je, ale vzhledem k absenci pořádného večírku den předtím, nám v přelezu brání ona bezžúrová slabost. Tak jen v příšeří majestátného měsíce vyhopsat pískařskou alternativou hore a užít si pár minut klidu, atmosféry a nenucené rozkoše…

Kurňa ten podzim je letos fakt dobrý a friction též!