Nevím esli se vám to někdy podařilo, ale moc naděje tomu nedávám, že vám prostě uprostřed cesty upadnou brýle na zem. Já su bez brýlí, jak ten s holí, taže sem měl o zábavu postaráno. Jediná cesta nahoru a ještě poslepu a tak vůbec…Dyž sem se pak nahoře kochal rudickými šmouhanci barev kolem sebe, netušil sem, že taškařice bude po sestupu pokračovat, příslovečným hledání jehly v kupce sena, nu což, náhoda tomu asi tak chtěla….Ale co tady melu, zpět k tématu:
Dnes se opět tak trochu ohlédnu za ma(i)lou vzpomínkou zpřed pár měsíců zpátky…Asi každý znáte Prachov. Kdo aspoň jednou zavítal do centrálu, určitě prostoupil Modré džíny na Krakonoše, nebo alespoň často zvlhlou Prdel Marie Terezie na Malýho Kapucína... Já bych se však zastavil tak trochu na okraji onoho centra dění a sice na Krákorce.
voštiny pod Pjótrovým drobnohledem
Je to taková malá věžka hned za Rektorkama (pod údolkou vede i turistická stezka). A proč zrovna ona? No lezení je pestré a jakožto začátečníci tu můžete zabít nejeden den. My sme se k této věžce dostali přes nenápadné sdělení průvodce, že v údolce najdem krom banánů i rajčata. Lezecky tato cesta nápadně připomíná Labák. Skoro pořád lezete po voštinách a mírně vám chčije z ruky. Sice jeden kruh, ale i pamlsek v obchodě musíte něčím zaplatit. Mňo erpé asi VIIc. Cesta se pak ve vrchní části napojuje do asi nejlezenější cesta - Havlíkovy západní klasiky za VIIa. Ještě víc vlevo je pak novější hrana Day Day. Bouldr kolem prvního převísku a pak jen vydržet. No krása pohledět. Kam se s vytrvalostí hrabou Rorejsy. Dále v severce dvě těžší, nebo chcete-li vostřejší cestičky ohraničené zleva širočinou od starých sasíků. Dokonce se dá hodit bambule a na V-tkovou šukačku, nečekaně pohodová lezba. Než dojdete k staré cestě, potkáte Klystýr, docela náročný technický rajbuňk, jo a budete děkovat, že kruh byl po výměně navrtán níž. Věřtě, že by vás paty hodně bolely. Pětková hrana od východu, je tak trochu pajchl a sice v tom, že to pořád vypadá na založení a pak zjistíte, že ne a že vlastně smyčky ani nepotřebujete. Mockovu JV hranu sme sice nelezli, ale vedlejší 8béčkovou Převrtanou si taky dejte. Vytvalost, bouldr, vytrvalost, bouldr, konec. Ani nemusíte shybovat na pyči v tělocvičně. No a nakonec odvážnější spára a sme zase u Banánů… Jeden z lezeckých dnů jsme pak ukončili na malé věžičce na vrcholu Krákorky a se zapadajícím sluncem sme bafali z doutníku a jen tak každý přemýšleli o okamžicích již minulých…Přeji vám příjemné zážitky a co nejvíc kruhů, nejen na Prachově!
v dolezu Opileckých nejistot, jak jinak než s ranní kocovinou
A aby se neřeklo, tak trochu rozptýlení v avantgarním umění:
Hvozdíku temný květ, rozkvetlý potaji,
sbírá se, schoulena skromňounce v hebké chmýří
jež, láskou provlhlé, se vějířovitě šíří
od hýždí bělostných k jejímu okraji.
Jak mléčných slzí tok, praménky stékají,
když bouře ustala, a spějí ke krunýři
zarudlích ssedlinek, jež jejich cestu kříží,
než svahem do hloubi pozvolna spadají.
K ní jako pijavice se přissává mé snění,
má duše, žárlivá na hmotné souložení,
v ní mívá schránku slz a skrýši vzlykotů.
Toť zralá oliva a flétna hýčkající,
kornoutek sladkostí, nebeskou manu dštící,
a ženský Kanaan, zakletý do potu.
No a nakonec menší soutěž:
1.- Uhodnete interpreta, jehož část písně sem zneužil v úvodu? (výhra – panák rumu)
2.- Uhodnete alespoň autora básně, případně i název? Trochu pomůžu: báseň byla také vytištěna v jedné z revue redigované Jindřichem Štýrským (výhra – panák rumu)
3.- Která cesta je na Krákorce přímo pod slaněním? (sice žádná výhra za odpověď, ale zodpoví-li někdo všechny tři otázky, aníž by byla kterákoliv již zodpovězena, může si odnést půlčika tuzemské plachetnice, což už je myslím solidní záležitost, hlavně při pitkách s přátely)
Hm, tak ten rum ti asi zůstane :)
OdpovědětVymazatmára
nezůstane Dybbuk je zlý duch...sejk:-))
OdpovědětVymazat