Zbojník a okolí

Bývá nepsaným pravidlem, že ty povedenější akce mají spontánní charakter. Stejně tak tomu bylo i o víkendu. Když jsme jeli z montáží kolem kolem Buchlova a já, jak je mým zvykem, jsem začal básnit před kamarády v superlativech o plotně Zbojník. (V reálu jsem si pamatoval jen to, že tam byly 3 dlouhý cesty po lištách. Měl jsem zde také jeden nepěkný zážitek s bivakem uprostřed metrových závějí s naivní představou opekáných buřtíku, ale hledejte potom větve an oheň metr pod sněhem.)

No a když se začalo probírat v pátek kam s ním - rozuměj se zraněným Leošákem - zrodil se plán zajet na tuto vyhlášenou plotnu. Já jsem se cukal, ale absence suché skály široko blízko mě donutila zajet si s Peťanem, Jíťou a Bárnym do této exkluzivní destinace.

No první a poslední dojmy jsou takové, že jsou zde velice schůdné cesty. I lezci takových kvalit jako je Mara Golddach by zde mohli snad uloupnout nějaké ty body do svého deníčku - šestky, sedmičky zde nejsou těžké. A dá se také celá skála oběhnout a hodit na rybu!

Nejpěknější kroky mi přišly v "Třech veteránech" 7+, jedná se o pěknou technickou hranu, člověk si užije příjemně vzdušný pocit, skoro jako na opravdových píscích. Peťan v pravé části prý objevil nějakou manifík drogu. Když jsem jej pozoroval jak si v ní na sólo uživá, nemohl jsem se, i já starý necita, ubránit lehkému vzrušení.

Maskovaný lazar.

Sebo a spol odklapali směrem Karlova skála, kde se všichni shodli na tom, že je to takový zaprášený klenot Chřibského extrémního lezení.

"Jedná se o skalisko, opředené strašidelnými pověstmi, vystupuje ze svahu hladkou jižní stěnou, nevýraznou lavicovitou severní stěnou a kolmou západní stěnou, vysokou asi 10 m. Západní stěna je proťata čtyřmi komíny kudy vede většina obtížnějších z 21 popsaných horolezeckých tras. Výstupy vyšší obtížnosti v l. 1949 - 1954 uskutečnili M. Janec, J. Houšť, M. Mendřec aj."

Aby toho nebylo málo, tak jsem si z minulých let pamatoval jedno pěkné místo, nedaleko (asi 200m) odtud. Už to nevím přesně, tuším že se jmenovala ta skalka nějak Kozí hrádek nebo co. (opravte mě jestli kecám) Ale stejně jako například na Zikmundkách je zde boží výhled, palóček, skály, vzrostlé buky, zkrátka romantika jak u Kolomajzny v pokojíku. (a to doslova)

Údolní stěna.
Leon udatný se asi zbláznil jelikož začal šúroval svým pozadím mech pod abych nepřeháněl půlmetrovým balvanem.

Já si naopak slibně prohlížel údolní highboalovou stěnku zdobenou sem tam starou skobou.
Vlevo oblá hrana tak za 5C mi dala zabrat svojí drolivostí - ke konci lezení se dobře naladěný Leon rozhodl o tuto hranu otírat své mužské ego.

"Pravá údolní hrana" 6A byla parádním dortíčkem na lezecké třešni pro odvážné. Holky se hecly až respekt a vydrtily pěkný kout zdobený dělovejma dírama, který napatřil mezi výškově připosrané problémy.

Sebo a hrana 6A.

Nakonec se mi podařilo zdolat hlavní quest. " Levou údolní trhlinu" 6B+, která prověřila spárové úchopy a v klíčových místech už bylo padat na pováženou. Přímý směr přes skobku zůstal nezlezen, neumím moc nabírat vlhké dírky a to se ukázalo být klíčové.

Doprava vede 6B+ trhlina.

Questů zde bylo více a holky se začaly rozjíždět, když oprůbovaly pěkný traverz pod údolkou, ale nic naplat, muselo se jet domů. No Leon musil domů, tak jsme jeli všichni aby jej to nemrzelo.

Vlevo hrana 6A a přímo vhloubením krásný koutkožlab po dírách.

Nakonec jsme zablbli hakýs...neúspěšně. Leon mě ojel zezadu...autem. A to je tak všechno co jsme měl dnes na srdci.
Maru Gloddachovi třikrát nazdar! Zdar! Zdar! Zdar!
Pac a pusu Čai.