Ratata tydlidum

Včera byla většina mých potenciálních spolulezců zaměstnána natolik návštěvami a požíráním cukroví, že jsem se musel na skály podívat opět sám. Cesty vesměs dost dlouhé a tak po x-nácti z nich sem se cítil, jako bych vylezl minimálně Galérku (a taky ten vítr!). Uznávám, že v jedné jsem se těsně před kocem neodhodlal vyvěsit svou prdel do prázdnoty pod převisem a po delší časové proluce se rozhodl k návratu, ale jak říká starý vlkodav: lepší živý zbabělec, než-li mozek zbírati... No, ale to moc zabíháme k lezení a já vás ním budu mučit rači až po Novém roce a tak aspoň předkládám vlastníkům webů a blogů, jak na věc a hlavně jak zkrášlovat a držet krok s dnešní supermoderní dobou, tedy čtěte: