Májo nechoď!

Černé mléko jitra, pijem je navečer, pijem je v poledne, zrána a pijem je v noci, pijem a pijem. Naše životy jsou truchlivé jak pláč, jemuž naslouchají u politých stolů pijáci nad sklenicemi alkoholů, polonahé ženy v šatě z pávích per, melancholikové jako v podvečer.

Snad vždy za večera proudí z lokálů divoký, žhavý, pustý pach, v opilém křiku stoupá pomalu jarní a zkázonosný prach. V dálce nad hustou změtí ulice, nad steskem okolitých střech, jak na periférii Viera nenápadně se leskne, ne, dnes jistě nebudem mít pech! A každý večer u silnic před parkama, houf vtipkujících šosáků tu přes obruvníky skáče s vyfintěnáma dámama. A konečně ten večer v mojí sklenici – druh věrný jediný, jak v zrcadle je stejně zpit, má tutéž radost i tesknici z té vláhy trpce nasládlé. Všude kolem sedí halamy, jen tupě civí, vždy a zas, ti opilci s králičíma bulvama křičí: zítra opět rádi pojedem v kras! A každý večer v tutéž hodinu (či je to jen klamný sen?), jakás poběhlice upjatá do krepdešínu, zjeví se v temnotě pod oknem. Jak oplzlý negři popíjíme nad sklepením kapitánský rum, nejsme králové kořalen, jen opile se klátící. Vrtíme se a motáme a do stolu co chvíli kdosi mlátí, na prázdný sud násadami k smetákům ze všech sil mlátí: bum, bum, bum!!! V tom zasáhne mě náhle vidění živé, nemohu se jim už smát jako dříve. Roj zkérovaných divochů se roztančil, slyším jak vybuchuje krvavý song, rány lidskou kostí na plechový gong. Řvoucí, epický a divoký chór zní z tlam poblouzněných a zmámených. Konec je jak slon, uhrančivý, hrozivý, zpěněný a strašlivý. Slyším, jak ďáblové chechtají se a řvou dole v pekle, kde hnáty nám zpřelámou, slyším jak toto provolání děsící, zazvučí i v okolních vesnicích. Zazvučí kol blátivých děr v kraji, zazvučí v severských močálech, kde jen skřeti si hrají: Pozor co děláš, pozor si dej! Sic tě Viera pohltí a víckrát již do pouličních světel nevrátí!

Byli jsme jak rozverný smích, na prahu věku bez hlasu, druzi mí drazí, čas od času - ty viděl jsem v lahvích bloudicích. Jen cítím jak mi ta chvíle svíra dech, pronikám stínem závoje a vidím dálný, prosluněný břeh. Tajemství se mi zvlona otvírá a číši guru opatřuje a celou mou duší došira, nahořklé pivo koluje. A někteří tančí před bárem a nejen ve zpité mojí představě a oči bez dna, neznají míru, rožnou se opět sálavě. Kdoby plítval na sviních perlami, kdo by teď stál o mne, přelude opilý a neznámý, já vím pravda je v pivě, ve víně!

Jsme hromosvody nebeskými, jenž čelí krutým vichřicím, jak hřebeny skal volnosti, jak velehory čnějící, ty vlnolamy věčnosti. Magická naděje nám už hlásí den, kdy klam démona prý bude zahuben. Marně však čekáme dále! Čekáme dále… Bestiím nenávist je vhod, zášť k němu neskonalá po rodu udulová rod. Nad toto zlo a posměch ubohý vzneseme svůj šepot jen, klid moře, klid oblohy, snad nebude to pouhý sen…. Když krev je utrpením tak zmučena, že slyší, jak za bezesné noci na chvíli ztichne rudá zloba, když třesoucí se morek je horký nenávístí a do závitů mozku se nezavrtává jen touha, tu slova nejsou nic, pravdu dí jen chmelená voda! Myšlenka, zažehlých pozdních plamenů, není svistem šavlí, jež jsou ostřeny, nebo mečů narazivších na třemeny. Není tlukot srdcí. Není ze skal vyzvánění, v němž procházel čas orlojů, či bosé nohy umíněných v temnotě nebeských chrámů.

My prošli jsme zkouškou skalisk a kopyt, dál věčný pělyněk hladiny kropí – tu hořkost absinthů jsme cítili včera i dnes…. Zaduje severák a opadnem rázem. Před kým se sami teď steleme na zem? Čí nohy po naší rzi se povalí? Houf pankáčů zdupe nás krátce? Vzejdou snad nad námi nové konstalace? Jsme kumpáni z pochybných čtvrtí vzatí, tou idylou podvečera táhnem jak najatí. Dál do noci tmavé! Dál do noci!

Nic. Již nik tekutého hnoje nepije, není co nalít, na ty hlavy a plameny. Jsme utrmácení, ostatně z té šichty kdekdo je. Často pak hladáme konec, no jdeme stále vpřed, vstříc teskným severům, kde vládne jen chlad. Pročpak říkáme tak marnotratná slova a klejeme? Přišli jsem odevždy, odevšad. A prchající světla, pro nás, dáli nesla onen velebný chlad…Snad už jen spát. Snad jen spát…...

By inspired – RL, VL, RD, VN, PC, YB, AB, EB, TA, LA, RA