Mrazy trochu opadly a sníh zmizel. Takto mi nezbývá, než jít navštívit staronovou oblast Vysoký Kámen u Javora. Byl sem tu sice asi tři roky zpátky, ale kromě pár směrů neshledal jsem tu nic extra zajímavého. Doba se ale mění a oko taky, navíc ne všechny sektory jsem tehdy prošel.
Výšlapem do kopce se řádně zahřeju a ze začátku mi ani nevadí poměrně silný vítr. Trochu rozhýbání v něčem krátkém a hurá na dlouhé cesty hlavního masivu. Při delším pobytu ve stěně však mrznou pracky a navíc člověk musí být obezřetný, by se neproletěl, nebo něco neurval. Dostávám se ale do tempa a pořad stejným způsobem, dva tři kroky a pak ruce za krk a zas stejně, dosahuji pevné půdy pod nohama. A tak kromě jednoho nečekaného poryvu větru, který mě málem posílá na nástup více méně žádný problém....
potencíál je i v těžších cestách
Později docela dlouho „bojuju“ v jedné spáře, tak trochu i levituji, nevěřím moc skále. Do spáry by sice šli dobrý frendy, ale to mi je houby platné....Zatěžuji chyty jen tak na půl a až není zbytí, tak prostě zaberu, připadám si jak žížala, co nejladněji proplout mezi chyty. Dostavám se pod převis a vím, že to bude klíč. Zkouším žabovat do stropní spáry, ale jen čochtavá pěst, a ty já neumím...Aspoň mít frenda a odsed, to bych se asi hec, ale vyvěsit se mi s naprosto nejistýma nohama nechce. Uvažuji jestli na to mám, ještě jeden pokus a nakonec balím, traverz někam a pak lalá na vrchol....Dál čekuji plotny v pravé části a potkávám vesměs pjeknou lezbu. Občas nepříjemný bouldřík, a dyž vás potká i výš nad zemí, tak zabírá i hlava a ruce musí prolamovat mrdky na jistotu...
v bouldru Anima
Po pár hodinách monotónní „práce“ se mi už nechce a du se projít někam dál....Zjišťuji, že to není špatná volba, k mému překvapení potkávám mnoho zajímavých skal s bouldry a střechama mnohdy dost vysoko nad zemí. Je mi jasné kam bude příští výlet a tak s větrem v zádech balím a sestupuji do údolí.....
Příště je hned o dva dny později, naštěstí už ne sám. Počasí se sice trochu horší, mráz přituh a začíná sněžit, ale což, sere pes....V rozlezové cestě místo toho abych pookřál, tak ještě víc promrznu. Adam je ale rychle nahoře a můžem pokračovat....Další cesta přes převislou spáru mě nutí se na chvílí vrátit. Na druhý pokus však vše klapne. Nakonec celkem vypečenej bouldr, ale aspoň to má grády. Ještě jeden kout a to už se definitivně rozhoduji, že sedák nechávám na zemi, pač sebou jen tahám matroš, kerý nikam nedávám....
v cestě Frňák
Dobrá volba, cesty sou více a více bouldrovější a případný pád na frenda pod prdelí, by mi tak akorát otevřel nové obzory, kere navštěvovat nechcu....Sněží víc, ale konečně sem rozehřátý, nejlepší možnosti se otevíraji, ale...borec naopak více a více promrzá, tedy volba k návratu, navíc se blíži hodina H a je potřeba asi jít tak či tak.....
Další den mě už ten kopec fakt nebaví, ale je tak krásně, že to vypadá na luxus polezení....Zdání neklame, stěny na jihu sou skoro vyhřáté a teplota se pomalu blíží desítce v plusu. Včerejší sníh nikde a obloha vymetená, de se dardit! Pjótr přelízá nejzajímavější cesty včerejška a pokračujem tedy ve vyšších stěnách....Na střechy to bude chtít bóry a tak dáváme přednost jen high boulderingu....První zajímavý problém je Anima, krásná převislá deska po lištách, které před koncem zákeřně skončí, dolez v kolmé částí sice lehký ale plotna 10 metrů nad zemí zas tolik jistoty nepřidá....
v jednom z "lehčích" highballů
Pokračujem k velkému převisu skoro na hřebínku. Cesty do kopce a hlavně ty pády, no rozhodně se necítím být nad věcí. To se ale nedá říct o Pjótrovi.... Mlask! a první questík má v kapse. Lezu po něm a sem dost rozklepaný a nejistý, zbytečně mi nachcává, ale odskok už není možný. Dyž už je nejhůř, přichází madlo, uklidnění a už je to tam....Pjótr už prubuje hranu převisu, ale vypadá to těžce a skáče na zem. Z povinnosti zkouším, ale sem na tom stejně. Borec je víc bojovník a tak i přesto, že mu uplně vypadnou nohy, tak trochu silovým způsobem to posílá domů. Vůbec se mi nechce, ale příště to nevylezu tím duplem...Najednou držím dobrý chyt a nohy dokonce drží...Stisk na pravou mi nějak upadává, ale nezbývá, než víc zabrat a tisknout ho prsty víc, aby zlomek času ještě vydržel....Nakonec už dobrý chyty, nějaká mrdka v kolmým a su tam taky!
je to doma!
Vzdávám hold Pjótrovu odhodlání a sám nahecován se se vší drzostí pouštím do převisu vpravu, kde dopad není zpočátku žádná hitparáda. Jak už to ale bývá, o co hůř to vypadá o to je to lehčí, navíc i po chytech. Nakonec tedy nejhežčí bouldr v sektoru! Pjótr ještě zkouší nejtěžší část převisu, ale ta je nad jeho síly. Poslední pokus o cestu v převisu vlevo a díky fikané špičce se nám oboum daří a já si připadnu jak bych právě přelezl 4x po sobě Jezába. Přece jen má něco do sebe sólo ve výškách, navíc s místy nejistou skálou, člověk si tak musí věřit ještě jednou tolik....Chvilkové vstřebání zážítků a ještě pár lehčích bouldrů na dolez. No prostě parádní den!! Co víc chtít? Snad jen spoustu takových v novém roce....
a jesli cete vědět jak jednou všichni do jednoho dopadnete, tedy: http://respekt.ihned.cz/video/c1-39119360-alda
Žádné komentáře:
Okomentovat