Chorro-moro

Intro: Carry me caravane, take me to Spain. Andalusia with fields full of grain. Silver and gold in mountains of Spain. I have to see you again and again….-td-

Už cestou vlakem do Blavy nabírají věci aspoň z mého pohledu carského důstojníka sakra rychlý spád. Naštěstí Juan Peréz je nejen mužem na svém místě, ale v skrytu duše i pečlivá maminka a tak díky jeho pomoci nenatropím víc bordelu, než je potřeba a už s jasnější myslí se budím v půlce letu do Malagy. To už ale nastupuje útočné družstvo z Kohoutek, keré i přes výhružky letušek se nenechá jen tak zastrašit, natož vyrušit z rutiky v područí démona!

Andalusia nás vítá přívětivým klimatem a tak první noc užíváme v příjemném teple. Následující dny jsou ve znamení velkých pařáků. A ač sem se na sonce opravdu těšil, pač v těch zatracených severech ho moc není, tak tady sem jen cítil, jak ze mne spíš energii vysává. Vše ústí v menší úžeh a později v jakýs jesenický mor, kerý mě na několik dní odrovná a pár dálších účastníků zájezdu postupně také…

Nebyl bych to ale já, abych nad takovou malicherností nevyzrál a tak nejdřív marně saunuji své tělo ve spacáku v autě na sluneční výhni, nož když toto nepomůže, zkouším z druhé strany a pouštím se s kumpány za deště do lezení v jeskyni. Kupodivu tělo i přes kosu a občasné téměř omdlení podává dobré výkony a druhého dne se cítím téměř fit.

To už Chajaldino a don Miguel maj ladně nachozenou Rima Libre a druhý den ji druhý jmenovaný posílá. Nož mladšímu bratu se to nakonec i přes značné úsilí nedaří, někdy by to chtělo více klidu, ale na výjezdu pod psychickým tlakem je vše náročnější. Borec šak není máslo a ztrestal tak značné množství 7bé z první, čímž se jistě dočkal satisfakce…. Neskutečným způsobem se do lezení opřeli i nováčci, keré sem aspoň ze začátku výjezdu schytal na starost já. José Armando už hned druhý den tahal na OS jakous cestu v Poema de Roca a Ramon Julián byl dokonce schopný na konci výjezdu vylézt 6b. Dyž si vzpomenu, kdy sem já vylez svou první sedmu, tak k tomu byla štreka milion. No a Juanita? Ta si dávala ladně i béplsuska… Šíleným způsobem k lezení přistoupili Haribaldi s Rubiou, když čistili jednu linku za druhou, takovým stylem, že bych na jeden jejich den potřeboval aspoň tři další. Nakonec tak padlo několik 7b na OS a Rubia 7a OS a 7a+ flash. Rozhodně poklonyhodné!

Ke konci zájezdu mě jako spolulezce odskákal podworkowi chuligan Andrzej, kerý měl z mojí přítomnosti, opravdu notnou radost. Údajně jsem totiž svým přístupem rozvíjel pouze negativní reggae vlny, což mně opravdu ani jen nevytanulo na mysli. Každopádně sme borca vyhecovali do parádniho fleše Sexu, drog a flamenga a ladně se probojoval i Punk streetem, což Haribaldi vybral jako ultimátní cestu, bez keré není možno se vrátit dom. Claro que si a jako by se stalo, účastníci nezaváhali…

Restdeje užíval každý dle svého, někteří jeli za makaky na Gibraltar, jiní do Granady na Alhambru. Jediné, čemuž se však nikdo nevyhl byly chvílema až dotěrné šuškání dílerů s tím, že pro nás maj parádní a kvalitní ganju, či morocký hash…Při návratu z jednoho podobného výletu mi ještě utkvěla v paměti neuvěřitelná otočka Josého Armanda, kdy dokázal na jednom metru během dvou sekund otočit auto o 180 st….. Jako oblíbená se jevila i možnost projít si o restu vyhlášené Camino del Rey, což snad téměř všichni členové naší squadry využíli a ve spojení s broděním se řekou, také náležitě užili.

Zajímavé sou všudepřítomné squaty vyrubané pod převísky nedaleko skal. Nebýt španělského tranquilamente a maňana, nedokážu si představit, že by přežily byť jen jeden nájezd místní junty….Luxusní byly i večírky, slavili se sice jen troje narozky, ale každým druhým dnem se někdo nejistě potácel směrem k místu bydliště, ať už ve viném, či hašišovém opojení. Mně se nejvíc líbil večírek v párty stanu, kdy don Miguel s notnou dávkou koření života oslavoval příchod posledního roku s dvojkou na začátku a pak hudební večer, kdy se Rubia snažila předvést své umění bubnováním v ešáky….

Cesta do kosy zpět domů byla na rozdíl od té tam, poklidnější, no aspoň pro mě nečekaně skončila večerní Průmyslovkou. Druhý den sme to v tom hnusném mrazu s bratem ještě obrátili v Kars, bychom ztrestali nevyřízené záležitosti a vlastně se tak navíc aklimatizovali na místním kluzišti. Kdo totiž není připraven, mohl by být zaskočen….

No a Manuela? Ta už logiku nemá! Hasta la luego vaše Cholera Jasná…

Outro: Maňána, maňána, zajtra sa uvidí, maňána, maňána, zjebem se do sýta. Maňána, maňána, tiež seriem na ľudí, maňána, maňana, aj zajtra svitá.-nn-

Ps: Doufám, že Juan Peréz, už vymyslel rámec následujících „věcí“.

Pss: Připomínám, že ve středu je koncert UJD a Těch syčáků v Metru!!!